Do této sezony jste nikdy neskončil ve Světovém poháru na bodovaných příčkách. A teď co závod, to body. Už jste si zvykl?
Ale jo, na něco takového se zvyká dobře. Ale dnes si šlo zvyknout na ještě víc bodů. Škoda.
Kdyby nebylo po čisté ležce těch tří netrefených ran vstoje...
To jsou kdyby. Ale stejně, kdyby ta stojka bylo aspoň jen za dvě... Ta poslední netrefená rána mě mrzí. Myslím, že nebyla daleko.
V čem byl při té stojce problém? Točil se vítr?
To ne, spíš šlo o nezvyk. Úplně mi tu nesedí příjezd na střelnici, nemám ho v Hochfilzenu moc rád. Ale snad to bude v příštích závodech zase lepší a já si zvyknu.
Trať tu podle expertů svědčí rychlejším běžcům - a mezi ty se řadíte.
Jo, ta trať je jezdivá. Dá se po ní hezky klouzat, stačí nechat ty lyže jet.
Dosáhl jste na ní dvanáctý nejlepší běžecký čas.
Dobrý! To mi udělalo radost.
Na takovém běhu se dá stavět, ne?
Určitě. Když budu mít vysoko běžák, mám potom nějakou rezervu na střelbu. Můžu si dovolit nějaké to trestné kolo a pořád budu vysoko. Když naopak běžíte pomalu, dostáváte se při střelbě pod tlak, že pokud se netrefíte, nedopadne to dobře.
Jak se vám v pátečním závodě líbí vizitka „nejlepší Čech“?
Dobře se to poslouchá, ale kéž bych jím byl ještě výš.
Jde o vaši první celou sezonu ve Světovém poháru. Už jste se v něm zabydlel?
Já s těmi kluky trénuju v přípravě vlastně už třetím rokem. Známe se a řadu svěťákových středisek už mám taky docela naježděných. Takže se toho moc nemění.
Jen zkušeností je víc a víc.
To určitě. Hlavně jsem rád, že jsem se chytil v ležce. Teď ještě dopilovat tu stojku.
Jak se vám povedlo ležku zlepšit?
Řešili jsme polohu s Katkou Emmons a trochu ji upravili. Pomáhají i věk a zkušenosti.
V sobotu vás čeká stíhačka. Jak máte rád kontaktní závody?
Mám. Těším se. Jen to chce, abych se trefil. I na ty čtyři položky si věřím. Kdybych si nevěřil, tak... svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč, že jo?
