Jak vám je teď po duši?
Po duši mi je... je to prostě neuvěřitelné, super. Ani nemám slov.
Napadlo vás, že to takhle může dopadnout, když jste na stojce dala druhou jedničku?
Vůbec. První informaci jsem pak dostala v kopci, kdy mi Mára Lejsek hlásil, že jsem třetí. Povídám si: Ty jo, se dvěma ranama mimo jsem třetí? Křičel na mě, že mám 13 vteřin na první. A ještě něco křičel. Ani jsem nevěděla, kdo v tu chvíli vede. Tak jsem jela a říkala si: Nesmím vytuhnout. Když mi potom hlásili, že už jsem druhá, pomyslela jsem si: Cože? A pak mi na dalším kopci v nové části areálu oznámili, že vedu. Tak jsem to doválčila a ono to vyšlo.
Projela jste cílem a vymrštila ruce nad hlavu. To bylo ze samé radosti, že v tu chvíli vedete, nebo už v tom gestu byla i víra v celkové vítězství?
Ne, to ještě ne. Jen radost, že na tabuli zatím svítím první.
Dneska jste si rozhodně zafinišovala víc než mohutně.
To teda jo. Měla jsem toho rozhodně víc plné zuby než po štafetě. Nejdřív jsem si myslela, že za cílem k zemi nepůjdu, ale potom už to nešlo ustát, padla jsem na kolena.
A co čekání, jak celý závod dopadne? Kde a jak jste ho prožívala?
Převlékla jsem se a šla do buňky, kde mi Danielo (servisman) říkal: To už je konečná, už tě nikdo nevezme. Já mu ale povídala: Ještě to dopadnout nemusí. Měla jsem radost a šla se vyklusat...
... a pak jste přiběhla a bylo vše jasné.
Jo, Jíťa Landová mi hlásila, že do deseti minut bude vyhlášení a že tam máme s Gabčou být. Bylo to dneska příjemné vyklusávání. A než jsem šla na vyhlášení, potkala jsem se i s taťkou, přijel s Jilemničákama. Tím to bylo krásnější.
Druhý závod po sobě stojíte nejvýš, tentokrát sama. Je to jako sen?
Tohle byl vždycky můj sen, jednou vyhrát Světový pohár. Teď se mi splnil i v individuálním závodě. Je to krása. Pro tyhle chvíle biatlon děláme.
Obtížné oberhofské tratě spousta vašich kolegů nesnáší. Ale vy je teď musíte docela milovat, ne? Vždyť už první pohárové stupně vítězů jste předloni vybojovala právě tady.
Já mám ráda Oberhof i Ruhpolding, protože jsou to těžší tratě, nejsou moc rovinaté. A v kopcích se mi jezdí líp než po rovinách.
Když jste však před dnešním startem viděla ty značně nevlídné podmínky, co jste si pomyslela?
Abych pravdu řekla, nechtělo se mi jet. Trošku jsem si říkala, že by to mohli dneska zrušit.
To byste docela prodělala.
No to tedy jo.
Váš nástřel však byl podle trenérů navzdory silnému větru docela povedený.
Jo, to mi říkali. Spíš než ležky jsem se pak bála stojky, co při ní bude dělat vítr. Když jsem jí šla při nástřelu, hodně to se mnou házelo.
Tušila jste během závodu, co střelba provedla s Darjou Domračevovou a Kaisou Mäkäräinenovou?
Před svým startem jsem si všimla, že Darja dala ležku za tři. A pak jsem na trati zaregistrovala, že Kaisu vidím v určitém místě okruhu na stejném místě jako v předchozím kole, že mi tedy neujíždí. Tak mě napadlo: Asi špatně střílela.
Nakonec jste měla druhý běžecký čas, ještě před ní.
Hmm, druhý běžák, to se mi asi ještě nikdy nepovedlo.
Přitom Mäkäräinenové se předloni dařilo i na mistrovství světa klasiků.
Co se tam jezdí ve štafetě? Pětka? To by šlo, to je ještě kratší trať než u nás. Ale já radši zůstanu u biatlonu. (směje se)
V neděli vás čeká v Oberhofu hromadný závod. Těšíte se?
Těším. Mně se tady líbí. I když mě trochu štve to zdejší počasí. Škoda, že nezůstalo stejné, jako jsme měli na prvním tréninku. Tehdy nám jen trošku foukalo, ale nebyla mlha.
Dvakrát během tří dnů jste tady dojela první. Co vás potěší v neděli?
Nechám se překvapit. Ale radost budu mít v hromaďáku z jakéhokoliv místa v první desítce.
