Celá záříte.
Jsem strašně šťastná jak to dopadlo. Dlouho to vypadalo, že to bude čtvrté místo.
Na poslední položku jste přijela pátá a ze střelnice vyjížděla naopak druhá za Kanaďankou Crawfordovou. Co jste si pomyslela, když se za vámi vyřítily Kaisa Mäkäräinenová s Laurou Dahlmeierovou?
Už po výjezdu na kopeček za střelnicí jsem ty dvě viděla za sebou a říkala si: Tohle není úplně ideální. Ale připomněla jsem si, jak jsem dokázala s Kaisou předtím uviset skoro celý závod a jak jsem se za ní i vyvážela. Až v tom posledním kole už na to nebylo, ty dvě šly přede mne.
Na průběžně vedoucí Kanaďanku jste po poslední střelbě ztrácela 16 vteřin. To bylo hodně.
Ale už před čtvrtou položkou jsem ji dojížděla a přijela jsem na podložku takřka stejně s ní. Věřila jsem, že bych ji ještě mohla dojet. A opravdu, Rosannu (Crawfordovou) jsme dlouho sjížděly. Ale když jsem v zatáčce před cílovou rovinkou viděla, že tam je mezi ní a mnou pořád mezírka, pomyslela jsem si: Musím to ještě zkusit na cílové rovince, půjdu do toho, ale asi to nevyjde. No, vyšlo to.
Kdy jste tomu uvěřila?
Asi deset metrů před cílovou čárou, kde jsem viděla, že jsem se dostala na její úroveň. Cítila jsem, že mám frekvencí větší a půjdu před ní.
Už jste zažila takový infarktový finiš o stupně vítězů, jehož byste sama byla aktérkou?
Myslím, že ještě ne. Na žádný takový si nevzpomínám. Byla to premiéra.
Veronika Vítková v úžasném závěru biatlonového závodu na 12,5 kilometru v německém Ruholdingu dojela na třetím místě.
Během závodu se zdálo, že běžecky vám to i dnes svědčí.
Jo, cítila jsem se dobře na trati, stejně jako včera. A tak jako ve štafetě jsme měly výborně připravené lyže, na čemž jsem vydělávala. V krátkých sjezdech jsem mohla ušetřit trochu sil.
Během deseti dnů stojíte podruhé na stupních vítězů - a olympiáda se blíží.
Je to super, že mám takovou formu, že si ji od začátku sezony nejen držím, ale že i stoupá. Jsem vážně hodně šťastná.
Které třetí místo bylo pro vás cennější? Z Oberhofu nebo tady?
Nedokáži říct. Je to tady prostě další třetí místo, další stupně vítězů.
A které bylo emotivnější?
V Oberhofu jsem s ostatními ve sprintu bojovala na dálku. Tady to bylo na přímo. Takže v tomhle směru to asi bylo lepší.
Vaši ještě nedávno obávanou první ránu vleže jste i dnes, stejně jako při štafetě zvládla...
... a zase jsem nedala při první ležce tu poslední. (rozesměje se) Jako ve štafetě. Ale ono se to jednou sejde.
Bylo vyprodáno, přišlo 25 tisíc diváků, řev ohromný. Jak se vám v takovém prostředí závodilo?
Asi jsem ten řev trochu slyšela, ale vůbec jsem ho nevnímala. Ani nevím, co na mě v posledním kole trenéři křičeli. Já jela v takovém transu, že vážně vůbec nevím.
Patří vám nyní i pozice jedničky celé reprezentace.
Takhle to úplně neberu. Budu se soustředit na každý závod a nebudu řešit, jestli jsem jednička, dvojka, trojka. Jsem moc ráda, že se mi zase daří a že výsledky jsou, jaké jsou.
Na čem byste ještě chtěla do olympiády zapracovat?
Pořád je co zlepšovat, protože ty nuly mi ještě úplně pokaždé nepadají. A také běžecky je kam se posouvat.
