Anders Besseberg, norský prezident IBU, v Hochfilzenu s pompou vyhlásil, že Ruská biatlonová unie byla za trest „ponížena“ z řádného na provizorního člena IBU.
Což v praxi znamená: její zástupci nesmějí na kongresech IBU hlasovat, přinášet podněty a navrhovat kandidáty do vrcholných orgánů.
Toť vše. Žádný další postih.
Rusko nepřišlo o pořádání březnového finále poháru v Tjumeni ani o právo kandidovat na další mezinárodní akce. Ani mu nebyla snížena kvóta závodníků.
O odebrání pohárového finále Tjumeni přitom hlasovala exekutiva IBU přímo v Hochfilzenu. Výsledek byl podle zákulisních zdrojů údajně nerozhodný 4:4. Načež Besseberg využil svého práva dvojitého hlasu a rozhodl ve prospěch Rusů.
„Přitom vyšetřování Oswaldovy komise opět potvrdilo, co vše se v Rusku s dopingem dělo,“ podotkl Michal Šlesingr, jenž společně s Francouzem Fourcadem a Američanem Baileym v minulosti vedl tažení sportovců za zpřísnění dopingových postihů. „Navíc WADA (Světová antidopingová agentura) nevrátila Rusku akreditaci. Za takové situace si myslíme, že by tam svěťák být neměl.“
Proč tam tedy nakonec je? Právník IBU Stefan Netzle poskytl odlišný úhel pohledu: „MOV říká, že by se Rusko mělo po olympijských hrách co nejdříve zase vrátit do sportovní rodiny.“ Proto IBU podle něj podpořila i sportovní akce v Rusku.
Dalším z argumentů proruského postoje je, že podle vedení IBU nebyla Ruská biatlonová unie přímo zapojena do organizovaného systému dopingu v zemi (jinými slovy: ten byl řízen ještě výš).
Aby toho nebylo málo, ve hře je stále i mistrovství světa v Tjumeni 2021. Že ho v únoru Rusům odebrali? Jenže ti se ho odmítli vzdát a odvolali se ke sportovní arbitráži CAS. Spekuluje se, že při opakovaných volbách dějiště šampionátu budou moci v létě 2018 opět kandidovat.
Na start ruských biatlonistů na hrách v Pchjongčchangu naopak nemá IBU vliv. O tom rozhodne výhradně speciální komise MOV. Tedy orgánu, který odebral Rusům právo startovat v Koreji pod vlastní vlajkou a hymnou.
Ruští biatlonisté. Zleva Olga Podčufarovová, Taťjána Akimovová, Alexander Loginov a Anton Šipulin.
„No Russia, No Games,“ popsali si vlajky ruští fanoušci na tribuně v Hochfilzenu. Jejich televizní komentátor Gubernijev na Instagramu vyzýval ruské biatlonisty, ať v Koreji vyhrají a pak si tam všichni společně hymnu sami zazpívají.
Ale kdo tam v neutrálních dresech bude Rusy reprezentovat?
„Jsem rád, že MOV nehodil rozhodnutí na jednotlivé sportovní federace, protože ta naše je hrozně měkká,“ podotkl Šlesingr.
„Posudková“ komise MOV má podle pokynů připustit do Koreje pouze ruské sportovce s čistým dopingovým rejstříkem z minulosti. Čímž by se olympijské dveře uzavřely například pro biatlonisty Loginova a Starychovou.
Zaznívají i radikálnější návrhy.
„Závodníci ze zemí, jejichž antidopingové laboratoři byla odebrána akreditace, by neměli startovat vůbec,“ podotkl rakouský biatlonista Simon Eder. Domnívá se, že pokud jsou už mnozí ruští biatlonisté usvědčeni z dopingu na hrách v Soči, je takřka nemyslitelné, že v roce 2014 někdo z jejich týmu závodil na olympijském kolbišti čistý.
Před čtvrtým Ederem tehdy skončil ve vytrvalostním závodě na třetím místě Rus Garaničev, zatím oficiálně čistý. „Ta medaile je ale má,“ rezolutně tvrdí Rakušan.
Otázkou zůstává, jaké důsledky nyní vyvodí komise MOV ze seznamu ruských sportovců zařazených do řízeného dopingového programu v letech 2011 až 2015. Seznamem disponuje WADA, má být zveřejněn koncem týdne a obsahovat jména více než 1 000 Rusů.
Bude i každý z nich „personou non grata“ pro hry v Koreji?
