Vypadáte pořádně vyčerpaná. Je to zdání, nebo pravda?
Byl to opravdu náročný závod, jak fyzicky, tak psychicky. Hlavně na poslední položce jsem si říkala, že jestli to jako už několikrát pokazím na čtvrté střelbě, bude mě to mrzet. Jsem ráda, že jsem dala nulu, protože tam se pořadí hodně vyseparovalo. Pomohla mi k velkému skoku.
Kristejn Puskarčíková ve stíhačce v Hochfilzenu osmá, vyhrála Eckhoffová |
Ideální by bylo nad pořadím před závěrečnou střelbou příliš nepřemýšlet, ale to asi moc nejde, že?
To není úplně snadné. Ale jinak musím říct, že jsem si dnes jela své „flow“ a nějak moc nad pořadím nedumala. Až prostřední ránu jsem odložila a při poslední se mi už klepaly nohy. Bylo to na hraně, ale terče spadly.
Co si představit pod vaším „flow“?
To, že si jedu ve svém tunelu a nic moc nevnímám. Ale vždycky jsem byla ráda, že tam někdo kolem mě byl, že jsem se za něj zaháčkovala a tak nějak to odjela.
Šlo o jednu z vašich nejlepších stíhaček v kariéře?
Určitě. Jednou jsem se vytáhla ze 45. na 20. místo, ovšem tohle je skok do desítky, což mě hrozně těší.
A asi je to i motivace do další práce.
Rozhodně. Poslední dva roky jsem se hrozně trápila. Letos jsem se už začala konečně cítit zase o něco lépe i na trati. Doufám, že to půjde ruku v ruce se střelbou.
Čím si zlepšení vysvětlujete?
Možná odpočinkem a změnou tréninku.
Pod Egilem Gjellandem.
Ano. Myslím, že mi to trvalo ty dva roky, než přišly výsledky, k Egilovi jsem přece jen přestoupila už jako trochu starší závodnice. Jsem ráda, že se teď příprava projevila a doufám, že to bude pokračovat.
Je tu tedy zpět stará dobrá Puskarčíková?
(rozesměje se) No, stará... Je to, řekněme, Puskarčíková středního věku.
To bylo samozřejmě myšlené jinak. Je tu zpět Puskarčíková z let 2016 a 2017?
Kéž by, byla bych moc ráda.
Na začátku sezony jste ještě rozjížděla závody opatrněji. Cítíte se s přibývajícími dny také běžecky sebevědoměji? Teď jste měla devátý nejrychlejší čas.
Mě každý závod pořád bolí stejně, ale v těch statistikách je ten čas lepší a lepší. Přitom doufám, že se stále teprve rozjíždíme. Těch rychlých tréninků zpočátku moc nebylo, tak věřím, že kondice bude držet nebo stoupat a běh bude dál dobrý. Navíc musím vyzdvihnout i práci servismanů.
Před třemi lety jste se řadila i k nejrychlejším střelkyním Světového poháru.
To už si nevzpomínám, to je tak dávno. (zase se směje) Ale hrozně ráda bych se i z dnešní povedené střelby (jediná chyba za celou stíhačku) poučila a vzala si to do dalších závodů, protože doposud se mi střelecky až tak nedařilo.
Nahoru stoupá celý ženský tým, už tři jste v této sezoně dojely do Top 10, zlepšuje se i Jessica Jislová, navíc štafeta byla šestá, nedaleko od bronzu.
Za takové výsledky jsem strašně šťastná, že jsme tam čtyři, které mohou závodit o dobré umístění. Všechny máme radost, že tíha není jen na bedrech jedné z týmu, ale že se můžeme vzájemně prostřídávat a podporovat.
O vás se říká, že pomáháte k atmosféře v týmu i vašimi věčnými vtípky.
No, nevím, jestli je to jen díky mně. Jde o celoskupinovou práci.
Markéta Davidová na vás prozradila, že vás bolí břicho z neustálého smíchu.
Jo, to je fakt, říkala jsem, že už nemusím posilovat břicho, protože ho mám namožené z toho, jak se furt chechtáme. Někdy si říkám, jestli to není trochu přes čáru, ale budiž.