Nejlepší z týmu skončila na 39. místě Lucie Charvátová.
Jessica Jislová se z 54. pozice aspoň vešla do stíhačky.
Jedenasedmdesátá Tereza Voborníková už ne.
A debutantka Kristýna Otcovská vůbec do cíle nedojela.
„Bylo jí špatně, musela zastavit a ve druhém kole ji stáhli ze závodu,“ vysvětloval kouč Lukáš Dostál. „Měla předtím střevní problémy, takže je možné, že to s tím souvisí, že na ni dolehly.“
Češkám to ve sprintu nešlo ani na střelnici, ani na trati.
„Kompletně se změnila podmínka na trati, namazat bylo dnes složité,“ říkal trenér mužů Ondřej Moravec. Po takřka jarních teplotách při smíšené štafetě se ve čtvrtek večer nebe nad Lenzerheide zatáhlo, od pátečního rána vytrvale chumelilo. Servisní týmy byly zoufalé, během dne se podmínky několikrát změnily.
A věřit předpovědím? Jenže kterým? Některé hlásaly, že nejpozději od třetí hodiny odpolední sněžení ustane.
Realita? V 15.05, v okamžik startu závodu vesele chumelilo dál. Současně s nevyzpytatelnými poryvy větru.
Češky se trápily, ve sprintu byla nejlepší Charvátová. Vládla Braisazová-Bouchetová |
„Už ráno jsem se probudila s hrůzou v očích, když jsem viděla, co se děje venku a že počasí je nestabilní, neregulérní. Nedodalo mi to klid na duši,“ popisovala Charvátová.
Marně potom až do začátku závodu vzývala švýcarské oblačné bohy.
„Pořád jsem si říkala: Teď najednou přestane foukat, vysvitne sluníčko, trať se umydlí, zlepší a startovat s vysokým číslem (72) bude pro mě výhodné, stejně jako před pěti lety v Anterselvě. Jenže bohužel, bylo stále stejně hnusně, ne-li hůř.“
Další tři Češky, které na rozdíl od ní vyrážely na trať v první třetině startovního pole, už tou dobou ochutnávaly lenzerheidskou větrnou medicínu na střelnici.
Voborníková popisovala: „Po druhé ráně na ležce se mi vítr otočil úplně na druhou stranu, udělala jsem asi pět cvaků (úpravy miřidel) a stejně jsem měla po závodě.“
Jislová dorazila na ležku přesně ve chvíli, kdy zadul mohutný poryv. „Najednou všude kolem mě lítal sníh,“ říkala. „Musela jsem střílet hodně pomalu a opatrně a neustále si kontrolovat praporky.“
Jessica Jislová na střelnici
Na konci závodu byly na jejím kontě tři chyby, u Charvátové a Voborníkové čtyři.
„Jediná Lucka měla na střelnici při svých položkách aspoň trochu normálnější podmínky,“ řekl Dostál.
„Jenže jsem je nedokázala využít,“ reagovala Charvátová. „Minimálně při ležce, kdy jsem dvě rány urvala na spoušti. To byla má blbost.“
Také na lyžích se Češky trápily – a nebyly zdaleka samy. Alchymie mazání a nezvyk na ráznou změnu podmínek vytvářely velké časové rozdíly. Moravec u trati pozoroval: „Některé biatlonistky vyjížděly ten dlouhý kopec až neskutečně svižně a některé to tam fest tlačily.“ Včetně Voborníkové a Jislové. „Jen Lůca vypadala běžecky docela dobře.“
Charvátová zaznamenala 26. nejlepší běžecký čas dne, čemuž však odmítala uvěřit. Vždyť já se tady jen plácám, připadám si jak turista, nebo jako na tréninkové vyjížďce, přemítala během závodu.
„Vůbec mi nelezly tepy nahoru,“ podotkla po něm.
Husté vločky, vytrvale dopadající na trať, biatlonistky výrazně zpomalovaly. „Lyže pak vůbec nebyly skluzné. Co krok, to jsem se zadrhla,“ vyprávěla Charvátová. „V posledním kole už vznikla na trati taková brzda, že jsem se v průběhu zdejšího kopce několikrát podívala nahoru a pomyslela si: Já tam pořád nejsem, co budu dělat? Strašně rychle mi docházely síly.“
Lucie Charvátová na trati sprintu.
Ani jedna však nehovořila o tom, že by od servisu dostaly pomalé lyže.
„Nešlo o problém lyží, prostě mi ta nová podmínka vůbec nesedla,“ řekla Voborníková. Mohla jen vzpomínat na zmrzlou a skluznou trať při lednovém Světovém poháru v Anterselvě, kde se jí tolik dařilo.
„Na stojku jsem i proto přijela strašně unavená,“ doplnila.
Jislová se celý závod modlila, aby někoho na trati potkala a na chvíli se za něj schovala. „Ale pořád jsem jela sama.“
Při smíšené štafetě měla Jislová pocit, že má v rezervoáru spousty sil, že si s tratí může i hrát. Zato tentokrát? „Byl to v porovnání se štafetou velikánský rozdíl. Trápení od začátku do konce. Jen jsem se těšila na ten dlouhý sjezd, že v něm trochu naberu síly a dech.“
Nebyly zdaleka samy, kdo si z mistrovského sprintu odnesl velmi nepříjemné zážitky. Německý megatalent Selina Grotianová minula třikrát, zkušená Norka Karoline Knottenová čtyřikrát (vstoje po čisté ležce), velká švýcarská naděje Amy Basergová pětkrát – a nepojede stíhačku.
„Je to venkovní sport. I ty nejlepší střelkyně a běžkyně mohly dnes udělat víc chyb,“ podotkl Dostál.
„Pro mě to byl špatný den ve všech směrech,“ bilancovala Voborníková.
„Jsem teď smutná,“ konstatovala Charvátová.
Chtělo by se říci: Hoďte to za hlavu, dámy, brzy přijde na šampionátu další závod, další šance. Jenže sprint je veledůležitý také proto, že se vždy stává i odrazovým prknem do stíhačky. Pátek ovlivnil neděli. V případě Voborníkové natolik zásadně, že bude moci zůstat na hotelu. „Proto dnešek nedokážu jen tak hodit za hlavu,“ doznala.
Jislová a Charvátová za dva dny do stíhačky vyrazí, jenže ze zadních pozic. „Letos jsem se v ní několikrát posouvala dopředu, pokusím se na to navázat,“ slibovala Jislová.
Charvátová přemítala: „Zítra půjdu na lehký trénink, zastřílím si a budu doufat, že v neděli už podmínky budou stabilnější, že vysvitne sluníčko, že se dočkáme mrazu a tvrdé trati. Že už to bude jen lepší.“
Ještě na chvíli se v myšlenkách vrátila k podivnému sprintu pátečnímu a jeho důsledkům, načež dodala: „Každý si dnes prožil svá osobní dramata. Ty, co se umístily vepředu, na dnešek budou rády vzpomínat. Jsou mezi nimi i některé holky, které pravidelně vepředu nebývají a dnes měly na střelnici i trochu štěstí. Já jsem ho v Anterselvě 2020 taky měla a vyjela jsem si tam bronz. Takže asi už nemůžu chtít víc.“
