Poté, co ve 13 ze 14 předchozích štafet musela na trestné kolo, v Anterselvě jej odmítla navštívit.
Povedlo se jí to v nejdůležitější štafetě roku. Za cílem zářil na tváři Lucie Charvátové úsměv úlevy.
Češky skončily čtvrté, jen 13 sekund od bronzu, nad očekávání.
Štafetová kletba je zlomena?
Spíš bych řekla, že dvakrát jsem utekla hrobníkovi z lopaty. Nadělala jsem na střelnici spoustu chyb, s čímž určitě spokojená nejsem. Při ležce jsem tam náboj při první dobíjené ráně vůbec nemohla dostat, dvakrát se mi vysypal z komory. Tím jsem tam nechala dost vteřin. Ke kvalitnímu výsledku to z mé strany na střelnici mělo ještě daleko, ale snažila jsem se odvést své maximum a hlavně jsem ráda, že jsem se tentokrát vyhla trestnému kolu. I když ta střelba byla pořád špatná.
Ale po skvělém třetím kole jste předávala na druhém místě.
To by asi šlo. Na trati jsem nechala naprosto všechno, co ve mně bylo, tam jsem odvedla dobrou práci a stahovala jsem, co jsem na střelnici ztratila. Samozřejmě, optimální by bylo, kdybych pro Evču ještě vytvořila před čtvrtým úsekem i nějaký náskok, ale myslím, že jsem v tom startovním poli nezaostávala a že jsem předávala na pěkném umístění.
Byly tři dobíjené rány při ležce i stojce velkým náporem na psychiku?
Bylo to zvláštní. Mně nepřišlo, že bych byla šíleně nervózní. Dost mě překvapilo, že jsem se netrefovala v těch prvních ranách. Naštěstí jsem udržela nervy na uzdě a dobila to v klidu, Včera na tréninku, když jsme si zkoušely dobíjení, mi šlo poměrně s jistotou, ovšem závody jsou samozřejmě úplně jiné. Dnes jsem se fakt maximálně možně snažila vyhnout té nervozitě, ale pořád to byl neskutečný nápor. No, nakonec jsem z toho tak nějak vyklouzala.
Trenér Jiří Holubec říkal, že většina z vašich dobíjených ran byla hodně povedená, centrová.
Asi jsem se zklidnila. Já ani předtím nebyla nějak roztěkaná. Nevím, co se předtím dělo. Je to škoda, protože s ležkou se tu sice peru, ale stojka mi celkem jde, na ní jsem čekala, že by to mohlo být lepší.
Úsměv úlevy. A výstižná věta: "Dvakrát jsem utekla hrobníkovi z lopaty." Poté, co Lucie Charvátová ve 13 ze 14 štafet musela na trestné kolo, dneska konečně ne. V nejdůležitější štafetě roku. Po 2x3 dobíjených ranách. "A ty byly docela centrové," ocenil kouč Holubec. https://t.co/wwbaxBoIjE
Nejvíc vám ulítla úplně první rána vstoje, asi o sedm centimetrů.
Jo, ta byla někde na pět hodin, já vím. Prostě potřebuju větší terče. (směje se)
Jak jste potom prožívala poslední úsek Evy Kristejn Puskarčíkové?
Věděla jsem, že se o ni můžeme opřít, protože u Evči vím, že na posledních úsecích je schopna dostat ze sebe maximum. Už loni v Oberhofu, když vytáhla štafetu na třetí místo, na něm byla skvělá. Doufala jsem, že Ukrajinka (Pidhrušná) nebude mít dostatek sil a že by ji Evča mohla stáhnout, protože bylo víceméně jasné, že Němky půjdou před nás, pokud se Herrmannové nestane něco mimořádného. Věřila jsem Evče, že to klapne, ale je to biatlon.
Je z toho čtvrté místo. Jak hodnotné je pro vás?
Za mě osobně jde o krásný výsledek, protože já jsem vždycky ta Achillova pata štafety. Myslím, že jsme to společně dotáhly opravdu daleko. Jasně, zase nějaká ta tíha ztracených vteřin leží na mně, ale dělala jsem, co jsem mohla. Myslím, že čtvrté místo všechny hodnotíme velmi pozitivně. Předčilo očekávání. Jen škoda, že je bramborové.
Čtvrté místo je vždycky nevděčné a trochu smutné, ale pro ně zároveň i krásné a cenné. Česká štafeta žen, 4. na MS v Anterselvě, jen 13 s od bronzu. Skvělá práce od každé z nich. Zprava doleva od 1. úseku Jessica Jislová, Markéta Davidová, Lucie Charvátová, Eva Puskarčíková. https://t.co/Tz5zEUncOg
Dnešek by měl trochu pomoci, aby z vás napříště spadla štafetová nervozita.
Ne, to je asi ještě málo, abych zapomněla na všechno, co bylo. Je to těžké. Aspoň dneska, že se mi dobíjení povedlo. Ale... ale pořád si ještě s sebou nesu nějaké šrámy z minulosti. Nechci říkat, že navždy, ale jeden den tu díru úplně nezalepí.
Šampionát pro vás stále nekončí. Jak se těšíte na váš první hromadný závod na mistrovství světa v kariéře?
Jéje, já se těším moc, jen nevím, jak na tom budu fyzicky. Dnes jsem se fakt vydala ze všech sil. Bude to delší závod, zároveň startuji díky medaili s nízkým číslem z předních pozic, což mi dodává takovou tu trochu předzávodní nervozity, že se zase podívám dopředu startovního pole. Byla bych ráda, kdyby se mi povedla ležka, protože s těmi tady šíleně bojuju.
