Jihočeský mladík ze Záhoříčka u Čkyně na Prachaticku lyžoval od dětství. „Ve třech letech jsem se poprvé postavil do stopy. K lyžování mě přivedli rodiče, kteří oba v mládí závodili. I můj o tři roky starší brácha lyžoval, takže jsem vlastně neměl na výběr,“ vrací se k začátkům.
„Na běžkách jsem jezdil do dvanácti let. Chtěl jsem se dostat na olympiádu dětí a mládeže, ale nekvalifikoval jsem se. Tak jsem zkusil nominační závod v biatlonu ve Vimperku. Sice jsem udělal na střelnici devět chyb z deseti pokusů, ale běžecky jsem všechny předjel,“ popisuje obrat ve své kariéře.
Třikrát stříbrný Mánek. Jsem na dobré cestě, věří biatlonový talent |
Rychlé rozhodnutí o změně disciplíny způsobilo, že si Ondřej Mánek prakticky ani nevyzkoušel ostrou střelbu se zbraní. „Před závodem jsem střílel asi jenom dvakrát. Měl jsem navíc starou mysliveckou zbraň. Do ní se ani nedal strčit zásobník, náboje se dobíjely po jednom. Závody pro mě byly o tom, abych to co nejdříve nějak odstřílel a zbytek doběhl,“ usmívá se.
Střelba mu však cizí nebyla. „S první myšlenkou na biatlon přišel děda. Odmala mě zajímaly všelijaké meče nebo luky. S bráchou jsme zbožňovali Pána prstenů. Různě jsme si hráli, pak jsem s dědovou vzduchovkou začal občas na zahradě střílet do plastových atrap zvířat. Děda postupem času navrhl tátovi, jestli bych nechtěl zkusit biatlon. Pak nás to chytlo všechny,“ vysvětluje český mládežnický reprezentant.
Po triumfu na nominačním závodě se Mánkova biatlonová kariéra rozjela. „Všiml si mě František Schorný, který vedl klub ve Starém Městě pod Landštejnem. Tři dny poté už jsme s tátou jeli do Plzně koupit moji první vzduchovku. Málokdo měl v tu chvíli možnost mít vlastní zbraň. Jsem vděčný rodičům, že mi to umožnili,“ děkuje a váží si podpory rodiny.
Lyžařský základ měl šumavský rodák výborný, musel se tedy zaměřit na střelbu. „Trénoval jsem hlavně doma za barákem. Do patnácti let můžete trénovat prakticky kdekoliv. Snadno si najdete deset metrů, které k tomu potřebujete,“ uvádí Mánek s tím, že dospělí střílí na terče vzdálené padesát metrů.
Po angažmá ve Starém Městě se vrátil do Vimperku, kde vznikl biatlonový klub. „Další zlom přišel v patnácti letech, kdy jsem vyhrál celkové hodnocení v biatlonu i v lyžování. Ale nešlo dělat oboje. Musel jsem si vybrat. V rozhodování mi pomohl kamarád Štěpán Machač, za kterým jsem se vydal na biatlon do Jablonce.“
Na severu Čech se Ondřej Mánek zlepšil a po dvou letech se probojoval i do juniorské reprezentace. Nyní už se pravidelně připravuje pod vedením současného kouče Michala Málka. Domů na Šumavu se vrací výjimečně na pár dní.
Nadějný biatlonista začal s tímto sportem v období okolo roku 2012, kdy byl díky českým úspěchům na velkém vzestupu. „Šílenství kolem biatlonu na mě mělo vliv. Když Gábina Koukalová začala vyhrávat, tak mě ten sport chytil. Jsem dítětem biatlonového boomu té doby,“ přiznává osmnáctiletý talent.
Koukalová je jedním z Mánkových vzorů. „Dalšími jsou současní reprezentanti Michal Krčmář nebo Ondřej Moravec. Užívám si, že můžu trénovat a být s kamarádem Jakubem Štvrteckým. Je hezké, když vaši kamarádi mohou být zároveň i vaším vzorem,“ doplňuje.
Mánkova kariéra letí raketovým tempem vzhůru. „Snažím se zůstávat nohama na zemi. Pořád jsou to dětské závody a dětské medaile. Nevím, co bude za půl roku nebo za pět let. Užívám si, jak se mi teď daří,“ pokračuje trojnásobný stříbrný medailista, který ve švýcarském Lenzerheide zaznamenal největší úspěch kariéry. „Na podzim se mi podařilo shodit pár kilo. Byl jsme hodně oplácaný. Potřeboval jsem rychleji běhat, střelba byla dobrá,“ tvrdí nejlepší biatlonový střelec v českém poháru z minulé sezony.
Nástupci úspěšné generace. Boom biatlonu zrodil první vlnu medailistů |
„Kdybych nezhubl, tak bych takové výsledky nikdy nezajel. Když taháte o batoh míň, tak je to znát,“ směje se.
Čeští reprezentanti těžili i z dobré přípravy. Tři týdny se chystali a aklimatizovali na vyšší nadmořskou výšku, která je ve švýcarském středisku necelých 1 500 metrů nad mořem.
Mánkův příběh je zajímavý i tím, že se z rychlého běžce stal hlavně špičkový střelec. „Je to zajímavé. Sám pro to nemám vysvětlení. Ale ve střelbě mám pořád velké rezervy,“ uvědomuje si.
Mánek se zaměřuje na současnost, do budoucna moc nekouká. Užívá si krásné období, kdy uspěl na vrcholném závodu sezony. Čekají ho ale další výzvy. „Od příštího roku budu junior. Dál zatím nekoukám. Mám svoje sportovní sny, ale ty si zatím nechám pro sebe,“ neprozrazuje biatlonista.
