Jak jste zakončil letošní sezonu?
Je to asi dva týdny zpátky, co jsme měli v Jablonci nad Nisou exhibici. Pro mě to vlastně bylo první větší setkání s fanoušky, protože jako junioři jsme žádné závody v Česku moc neměli. To bylo moc fajn. Je hezké vidět, když za vámi lidé po závodě přijdou, chtějí se vyfotit, a abyste se jim podepsal. Já jsem například šel patnáct minut z prostoru cíle do převlékací zóny, která byla asi jen dvě stě metrů odtud.
Snažím se mladé lidi a děti motivovat, aby sportovali. Všeobecně. A to se mi daří.
Ondřej Mánek
A ze sportovního hlediska byla uplynulá sezona jaká?
Šel jsem do ní s tím, že to byl můj poslední rok mezi juniory. Ale přechod mezi chlapy už vyžaduje stoprocentní koncentraci a já jsem hodně rozlítaný. Trénuji méně než ostatní kluci a než bych asi měl. Těší mě však, že jsem měl vzestupné výkony. Na juniorském mistrovství světa v Kazachstánu jsem zrychlil na deseti kilometrech zhruba o minutu, což je strašně moc. I proto mě mrzelo, že už sezona skončila.
V Kazachstánu jste ve vytrvalostním závodě na 15 kilometrů dojel na pátém místě. Chybělo málo a mohl jste mít i medaili.
Střílíme tam čtyřikrát, za každý netrefený terč se nám přičítá minuta. Já jsem bohužel netrefil dvě rány. To je nejtěžší závod na hlavu, protože všichni to chtějí dát za nulu. Minuta ztráty za každou chybu je prostě moc. Sám od sebe jsem chtěl také jen nulu, ale i moje dvě chyby tehdy byla nejlepší střelba. Jenže tam byly extrémní podmínky. Praporky nám vlály vodorovně, jaký foukal vítr, který se pak i otáčel.
Máte ještě v hlavě nějaké jiné dobré sezonní umístění, které vás potěšilo?
Hodně si vážím jedenáctého místa na IBU Cupu mezi dospělými. To je taková nižší varianta světového poháru, ale i tak je tam konkurence obrovská. Možná se ještě vrátím ke Kazachstánu. Myslím si, že kdybych zajel na mistrovství světa tak kvalitní závod, co se mi povedl v lednu v Poklujce, kde jsem vynuloval všechny terče, tak by to asi byla medaile. Jenže to jsou jen kdyby, na ta se nehraje.
Co vás tedy čeká nyní? Budete dál závodit mezi dospělými, nebo biatlon opustíte?
Svými výkony jsem si členství v reprezentačním B týmu už vyjel. Takže to teď vypadá, že budu závodit dál. A pak se po sezoně zase uvidí, co bude dál.
Je možné, že vás diváci uvidí například i v některém závodě v A týmu českého biatlonu?
Je možné, že když se člověku zadaří na IBU Cupech, tak ho trenéři nominují do áčka na světový pohár. Tam jsou tři stabilní kluci, kteří objíždí všechno. To jsou Michal Krčmář, Jakub Štvrtecký a Tomáš Mikyska. Zbytek se střídá. Je reálné, že když se mi zkraje sezony povede pár závodů, tak bych se třeba mohl podívat do štafety v A týmu.
Cítíte vy sám, kde máte mezery? Co bude třeba ještě zlepšit?
Určitě běh, tam mám rezervy. Myslím si, že z velké části je to dané tím, že když jsem byl ve Ski klubu Šumava, tak jsme moc nepracovali na síle. Zatímco kluci v Letohradu či v Novém Městě na Moravě na silových trénincích makali daleko dřív. Já jsem s pořádným silovým tréninkem začal zhruba v sedmnácti letech, takže manko mám. Ale postupně se to zlepšuje.
Zatímco se biatlonista Mánek léčil s covidem, vymyslel stolní hru![]() |
Jak se říká: Co Čech, to trenér. Určitě to platí i u biatlonu, když lidé sledují závody. Zažil jste kritiku na své výkony, nebo znáte to od kolegů?
Velkou zpětnou vazbu mám na Instagramu, kde i mě sledují takoví lidé, kterým se asi uleví, když vám napíší něco hnusného. To se stává i u juniorského kolegy Luďka Abrháma, který má problémy se střelbou ve štafetách. Tihle lidé jsou konkrétně na něj často zlí. Jejich nejčastější věta je taková, že lyžujeme z jejich daní a netrefíme tam nic. Ale to je typická česká vlastnost, která se netýká jen biatlonu.
Kam byste to s biatlonem chtěl dotáhnout?
Vloni před sezonou jsem měl za cíl dostat se do nejlepší desítky na juniorském mistrovství světa, což se povedlo. Teď bych si přál jezdit stabilněji v IBU Cupu, ale další sny a přání bych si nechal pro sebe. V tom jsem docela pověrčivý, takže věřím, že by se to pak nemuselo vyplnit. Ale zase ani nyní neřeknu, že teď budu makat jen na tom, abych se za tři roky dostal třeba na olympiádu v Itálii. Bylo by hezké si tam zazávodit, ale určitě se jen k tomu neupínám. Nevím, co bude třeba za rok.
Kdo ale sleduje sociální sítě, zná vás i odtud. Jste influencer, který je mezi českými biatlonisty a biatlonistkami jedním z nejsledovanějších závodníků. Jsou tohle vaše zadní vrátka, kdyby to se sportem nevyšlo?
Na sítích jsem od dvanácti let, kdy jsem začínal na YouTube. Mělo to u mě postupný vývoj a dnes bych řekl, že když je člověk schopný a šikovný a ještě mladý, tak se to s výdělky ze sportu vůbec nedá srovnávat. V našem sportu jsou o hodně menší. Já se však snažím obě věci kombinovat, i když to není občas jednoduché. Pro sítě je důležité být v Praze, já ale bydlím na Šumavě a trénuji v Jablonci či v Novém Městě. Takže každý den najedu autem přes sto kilometrů.
Na sociálních sítích se nevěnujete jen sportu. Máte tam i videa a příspěvky z vašeho běžného života. O co vám tam jde hlavně?
Snažím se děti a mladé lidi motivovat k tomu, aby sportovali. Všeobecně. Což se daří. Začal jsem budovat i svou značku, máme už úplně rozebrané mikiny. Jak jsme se bavili o exhibici v Jablonci, tak mi udělalo opravdu radost, že tam jsem dostal zpětnou vazbu a lidé mi říkali, že je moje kanály fakt baví. Pro vás je hrozně hezké sledovat fanoušky naživo, ne jen přes sítě prostřednictvím čísel. Bylo i příjemné, když lidé řvou vaše jméno.
Jednu dobu byl v Česku biatlon velký fenomén, zejména, když aktivně závodila Gabriela Soukalová. Nyní už to není takové, protože i výsledky scházejí. Možná ale právě sociální sítě jsou jednou z cest, jak prestiž tohoto sportu zase pozvednout, ne?
Vždyť já sám jsem vlastně i Gabče za to vděčný, protože jsem začal závodit díky ní. Celkově mě bavilo střílet doma ze vzduchovky. Když mi bylo třináct, tak ona zajela skvěle na olympiádě v Soči. A v životě by mě tehdy nenapadlo, že o deset let později budeme kamarádi. Právě spolu řešíme věci okolo marketingu. Obecně je to tak, že dětí do patnácti let střílí ze vzduchovky na náborech dost, ale i tak je to méně než třeba v tom roce 2014.
Jaký máte recept na zlepšení?
I když jsem nikdy nejel závod, který by televize dávaly v hlavním vysílacím čase, přesto jsem druhý třetí nejsledovanější biatlonista v Česku. Takže to lidi asi baví. Nejvíce je zajímá naše zákulisí, které moc sportovců neukazuje. To třeba skvěle dělá Italka Dorothea Wiererová, která je královnou světového biatlonu na internetu. Takže se určitě reputace biatlonu dá zvyšovat nejen sportovními výsledky, ale právě i takto. O to se také snažím.