Přebíral jste štafetu na medailové pozici. Nakolik jste měl v tu chvíli v hlavě, že se vám může povést až nečekaný úspěch?
Na to jsem vůbec nemyslel. Na té ležce mi potom kopnul do lyže, já nedal poslední ránu, a to ovlivnilo celý závod.
Kdo vám kopl do lyže?
Svendsen, když odjížděl z položky. Upadl, zrovna když já spouštěl pátou ránu. Zavadil mi při tom o lyži, což mě rozhodilo. Mohla to být pikovteřina, ale na psychice mi to nepřidalo. Tu ránu jsem nedal a dost jsem potom znervóznil. Pak jsem hned další nedobil, a to už byl problém. On to samozřejmě neudělal naschvál, určitě nic takového neměl v úmyslu. Ale abych pravdu řekl, nic takového jsem ještě nezažil. Stane se, no...
Až poslední dobíjenou ranou jste se uchránil od trestného kola. Na stojce však přišel problém s vyhazováním náboje?
Ten závod mi dneska na střelnici prostě nevyšel. Při stojce jsem nepřebil, jak jsem měl, a to mě stálo vteřiny, které pak v souboji s Landertingerem o 5. místo mohly být rozhodující.
Co přesně se při stojce stalo?
Vyhodil jsem si náboj... vlastně nevyhodil, aspoň ne úplně. To je ten nejhorší možný scénář, kdy ho musím nejdřív vyklepat a pak ještě dobíjet. Ztratil jsem cenný čas tím, že jsem musel otočit flintu vzhůru nohama, aby mi vypadl. Ale když nad tím přemýšlím, on by i tak se mnou Landertinger to poslední kolo nejspíš jel.
Až do poslední položky mohl předtím český tým živit medailovou naději. Jak moc vás po takovém průběhu mrzí, že jste ji nezískali?
Prostě ji nemáme a to je celé. Bylo nás tam šest štafet v minutě, což je hrozně našlapané. Myslím, že šesté místo odpovídá tomu, na co momentálně máme. Také v Oslu jsme byli blízko, tam jsme skončili čtvrtí. Ve štafetách se může stát cokoliv, ale výsledek se počítá až v cíli. Medaile by byla super, ale holky byly včera zářným případem, jak to může dopadnout, když se o ničem jiném nemluví. Průběh našeho závodu samozřejmě nasvědčoval tomu, že o ni můžeme jet. Ale jak říkám, ty výsledky se počítají až po čtvrtém úseku.
Ve finiši závodu mužských štafet maká Ondřej Moravec (vpravo).
A ten byl slezinou hvězdných jmen: Schempp, Svendsen, vy, Fourcade, Šipulin, Landertinger. Jak se vám v takové společnosti závodilo?
Já si bohužel moc nezazávodil. Objel jsem si kolo se Svendsenem, to problém nebyl - a pak jsem v podstatě dozávodil. Jasně, dal jsem si ještě poslední kolo s Landertingerem. Ale tam jsem věděl, že pokud s ním přijedu až do cílové rovinky, pravděpodobně ho neudělám. Landi má jednu z největších absolutních rychlostí v celém startovním poli. Možná jsem mohl zkusit jet celé to poslední kolo na doraz a tím ho porazit. Ale neudělal jsem to, jeli jsme spolu a ve finiši to nevyšlo.
