O minulé sezoně čtyřiadvacetiletá Paula Botetová tvrdila: „Byla jsem na dně. Přemýšlela jsem, jestli má smysl s biatlonem pokračovat.“
A najednou se směje ze stupně nejvyššího.
Vypráví, že při závodě se chvílemi cítila (stejně jako soupeřky) doslova mizerně: „Byla jsem promrzlá, mokrá. Na střelnici jsem si říkala: Jak mám střílet se zmrzlými prsty? A na trati? Sjezd mi řipadal tak nebezpečný. V posledním kole navíc ještě zesílil vítr.“
Přesto dokázala jako jedna z pouhých pěti biatlonistek zastřílet čistě a v kombinaci s rychlým během suverénně zvítězit.
Účet francouzského svazu na síti X nešetřil superlativy: „Magnifique. Paula a la perfection!“
Stane se to každému, nejen Charvátové. Do jiných terčů pálily i hvězdy |
List Le Parisien jásal: „Énorme surprise. Fantastique.“
A Le Biathlon-FRA na síti X napsal pouze: „PAULA BOTET !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“ (Těch vykřičníků měli opravdu šestadvacet).
Server Dicodusport vyšel po závodě s titulkem: „Oberhof = anarchie“. Nešlo přitom pouze o tradičně nechutné oberhofské podmínky na hraně regulérnosti, které Dicodusport popisoval jako „dantovský očistec“. Šlo zároveň také o pořadí v cíli.
Nejen Botetová, ale i druhá Norka Maren Kirkeeideová a třetí Bulharka Milena Todorovová stály nečekaně a poprvé v kariéře na stupních vítězů Světového poháru, Todorovová navíc jako první Bulharka po Ekaterině Dafovské v roce 2004.
Naopak domácí Franziska Preussová, žena ve výsostném žlutém čísle, dojela osmadvacátá, poprvé v sezoně mimo top 5, dvě minuty za Botetovou.
Nejlepší závodnicí silného švédského týmu byla až na 36. místě Elvira Öbergová, druhá v průběžném pořadí poháru. Na střelnici minula celkem pětkrát. Sestra Hanna, snad aby si doma nezáviděly, rovněž.
A Němka Vanessa Voigtová, dosud pátá v pohárové klasifikaci, dokonce může z 68. místa na sobotní stíhačku zapomenout.
Tohle by mě ani ve snu nenapadlo
Vítězná Botetová je ženou s biatlonem v DNA.
Maminka Véronique byla ještě pod dívčím příjmením Claudelová olympijskou vítězkou ve štafetě v Albertville 1992.
Tatínek Yannick Botet, povoláním osteopat, se stal v minulosti jedním z prvních trenérů legendy Martina Fourcada.
„Jsem hrdá, že kráčím po maminčině cestě, ale chci napsat svůj vlastní příběh, ne pokračování jejího,“ prohlásila dcera.
Coby dívka nikoliv z Alp, nýbrž z pohoří Vogézy se k biatlonové kariéře odrazila ve třinácti letech. Na světových juniorských šampionátech v Lenzerheide 2020 a Obertilliachu 2021 získala s francouzským týmem zlato z ženské štafety, ale v individuálních startech se na stupně vítězů neprobila.
Před čtyřmi lety, ještě coby juniorka:
V období 2021 až 2023 příležitostně nakukovala do Světového poháru, jejím maximem však bylo 21. místo ve sprintu na Holmenkollenu. Při své premiérové sezoně v biatlonové první lize skončila celkově na 79. místě, o rok později osmašedesátá.
Loni bylo zle. Celou sezonu jezdila jen v IBU Cupu, trápily ji bolesti holeně, výsledky nepřicházely, zoufala si a uvažovala o konci kariéry.
„Minulou zimu jsem sice skončila smutně, ale pak jsem si ujasnila, že chci pokračovat a že stále mohu jít po správné cestě,“ vzpomíná. „V létě jsem tvrdě trénovala a přesvědčovala sama sebe: Jednou se ti podaří prorazit.“
V létě si také uspořádala právě v Oberhofu soukromý tréninkový kemp v místním sněhovém tunelu, jen ona a maminka. „Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že bych tu o půl roku později mohla vyhrát. Kdyby mi to někdo řekl, připadalo by mi to naprosto nemožné.“
Hned v úvodu aktuální sezony ovládla v druholigovém IBU Cupu sprint v Idre. Načež během prosince stála na stupních vítězů IBU Cupu hned šestkrát a celkově tomuto seriálu suverénně vládla.
Za což si zasloužila odměnu.
Během Vánoc jí trenéři zatelefonovali: „Pojedeš s áčkem do Oberhofu. Nahradíš Sophii.“
Sophie Chauveaová sice dosáhla v prosinci na druhé místo ze sprintu v Hochfilzenu, jenže v průběžném pořadí poháru byla „až“ pětadvacátá coby šestá nejlepší Francouzka. Uvolnila tedy v A-týmu místo.
Sophie Chauveauová (vlevo) a Paula Bobetová v poněkud jiném úboru, coby biatlonistky spadají pod sportovní resort ministerstva obrany:
A tak Botetová vyrazila s Jeanmonottovou, Braisazovou-Bouchetovou, Simonovou a spol. do Oberhofu. Do střediska, kde před třemi lety poprvé nastoupila ve Světovém poháru. Do střediska, kde v přípravě na tuto sezonu hledala novou naději.
Určitě mě předjedou, byla si jista
Vzhledem ke konkurenci ve francouzském týmu do čtvrtečního sprintu vstupovala s pocitem, že má nůž na krku: „Věděla jsem, že musím předvést špičkový výkon, pokud chci ve Světovém poháru zůstat. Že pokud to v Oberhofu pokazím, patrně přijdu o šanci na mistrovství světa.“
S číslem 37 se vydala na trať. Tentokrát byly tribuny zaplněné 10 tisíci fanoušků a ne jako před třemi lety, kdy tu jela během covidové divácké výluky.
V cíli si moc dobře uvědomovala, že startovala před všemi soupeřkami z nejsilnější červené skupiny. „Sice jsem vedla, ale nepochybovala jsem, že určitě přijedou holky, které mě předstihnou. I tak jsem byla šťastná, že jsem předvedla skvělý závod. Potom jsem se šla převléknout, kouknu na mobil – a pořád jsem první. A když jsem vyšla zase ven, oznámili mi: Je hotovo.“
Vyhrála. Vážně vyhrála!
Dojatě na ni hleděl i francouzský kouč Cyril Burdet. „Je nádherné vidět ji, jak je teď šťastná. Po všech obtížích, s nimiž se vyrovnávala v posledních dvou sezonách, jde o cosi výjimečného.“
Vyzdvihl práci, jakou s ní odvedl v týmu pro IBU Cup kouč Baptiste Desthieux a popisoval, jak je Botetová občas plachá, ale jindy i vtipná.
„Paula mě dokáže hodně rozesmát. Má v sobě komediální potenciál, jen si zatím neuvědomuje, jak extrémně vtipná dokáže být. Je zdrženlivější povahy, dokáže však napomáhat skvělé náladě v týmu.“
Byl to mimořádný den pro francouzský biatlon.
Botetová ovládla při svém obnoveném debutu sprint v Oberhofu.
Všech šest Francouzek se umístilo mezi nejlepšími dvanácti.
V elitní desítce celkové klasifikace poháru nyní figuruje pět Francouzek.
A v tentýž den navíc vyhrála dvacetiletá Amandine Menginová sprint IBU Cupu v Arberu – při svém premiérovém startu v IBU Cupu v životě.
Biatlon ve Francii zažívá v minulosti nevídaný boom. Není divu, že televize L’Equipe loni zaplatila za prodloužení vysílacích práv až do roku 2030.
Kde jsou ty doby, kdy Martin Fourcade dorazil v roce 2012 do redakce této televizní společnosti a přesvědčoval její šéfy: „Kupte práva na biatlon, neprohloupíte. Je atraktivním sportem, který má potenciál. Stal se hitem v Norsku nebo v Německu, proč by jím nemohl být i u nás?“
Nyní v TV L’Equipe (která nevlastní práva na francouzskou fotbalovou ligu) hrdě oznamují, že z deseti jejich nejsledovanějších pořadů loňského roku bylo devět z biatlonu. Pouze vyhlášení Zlatého míče přivábilo ještě víc diváků. Naopak až za biatlonovými akcemi končily přenosy z alpského lyžování.
Při souboji o vysílací práva na další léta v L’Equipe odolali i údajně značně agresivním snahám komerčních francouzských televizí, které je chtěly o biatlon připravit. Což kvituje rovněž Fourcade: „Abychom se mohli dál rozvíjet, potřebujeme být k vidění na volně přístupném kanálu.“
„Nevím, jak dnes v noci usnu,“ přiznala ve čtvrtečním odpoledni nová hvězda Botetová.
V sobotu vyběhne do stíhačky s náskokem 31 sekund na Kirkeeideovou.
Proč by se euforie ze sprintu nemohla opakovat?