Ještě tomu věříte, šéftrenére, nebo si říkáte: Nejsme najednou v jiné dimenzi?
No je to nádherné. Je to super. Pro Verču je tohle vítězství velkým povzbuzením. I proto je ta moje radost ještě větší. Moc si to zasloužila.
Už dva roky „ostřelovala“ nejvyšší stupeň, třikrát skončila druhá, dvakrát třetí. Letos jste věřil: Schyluje se k tomu, že se jednou Veronice všechno sejde?
Letos bylo mé očekávání ještě větší. Když dáte dvě nuly, ale ztrácíte v posledním kole, jsou ty šance přece jen menší a musíte pak čekat na chyby jiných. Což se dřív Verče stávalo. Ale teď je běžecky úplně jinde. Odjížděla ze střelnice, měla 14 vteřin ztráty, a přesto jsme se přesvědčovali: Je to v jejích silách, může to stáhnout. Očekávání, že to konečně dopadne, tím pádem narůstalo.
A povedlo se. Bude to mít i na Veroničino sebevědomí velký dopad?
Trochu ano. Ona je ale trochu jako Ondra Moravec. Dříč, který tomu dává maximum. Vítězství je pro ni spíš utrvzením, že to dělá dobře, jakousi psychickou oporou.
V prosinci jste připomínal: Když biatlonista přes léto výrazně zrychlí, střelba mu potom trochu odejde, to je taková daň. Což byl i právě její případ, ne?
Právě. Závodník pak nad tím začne přemýšlet, jestli je to dobře. Každý potřebuje nějaký čas, než si to v hlavě srovná a bude uvažovat jen ve stylu: Dobře, na trati běžím, na střelnici střílím, víc neřeším - a v cíli mi to spočítají. Dneska musela Verča na dvě trestná kola, jenže to ve zdejších podmínkách byla jedna z lepších střeleb.
A k tomu přidala druhý nejlepší běžecký čas, i před Kaisou Mäkäräinenovou.
Běh byl skvělý. Zkraje sezony jsem říkal: Budeme rádi, když naše dvě holky někdy Kaisu nebo Darju (Domračevovou) běžecky aspoň potrápí. A Verča se tam teď kolem těch dvou může motat, což i Darje stěžuje situaci, protože je pak pod větším tlakem, že musí solidně zastřílet.
Na rozdíl od minulých sezon navíc Veronice už síly v posledním kole neubývaly. Naopak, vydolovala jich dnes víc než největší konkurentky.
Ten finiš jela výborně. Takový výsledek celý náš tým úžasně nabíjí. Je to moc hezké. A Verča vidí, že dřina, kterou tomu dává, se vyplatí.
Navíc běžecký posun oproti úvodu sezony je patrný rovněž u Gabriely Soukalové. I její 6. místo vás musí dnes hřát.
Z toho mám taky velkou radost. Jistě, Gabča pomýšlí ještě výš, v téhle sezoně však musí brát, co je. Ale už dřív jsem jí tvrdil: Když budeš normálně střílet, do patnáctky budeš jezdit stabilně. Což tyhle výsledky potvrzují. Už je zase schopná bojovat o podium, a to ji určitě motivuje. Jak byla v prosinci po zdravotních problémech a po horší přípravě malinko odevzdaná, teď je to úplně jiná Gabča. Závodní atmosféra ji pohltila. A dnešek ji zase trochu postrčí dopředu. Vždyť mohla být klidně i na třetím místě, Gontierovou pořád stahovala, až na posledních 400 metrech trochu rupla.
Co jste říkal podmínkám? Až se chce říci: Typické oberhofské.
Už včera jsem poukazoval, že tlak organizátorů a televize je ohromný. Jen si vemte, co včera pustili při mužské štafetě... Nástřel před štafetou nám zkrátili na 20 minut a nastřelovalo se do kovů, to jsem zažil poprvé v životě. Chodili jsme si pro terče, protože nic nebylo vidět ani v dalekohledu. Bylo to tak hektické. A hned z nástřelu nás hnali na trať. Litevský biatlonista to ani nestihl. To už byl vážně šroubovaný extrém. Mlha, vítr, spousty trestných kol. Na poradě jsem potom nic neříkal, aby to nevypadalo, že se vymlouváme, když jsme nedokončili. Ale takhle si závod nepředstavuju.
Dnes bylo přece jen o něco lépe?
Chvíli to vypadalo před startem relativně dobře, jen dost foukalo. Pak se ale přidaly i déšť a poryvy. Mě to nepřekvapilo, v Oberhofu je tohle počasí standardní. Ale těm závodníkům nezávidím. Snažíme se je na nástřelu uklidnit, ale tady je každá rada drahá, když se vítr pořád otáčí. Verča i Gabča to přesto zvládly a skvěle se popraly i se stojkou. A to bylo dneska klíčové.
