Ondřej Moravec zahájil sezonu 5. a 10. místem. Michal Krčmář bojoval na hraně první pohárové desítky a skvěle zvládl také štafetu ve třetím kole v Hochfilzenu, kterou vytáhl z 10. na konečné 5. místo.
Ve čtvrtém pohárovém kole však bylo ve sprintu a stíhacích závodech maximem českých mužů 27. místo.
Dva nejzkušenější muži střídají povedené chvíle s horšími. Čím si to vysvětlujete, trenére?
V Kontiolahti jim závody vycházely. Bimbo (Krčmář) tam cítil, že mu to zase jezdí a dokonce začal trochu přemýšlet i o orientaci na celkové pořadí svěťáku, což nebylo úplně na místě. Budeme radši, když se zaměří na to, aby párkrát vyletěl hodně dopředu. Tak si to musí v hlavě nastavit. A po povedené štafetě v Hochfilzenu sám řekl: Ano, takhle se závodí.
Ale ve čtvrtém kole se jemu ani Ondřeji Moravcovi na předchozí výsledky zatím nepodařilo navázat. Vidíte nějakou příčinu?
Výkon pokaždé ovlivní spousta okolností. Nemyslím si, že by oba tento týden stříleli špatně. Víceméně pokračují v tom, co střelecky ukazovali zkraje sezony. Mají občas nějaká zaváhání, ale celkově se mohou na střelbu spolehnout a těžit z ní.
Jenže položky za 0 by byly lepší než za 1, které předváděli ve stíhačce.
Jo, speciálně tady v Hochfilzenu nemáte s jedničkami šanci někam se posunout - pokud budete dávat jedničky, budete rádi, jestliže zůstanete na svém místě ze startu. A to se i stalo, Bimbo s nimi víceméně zůstal zhruba na té pozici, co byl předtím. Nuly by naopak znamenaly posun vpřed, jak ukázal například Jakov Fak.
A jejich běžecká forma?
Běžecky je to tu hodně nasekané. Třicátý běžák je zhruba půlminuta od běžeckých časů lidí, kteří končí v Top 10, což je v podstatě jedna povedená rána. Někdy na vás dolehne únava, jindy zabojujete s materiálem, což pak ovlivní i střelecký výkon. Ale takové stavy má každý, i Němci se zatím Hochfilzenem protrápili a jsou daleko za tím, co předváděli v Kontiolahti. I v minulosti nás speciálně Hochfilzen často potrápil, musíme na to najít lék. Ale nemělo by jít o nějaký výrazný šrám do další sezony. Kluci tomu dali v přípravě, co měli. Čeká nás ještě spousta práce, ale nemyslím si, že by nebyli připravení. Očekávám, že po Vánocích bude i slabších chvilek ubývat.
RVÁČ. Michal Krčmář potěšil výkonem v mužské štafetě ve 3. pohárovém kole v Hochfilzenu.
Jedenadvacetiletý talent Jakub Štvrtecký se momentálně spíše pere se střelbou. V čem je problém?
Odvedl v přípravě ohromný kus práce, který lidé u obrazovek nevidí. Kdybyste viděli jeho tréninkovou statistiku, tak ta je vynikající. Bohužel na sebe moc tlačí a v závodech to neumí prodat.
Loni v prosincových Světových pohárech dojížděl na bodech.
Ano, ale v celé sezoně takových závodů zase tolik neměl. Štvrťa na to samozřejmě má, nejen na nějaké body, ale na opravdu dobrá umístění. Akorát s ním musíme prolomit určitou obavu, že to, co umí v tréninku, předvede také v závodě. Což nejde lusknutím prstů.
Před rokem si tlak v hlavě tolik nepřipouštěl?
Je to možné, ale to tu nechci příliš rozebírat, já s ním především potřebuji pracovat. Od léta byl ve fyzických testech jedním z nejlepších. A on není hloupý. Cítí, že příležitost má, že může dělat dobré výsledky, že na ně má natrénováno. Jen se mu to nedaří prodat. Ovšem do konce sezony je daleko. Věřím, že nám dá v tom pozitivním směru jasný signál.
BEZ STÍHAČKY. Jakub Štvrtecký ze sprintu v Hochfilzenu tento týden dál nepostoupil.
Velmi příjemným překvapením byly výkony juniora Tomáše Mikysky v obou štafetách. Proč nedostal ve druhém a třetím kole šanci i ve sprintu?
Ještě dva roky bude juniorem, dostal šanci ve štafetě a využil ji, dal o sobě vědět. Ale když se podíváte na jeho první individuální start, byl ve sprintu 60. s jednou ranou mimo, zatímco Adam Václavík dojel ve dlouhém závodě 45. i se třemi trestnými minutami. Rozdíl v běhu mezi nimi je, od starších kluků ještě Mikys běžecky dostává. Je mladý, nedělejme z něj nadpozemskou bytost, potřebuje dozrát, abychom tu jednou opět měli někoho, kdo bude závodit s nejlepšími na světě. Až bude ty starší kluky pravidelně porážet, v týmu bude samozřejmě stabilně.
Přesto jste si ho vybral do vždy prestižní štafety. Co rozhodlo?
Řekl si o to dobrou střelbou na tréninku. Proto v první štafetě nejel Adam Václavík a v té druhé Tomáš Krupčík, protože Mikys byl na trénincích střelecky stabilnější. Ale ve sprintu a v dlouhém závodě zatím na kluky běžecky ztrácí a pokud ho nasadíme do sprintu, tak sice může postoupit do stíhačky, ale nevím, jestli pro nás něco znamená, když v ní bude 55. nebo 58. Ten kluk má letos úplně jiné priority.
POTĚŠIL. Tomáš Mikyska dvakrát zvládl vel mi dobře první úsek mužské štafety.
Minimálně by tím nabíral cenné zkušenosti.
Ano, ale každý závodník chce být i vepředu, ne jezdit 60. místa, obzvlášť v tomhle věku. Potřebuje zkušenosti, ale hlavně závody se sobě rovnými.
Ty zatím nejsou, prosincová kola Junior IBU Cupu byla kvůli pandemii odvolána.
Ale po Vánocích už budou. Tomča závodil v prosinci ve svěťáku, protože si ho vyjel. A štafety zvládl. Od toho jsme tu my, trenéři, abychom kluky nasazovali do závodů, které by jim měly sedět. To máte jako se sestavou na fotbalové utkání. Trenér zná potenciál svých hráčů a snaží se ho využít. Tomča dostal šanci stejně jako ve 4. kole Milan Žemlička.
Ten absolvoval ve 24 letech debut ve Světovém poháru.
Sprint zajel Milan velmi slušně, dostal se z něj do stíhačky, ale v té už byl vidět rozdíl od nejlepších, stejně jako v létě. Pro něj to byla zkušenost, když se po čtyřech letech startů v kategorii dospělých dostal do svěťáku - a zároveň viděl, jaký je to tu fofr. Jestli si někdo myslí, že když tady jedete padesátý, je to pohoda, tak to rozhodně není. I na 50. místě jsou to takové kramle, že není kde si odpočinout.
Měli by v dohledné době dostat příležitost i další v minulé sezoně úspěšní junioři Hornig a Karlík?
Máme pět míst. Nemůžeme dát najednou šanci tolika lidem z juniorského týmu nebo z týmu pro IBU Cup. Kdyby se Mikuláš Kalík a Víťa Hornig nominovali z kontrolních závodů v Idre, mohli jet už v Kontiolahti. Ale nenominovali se. Měli stejnou šanci jako Tomča Mikyska, ale on byl v letní přípravě a potom i v Idre výkonnostně před nimi. Stejně tak Žemlička. Až si Hornig a Karlík řeknou o nominaci, budou v ní. Totéž platí i pro další mladé. Jen musí něco předvést. Musí o tu pozici bojovat. Jestli ukážou, že jsou lepší než Václavík, Krupčík, Štvrtecký, tak budou ve svěťáku a ti starší kluci pojedou na IBU Cup. Zatím nestačí dát dvě nuly, když běžíte o minutu pomaleji.
PŘÍSLIB. Na velkých mládežnických šampionátech sbíral medaile, ve Světovém poháru mezi dospělými zatím Vítězslav Hornig na větší šanci čeká.
Raději sáhnete po rychlejším běžci, který ale není střelecky až tak spolehlivý?
Jenže když dá dvě nuly, bude mít šanci na dobrý výsledek. Budu-li mít ve fotbale hrotového hráče, který dokáže utéct obraně, budu spoléhat na to, že přihrávku dostane a zaskóruje. Pokud budu mít naopak někoho, o kom vím, že ho obrana z 90 procent převálcuje, jaká je šance, že uteče? Minimální.
Znovu je zde i argument sbírání zkušeností mladých závodníků.
Ty mohou nasbírat i na IBU Cupu. Podívejte se i na Nora Lägreida. Kolik loni dostal šancí na svěťáku?
Ve dvou kolech ke konci sezony.
Právě. Jezdil předtím IBU Cupy, začal je jezdit dobře - a letos vyhrál tři svěťáky. I na IBU Cupu nasbíráte zkušenosti. Když ho vyhrajete, máte velkou šanci být do deseti na svěťáku. Nemám rád radu: ‚Vezměte ho tam kvůli sbírání zkušeností.‘ Sem mohu vzít někoho, o kom vím, že už je na takové úrovni, že mu ty zkušenosti ve svěťáku k něčemu budou. Pokud sem vezmu někoho kvůli 80. místu, nemá z toho žádnou zkušenost, ale mnohem spíš dostane splín, když si uvědomí, jak je daleko za nejlepšími.
Jinými slovy, než se současná generační obměna odehraje, nějaký čas to potrvá.
Ano. Nemůžete ty mladé brát na svěťák za každou cenu jen proto, že jsou mladí. Musí nejdřív ukázat určitou úroveň. Juniorská medaile je hrozně daleko za tou seniorskou. I Kuba Štvrtecký to zjistil. Není možné chtít z dorosteneckých medailistů dělat hned vyzrálé závodníky, musí tu cestu absolvovat.
Jak dlouhá může být?
Fakt dobrý junior by měl dostat tři roky na rozkoukání se v seniorské kategorii. Ano, může být extra talentem, jakým byli Boušek (Šlesingr) s Ondrou Moravcem, kteří ve svém posledním juniorském roce dokázali jezdit do dvaceti ve svěťáku. Ale i tak jim chvíli trvalo, než se v něm opravdu prosadili. Coby junioři závodili ve svěťáku bez respektu, jenže pak pocítili v seniorech zodpovědnost a vnímali, že musí něco potvrzovat. Přitom ti dva byli mimořádní závodníci, kteří předtím stabilně sbírali medaile z juniorského mistrovství světa. Současní mladí kluci mají před sebou spoustu práce. Jsou mezi nimi jména, která budou v příštích letech známá, ale nejde to dělat zbrkle.
VETERÁN. Ondřej Moravec se jako 25. vmáčkl do hromadného závodu v Hochfilzenu
Co rozhodne o sestavě pro páté pohárové kolo v Oberhofu?
Výkony v dosavadních závodech svěťáku i potenciál závodníků. Paralelně teď probíhaly kontrolní závody mladých na Pokljuce, které nám ukázaly určité věci.
Může se z nich někdo dostat do výběru pro Oberhof?
Určitě k nim budu přihlížet. I když jde samozřejmě o složitější porovnávání, než kdyby se v prosinci jely závody IBU Cupu a Junior Cupu.
Vyčníval někdo na Pokljuce?
Překvapivě to nebylo pořád stejné jméno. Musím se tím probrat.
Předtím vás čeká ještě jeden den Světového poháru v Hochfilzenu. Co vás potěší v hromadném závodě mužů?
Kdyby se nám povedlo zlomit ty ne právě úspěšné předchozí dva závody. Abychom dosáhli výsledku, s nímž bychom odjížděli o kus spokojenější. Když se nám dva kluci dostanou do elitní třicítky pro masák, ukazuje to, že na tom nejsme blbě. Ale rozhodně by mě nepotěšilo, kdyby skončili 28. a 29. Čím víc budou vepředu, tím líp se na to kouká.
