Francouzi nechali před prestižní sobotní mužskou štafetou, ve které jsou odhodláni obhájit titul, odpočívat své hvězdné trio Emilien Jacquelin, Quentin Fillon Maillet a Simon Desthieux.
Do sněhového ringu místo nich poslali na start singl mixu „náhradníka“ Antonina Guigonnata a s ním extrémně rychlou, ale střelecky velmi nejistou Julii Simonovou.
Ano, tu Simonovou, která o dva dny dříve ve vytrvalostním závodě minula sedm terčů a zcela demotivovaná pak do cíle ani nedojela.
Jenže právě spojenectví Guigonnat - Simonová vyzrálo na všechny slovutné soupeře a zařídilo pro zemi galského kohouta druhé zlato ze šampionátu. Pokud se francouzský kouč Frederic Jean opět s někým vsadil, že v tom případě poběží okolo jezera Bled další soukromý maraton, bude na něj mít alespoň mnohem tepleji než před týdnem.
A jak Francouzi vyhráli?
„Prostě jsme dobří,“ culil se Guigonnat. Snadné, že?
„Antonin nám závod skvěle rozjel a já potom dokončila práci. A hlavně byla moje střelba úplně jiný příběh než v úterý,“ dodávala Simonová. Tentokrát jen dvakrát dobíjela.
Na posledním kopci si v souboji o zlato vychutnala i Tiril Eckhoffovou, která předtím dělala, co mohla, aby napravila chyby svého norského parťáka Johannese Böa. A těch bylo jak máku. Lídr Světového poháru při čtyřech položkách netrefil celkem sedm terčů!
Ale co by potom měly říkat vyhlášené pistolnice Dorothea Wiererová a Lisa Theresa Hauserová, které si na poslední položce nevystačily ani se třemi dobíjenými ranami a trestným kolem odpálily medailové ambice svých štafet.
Wiererová přitom před poslední střelbou ještě držela krok s vedoucí Simonovou. Po závodě se Italce ani nechtělo mezi novináře a nechala radši mluvit parťáka Lukase Hofera.
„Hrát o medaili nikdy není snadné,“ říkal. „Co se dnes stalo, se může stát každému z nás, dokonce i takové šampionce a skvělé střelkyni, jakou je Doro. Vůbec nic jí nevyčítám. Ve štafetách vyhráváme i prohráváme vždy společně.“
Také Češi nechali podle vzoru Francouzů před nabitým víkendem své největší osobnosti jen na tribuně (nebo spíše na hotelových pokojích). Koneckonců tato disciplína, vyžadující rychlé běžce a zároveň přesné, ale i velmi rychlé střelce není zrovna českou parketou.
A tak namísto Markéty Davidové, Michala Krčmáře nebo Ondřeje Moravce trenéři nasadili štafetovou „slečnu jistotu“ Jessiku Jislovou a s ní juniora Mikuláše Karlíka, k jeho teprve druhému startu v životě na dospělém mistrovství světa. Přesně dle hesla: Hodíme tě, chlapče, do vody a ty ukaž, jak umíš plavat.
„Nominace mě překvapila. Myslel jsem, že pojedou Bimbo (Krčmář) a Makula,“ povídal Karlík. „Ale jsem rád za každou zkušenost. A tohle byla zkušenost k nezaplacení.“
Češi nemuseli na trestné kolo (co by za to Wiererová, Hauserová i loni stříbrný Němec Erik Lesser dali), špička jim však zůstala vzdálena a skončili šestnáctí z 28 štafet.
Problém vlastně nastal už před startem.
Jelikož předchozí pohárový singl mix v Oberhofu zrušila českým biatlonistům covidová vlna v týmu, neměli letos v této disciplíně na kontě ani bod a s číslem 26 se museli na startu uskrovnit až v deváté řadě.
„Číslo 26 znamená, že nezvládnete přijet mezi nejlepšími na první střelnici a ztráty potom narůstají. Spíš bojujete o pět okolních míst, než že se můžete výrazněji prokousat dopředu. Obzvlášť v takhle skvěle obsazeném závodě,“ říkala Jessica Jislová.
Rozbíhač Karlík se hned na prvních metrech snažil prosmýknout mezi Chorvatem, Slovákem, Rumunem nebo Moldavanem. „Tušil jsem, že to kluci vepředu napálí, ale takový frkot jsem fakt nečekal,“ přiznal. „Kličkoval jsem tam, pokoušel jsem se procpat dopředu, jenže asi jsem tempo trochu přepálil a pak jsem to ve druhém kole cítil.“
PO STARTU: Z deváté řady se snaží víc dopředu protlačit i Mikuláš Karlík (vpravo).
Po čisté ležce se na chvilku posunul dokonce na 11. místo, ale následně se propadal pořadím a byl rád, že stojku ustál s dvojitým dobíjením. „Pak jsem se (během prvního úseku Jislové) vyklusal a při mém druhém úseku už to nebylo tak hrozné.“
Jislová opět udivovala tím, jak v týmových závodech střílí přesněji než v těch individuálních. Zatímco mnohé jiné biatlonisty svazuje týmová zodpovědnost, ji jakoby naopak nabuzovala.
„Taky mi vyhovuje, když jedu pohromadě s jinými lidmi, než když závodím sama a myslím na blbosti, jako třeba co se stane, když na příští položce dám jedničku,“ vyprávěla. „V kontaktních závodech se míň rozptyluju a víc se soustředím na to podstatné.“
Singl mix je nicméně i pro ni stále specifickým závodem, navíc ho už nějaký ten čas nejela. A tak si před startem zašla pro rady za „mlaďochem“ Karlíkem, který ho objel v lednu na mistrovství Evropy.
„Radši se zeptám, než abych to pak v závodě popletla,“ tvrdila. „Hlavně teď, když obrátili pořadí úseků a začínají kluci a finišují holky, si musím pamatovat, že nejdřív jedu dvě kola a na konci závodu tři včetně toho posledního do cíle, kam je jiný sjezd. Možná to zní jako blbost, ale jakmile se ocitnete v zápalu boje, musíte si tyhle věci pořád připomínat.“
Zatímco Karlík na svých čtyřech položkách dobíjel pětkrát, Jislová pouze jednou. Načež si přála: „Doufám, že takhle zastřílím i v jiných závodech. Myslím, že jsme už objevili technickou chybu, kterou jsem dělala, když jsem přijela na střelnici moc zahlcená nebo rozptýlená a nepohlídala jsem si tam všechno, co jsem měla.“
Teď je odhodlána přenést čtvrteční střeleckou jistotu do sobotní ženské štafety, které se už nemůže dočkat.
Karlík by pro změnu zkušenosti z Pokljuky od 28. února chtěl zužitkovat na mistrovství světa juniorů v Obertilliachu. To se stane jeho letošním vrcholem.
Přehodit hlavu ze závodníka, který se mezi muži učí, na předního juniora, jenž v Obertilliachu pojede o špičková umístění, prý nebude složité.
„Doufám, že v juniorských závodech budu jistější a vyklidněnější než tady. Snad nám to v Obertilliachu cinkne ve štafetě. Když se tam dostanu jednou na pódium a jinak stabilně do desítky, budu spokojený.“