Jen pro připomenutí:
Šestý byl Michal Krčmář při svém debutu s mužskou štafetou na světovém šampionátu v Novém Městě 2013. Šestý také v Kontiolahti 2015. Pátý v Oslu 2016. Čtvrtý v Östersundu 2019. Čtvrtý i v Oberhofu 2023 (po vedení Čechů ve třech čtvrtinách štafety). A nyní šestý v Lenzerheide 2025 po opět nadějném představení v celém závodě.
Na počátku své štafetové pouti platil za zelenáče ve společnosti zkušených matadorů Ondřeje Moravce, Michala Šlesingra a Jaroslava Soukupa.
A teď je on sám matadorem obklopeným mladou krví Tomášem Mikyskou, Vítězslavem Hornigem a Jonášem Marečkem.
Medaile byla blízko, ale daleko. Česká štafeta je šestá, Norové se neohlíželi |
Nepřipadá si však jako veterán, jenž by měl ostatním rozdávat rozumy.
„Oni vědí, co mají dělat,“ říká. „Vnímám tuhle sezonu jako zlomovou pro mužský tým. U těch kluků najednou cítím jakýsi vnitřní posun směrem nahoru, který jim v předešlých letech chyběl.“
I proto šesté místo v cíli nakonec bral.
Obzvlášť po takovém závodě.
„Dnes tu měli všichni plné sestavy, jel se totální biatlon, přičemž žádná z elitních zemí zásadně nechybovala – kromě jednoho kola Švédů. A my jsme v tomhle závodě šestí,“ připomínal. „Dřív se nám takový výsledek povedl, když jiní dělali chyby. Zato dnes jsme ho zvládli i v téhle kvalitě. Pokud budeme dál všichni předvádět stejné výkony, jednou se doopravdy stane, že ti velcí zachybují a pustí nás ještě výš, až na pódium.“
Štafety považuje Krčmář za nejoblíbenější a zároveň nejvíc stresující závody. Obzvlášť v roli finišmana. „Hodina dvacet před mým vlastním startem, kdy čekám až odjedou ostatní, je nejsložitější. Musím se udržet koncentrovaný a zároveň ne přemotivovaný.“
Od Jonáše Marečka převzal pomyslný kolík na šestém místě, se ztrátou 23 sekund na třetí Němce. A právě o to třetí místo se hrálo, protože daleko vepředu si Norové a Francouzi uspořádali jinou ligu.
Jonáš Mareček předává štafetu Michalu Krčmářovi.
Ale ten bronzový post... určitě se o něj pokusím, byl přesvědčen.
Předstihl páté Američany, ležku zvládl bezchybně, zase se o kousek přiblížil Němci Phillipu Hornovi a Švédovi Sebastianu Samuelssonovi, sedmnáct sekund je dělilo. Potud dobře.
A teď si zahraju trochu vabank, usmyslel si.
„Celé druhé kolo jsem se snažil jet pilu, abych si Němce a Švéda nenechal moc ucuknout a abych při jejich případném zaváhání na stojce byl k nim co nejblíž,“ popisoval.
V duchu sám k sobě promlouval: I když potom stojku pokazíš a budeme osmí nebo devátí, tak tě to tolik nenaštve, než kdybychom skončili čtvrtí a chyběly nám jen nějaké ty vteřinky na bronz. Takže pojedeš all in - a půjdeš za tou nadějí.
Snad právě z toho kvapíku pramenily posléze dvě chyby na stojce. V tu chvíli však už věděl, že Horn i Samuelsson závěrečnou položku zvládli s přehledem a medaile mizí z dosahu.
Dobíjejícího Krčmáře předstihl Ital Tommaso Giacomel a poslal Čechy z pátého místa na konečné šesté, jímž vyrovnali letošní štafetové maximum ze Světového poháru.
Co bych si nezastřílel z jedničky
„Jo, nějaké chybičky, pokud jedete v tak vysokém tempu, prostě přijít mohou,“ říkal Krčmář. „S celou naší štafetou jsem však vážně spokojený. Ti tři další kluci jsou každý jiný, ale ve vypjatých momentech umí závodit.“
A nebojí se.
Stačilo se podívat na prvním úseku na Tomáše Mikysku, jak si to vesele uhání ve druhém kole z kopce v čele závodu, před všemi hvězdami.
Že měl sezonu protkanou zdravotními problémy? No a co?
Nové Město bude hostit biatlonový Světový pohár minimálně do roku 2030 |
„Musíme poděkovat servisu, dnes jsme měli lyže jedny z nejlepších. A já se taky cítil dobře,“ povídal.
Vida, mohl bych dokonce střílet stojku z lukrativního stavu číslo 1 určeného pro vedoucí štafetu, bliklo mu před střelnicí v mysli.
„Na chvilku mě napadlo, že bych možná mohl někoho radši pustit před sebe. Ale neudělal jsem to. Ani jsem nebyl z té jedničky nervózní. Věřil jsem si: Když dám nulu, klidně mohu to první místo udržet až do konce úseku.“
Pravda, nulu nedal. Vyhodil si náboj, musel ručně dobíjet, minul dva terče. „Byl trochu zbrklej, to se mu stává,“ prohodil trenér Michael Málek. „Jo, špatně jsem si přebil, což mě zdrželo,“ přitakal Mikyska.
Tomáš Mikyska za Émilienem Claudem na prvním úseku štafety.
Ovšem jinak pozitiva převládala. „Až mě příjemně překvapilo, jak mi to zase jezdí. S kolenem už problém není žádný, testy mám také dobré, naposledy mě sice trochu bolely záda, ale dnes jsem je necítil,“ vypočítával.
Předával osmý, jen třináct sekund od třetího místa.
Což byl povedený vstup.
A Vítězslav Hornig na něj náramně navázal. Pryč byl chlapík, který si sypal popel na hlavu po zcela zbabrané ležce při čtvrtečním singl mixu. Tentokrát? Pět ran, pět zasažených terčů. Pohoda.
Terka skvěle! A pak jsem jí závod pohřbil, říkal Hornig a tápal: Co se stalo? |
„Tomča Mikyska mi přivezl štafetu v dobrém kontaktu, dojel jsem si skupinku přede mnou a na ležce dokázal, že singl mix byl jen blbá souhra okolností. Prodýchal jsem se před první ranou a pak už jsem byl schopný střílet celou položku na jeden dlouhý výdech mezi ranami.“
Na stojce se kolem něj hojně chybovalo, sám potřeboval dva náboje na dobití, ale vše vyřešil a ve třetím kole předjel i Němce Danila Riethmüllera a Fina Tera Seppälu, to vše uvnitř vřícího kotle. „Dneska byl na stoupání Hartweg Hill i na louce nad ním takový řev, že jsem ani neslyšel, co na mě křičí Luka (trenér Bormolini).“
Ovšem i bez znalosti časových údajů si liboval: Jako by má běžecká forma byla s postupujícím šampionátem čím dál lepší. „A ty lyže! Servis dnes vytáhl úplnou parádu!“ chválil také on.
Vítězslav Hornig v akci na mistrovství světa v biatlonu.
Najednou byl na předávce třetí. Pískej konec, chtělo se říci. Ale byli jsme teprve v poločase zápasu.
Když tělo dávalo stopku
Třetí čtvrtinu obstaral nejmladší Jonáš Mareček. Na mistrovství se předtím trápil, lednová běžecká forma se vytratila. Ale byl odhodlaný bojovat.
„Ideálně bych si to představoval jinak, ale nechal jsem na trati všechno,“ povídal později.
V lednu doběhl ve vysokohorské Anterselvě ve Světovém poháru desátý ve sprintu a byl velmi platný i ve štafetě.
Ve vysokohorském Lenzerheide nicméně psal jiný příběh.
„Tělo mi tu ve vysoké intenzitě nefungovalo. Padla na mě taková dlouhodobá únava,“ líčil. „Nic moc mě nebolelo, jenže jakmile jsem se dostal do závodního tempa, tělo nemělo energii a vystavilo mi stopku. Přitom předtím jsem se na kempu v Anterselvě cítil velice solidně.“
Tak aspoň tu svoji lenzerheidskou bilanci zkusím vylepšit solidním výkonem ve štafetě, řekl si.
„Musím to zachránit střelbou,“ předsevzal si, zatímco se před něj hrnuli Němec Johannes Kühn, Američan Campbell Wright a posléze i zezadu spěchající Švéd Martin Ponsiluoma.
Jonáš Mareček ve štafetovém závodě na MS v Lenzerheide.
Snažit se zachytit expresu Ponsiluomy, to vážně neplánoval. Ví, kde má své limity. „Jel jsem takové tempo, abych moc neztrácel a vydržel se silami až do konce a ne abych skončil ve třech čtvrtinách posledního kopce a pak došel zbytek trati pěšky,“ říkal.
Na ležce sice musel dvakrát dobíjet, zato rychlopalba na stojce byla prvotřídní. „Na tu jsem si věřil,“ ujišťoval.
Šesté místo na poslední předávce stále živilo víru v boj o medaile.
„Bimbo (Michal Krčmář) je z nás na poslední úsek nejlepší, dokáže se vyhecovat,“ říkal při pohledu na trať Hornig.
V sobotu to na rozdíl od smíšené štafety na medaili nestačilo, na stupně vítězů kráčely velmoci Norsko, Francie a Německo, jehož muži oslavovali po doposud mdlém šampionátu své bronzové medaile se stejnou euforií, jako kdyby právě vyhráli olympiádu.
Češi si ze sobotního odpoledne v Lenzerheide odnášeli příslib.
„Dnešek byl důkazem, že pokud nikdo z nás nemá nějaký black out, tak do širší špičky patříme a i běžecky jsme s nimi schopní jezdit,“ říkal Hornig.
„A až se nám všechno sejde, výsledek může být vážně krásný,“ přidal Mareček.
Další mužská štafeta se jede za dva týdny ve Vysočina Aréně při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě.
Vrchol šampionátu i s KrčmářemHornig čeká, jestli ho někdo ze soupeřů pustí na start  Vítězslav Hornig na trati stíhacího závodu na mistrovství světa Tečku za českým vystoupením v Lenzerheide napíše v neděli odpoledne hromadný závod mužů s Michalem Krčmářem na startu - a třeba i s Vítězslavem Hornigem. Druhý Čech zatím figuruje na postu prvního náhradníka a čeká. „Měl jsem hromaďák ve svých rukou a o kousek to nevyšlo,“ říkal Hornig. „Ale třeba se najde někdo, kdo nebude moci nastoupit a já dostanu šanci. Měli jsme indicie na pár lidí, kteří nejeli vytrvalostní závod, že možná nejsou v pořádku, ale do štafety už zase nastoupili. Takže musím počkat, až dvě hodiny před závodem vyleze oficiální startovka. Pak zjistím, jestli do areálu pojedu fandit Bimbovi (Michalu Krčmářovi), nebo jako závodník.“ Krčmářovým maximem z hromadných závodů na vrcholných akcích je 21. místo ze ZOH v Pekingu 2022, ve Světovém poháru v něm skončil nejlépe čtvrtý v Östersundu 2023. „Nedokážu teď odhadnout, kolik sil mi do něj zbylo. Ale pokusím se ten závod ještě udělat zajímavým,“ tvrdí. Plán na večer po štafetě měl kvůli co nejlepší regeneraci prostý: „Dobré jídlo, protáhnout se, možná si chvíli zahrát na Playstation nebo pustit nějaký film a hlavně se dobře vyspat.“ |
