Má dvě medaile. Je v klidu. Čtyřiadvacetiletý biatlonista Michal Šlesingr si udělal tady v Anterselvě jméno, získal popularitu i respekt u nejlepších závodníků světa.
Proč se nepovedl podle představ také poslední závod?
Po štafetách jsem se nedokázal ve zdejších podmínkách připravit, regenerovat, dát dohromady. Podobné to bylo po sobotním sprintu v nedělním stíhacím závodě. Také bylo ve zdejší vysoké nadmořské výšce málo času. Proto ten výpadek.
Výpadek? To zní, že už se řadíte mezi opravdové top borce...
Celkově samozřejmě ne, ale tady jsem měl formu výbornou a čekal jsem proto víc.
Před závody jste věřil, že jednou získáte na mistrovství světa zlato. To platí?
Jasně. Možná to zní moc odvážně, ale já doufám, že moje výkonnost může jít rok, dva nahoru. Snad se dočkám.
Ráno jste šel na dopingovou kontrolu. To asi není příjemné...
Já jsem tam byl během šampionátu už čtyřikrát. Chodím na doping už bez akreditace. Jen vezmou krev a udělají rozbory. Všechno bylo samozřejmě v pořádku, jinak by mě nepustili na start. Na výkon to nemělo žádný vliv.
Co máte v hlavě teď?
Že se moc těším domů. Jsem pryč měsíc a půl. Dlouho jsem neviděl přítelkyni, příbuzné, kamarády. Těším se na všechny. A na odpočinek.
Ve středu navštívíte jako čestný host biatlonový Evropský pohár v Novém Městě na Moravě, ve čtvrtek vás čeká slavnostní přivítání v Letohradě. Myslíte, že opravdu budete odpočívat?
Po úspěšných výsledcích se s určitým kolotočem počítat musí. Na druhou stranu je jasné, že se po náročném programu musí najít čas i na regeneraci a odpočinek.
Z čeho máte největší radost?
Snad jsem pomohl alespoň trochu popularizaci biatlonu u nás doma. Ale je mi jasné, že to biatlon nemá rozjeté jako jiné sporty.
Třeba se změní život vám...
Bavil jsem se s Romanem Dostálem, který jsem jel jako obhájce titulu ve vytrvalostním závodě. Shodli jsme se, že úspěchy bereme s nadhledem. Víme, jaký je biatlon. I na kolikáté koleji u nás je.
