Byl to závod, který měl v sobě z českého pohledu vše. Propad a zmar po stojce Evy Puskarčíkové. Naději po skvostné stíhačce Gabriely Koukalové. Euforii, když Ondřej Moravec vytáhl tým na 5.místo, jen vteřinu od bronzu. A návrat k realitě poté, co se Michal Krčmář nestačil expresu Fourcade–Šipulin a na samém konci spurtoval sedmý.
„Sedmí, to je umístění, které neurazí, ale ani nenadchne,“ výstižně hodnotil.
Pokud se vrátíme na začátek této štafety, mohlo ale být i mnohem hůř.
Už při nástřelu je tvář Evy Puskarčíkové až nezvykle vážná. Tentokrát žádné vtípky. „Je soustředěná. A jo, je i trochu nervózní,“ říká kouč Zdeněk Vítek.
DVĚ ŽENY NA NÁSTŘELU. Soustředěná Eva Puskarčíková a občerstvující se Gabriela Koukalová.
Tolikrát v minulosti parádně rozběhla ženskou štafetu. Jenže tohle je jiné. Poprvé na vrcholné akci ji čeká první úsek štafety smíšené. Byla povýšena v hierarchii týmu. Cítí to břímě odpovědnosti.
Přesto má nástřel parádní. „Čtyři položky, vše v terči, jen jedna rána byla těsná,“ chválí šéftrenér Ondřej Rybář.
PO STARTU. Ženy na prvním úseku smíšené štafety vyrážejí do boje.
Štafeta začíná a po ležce u Puskarčíkové znovu platí: vše čisté a rychlé. „Lyže jí jedou, z kopce ostatní sjíždí,“ všímá si šéf svazu Jiří Hamza. Asistenti trenérů z trati do vysílačky hlásí: „Evička v pohodě.“
Náhle jako by ale ze slunečného dne vjela do temného tunelu. Přiřítí se na třetím místě na stojku, třikrát mine a také po dobíjení zůstanou dva její terče černé. Čechům zamrzne úsměv na tvářích.
„To si měla víc pohlídat. Tohle není dobře,“ pronese Rybář.
Nohy se mi třásly čím dál víc
Stejně jako se v posledních dvou sezonách ve Světovém poháru i na mistrovství světa bortily už na prvním úseku šance smíšené štafety při nepovedených položkách Veroniky Vítkové, nyní jako by se toto prokletí přeneslo na Evu Puskarčíkovou.
„Eva umí velmi rychlé čisté položky. Bohužel, občas se jí povede i tohle,“ vykládá Vítek.
Rybář sbalí svůj dalekohled, opustí kolegy Málka a Vítka i pozici u stavu číslo sedm, kde Češi nastřelovali, a zahlásí: „Tak já si jdu stoupnout támhle dozadu.“ Načež se po střelnici přesune kamsi k patnáctému stavu, k Bělorusům a Polákům.
Česko jede v tuto chvíli dokonce až třiadvacáté, s více než minutovým mankem. Po pouhých třinácti minutách pro českou štafetu zdánlivě závod skončil. Mnozí fanoušci ji v tuto chvíli zatratí. Někteří z nich možná i vypnou televizi.
Ale krása biatlonu spočívá v tom, jak je nevyzpytatelný.
PŘEDÁVKA. Puskačíková (vlevo) předává na 21. místě štafetu Koukalové.
Puskarčíková dokončí první úsek na 21. místě, padne na sníh, opírá se zdrceně o hrazení, kroutí hlavou a oči má tak moc smutné. Do řeči jí pochopitelně není. „Asi jsem to neunesla. Rozklepala se mi kolena. A čím déle jsem tam při dobíjení stála, tím se mi klepala víc,“ popisuje.
Gabriela Koukalová se mezitím po trati žene jako šelma nahánějící kořist. Sedmnáctá, patnáctá, jedenáctá, devátá. „Dneska jsem si řekla, že pojedu děsnou hranu a takřka do bezvědomí,“ poví.
VE JMÉNU NADĚJE. Gabriela Koukalová a její skvostná stíhací jízda.
„Parádní výkon,“ je nadšen Rybář.
„A teď ještě nastoupila Tirilce,“ ukazuje šéf svazu Jiří Hamza, jak před předávkou odskočí norské mistryni světa Tiril Eckhoffové.
Dílo spásy a uťatý sen
Než se za cílem Koukalová vypovídá ze svých pocitů, Ondřej Moravec pokračuje až v neuvěřitelném díle spásy. V závěru třetího úseku je pátý, vteřinu za bronzem.
Koukalová to zjistí a vykulí oči: „Já musím jít fandit!“
Rybář už se zase usmívá. „Ale ten dalekohled znovu přenášet nebudu,“ oznámí, když se bez něj vrátí k Vítkovi s Málkem. Pro Moravce má jen slova chvály: „Amíci by mu řekli good job.“
Věřil by před půlhodinou, že ještě pojedou o medaili?
„Ne,“ nezastírá šéftrenér. „Věřil jsem, že můžeme být do osmého místa.“
Michal Krčmář vyrazí na poslední úsek v semknuté trojici na třetím až pátém místě. „Ale tady už není slabých soupeřů,“ říká Rybář při pohledu na jeho souputníky: Martin Fourcade a Anton Šipulin.
Francouz předvádí svoji oblíbenou hru na trhání tempa. Zpomalí, cukne, zpomalí, cukne. Krčmář se drží za ním. „Nech ho jet, ať se vycuká sám,“ radí na dálku Rybář. Chvíli je mladý Čech čtvrtý. Potom tempo velikánů a Krčmářovo dobíjení utnou medailový sen. Předstihují jej i Ukrajinec a Švéd.
FINIŠMAN. Michal Krčmář za Ukrajincem na čtvrtém úseku.
„To už by se nám toho muselo sejít moc, aby to vyšlo,“ říká Vítek.
Němci slaví titul, Francouzi a Rusové se na sebe sice mračí, ale mají stříbro a bronz. Češi končí sedmí, Koukalová utěšuje Puskarčíkovou a později o ní vykládá: „Je mi Evy líto. Ani malinko se na ni nezlobíme. Měla svaté právo tu štafetu jet, nikdo si to nezasloužil víc. Celou zimu odváděla skvělou práci. Tak na to zapomeneme, ano? Budeme se držet těch dobrých věcí.“
Šéftrenér přidá slova o sběru zkušeností. „A je to teprve první den. Rozjezd.“ Pak odejde nahlásit ženy do losovacích skupin sprintu.
On-lineSprint žen budeme sledovat v podrobné on-line reportáži. |
Koukalovou i Puskarčíkovou, které coby ženy z první dvacítky Světového poháru mají právo zvolit si jakoukoliv skupinu, nahlásí až do té poslední.
„Podle našich průzkumů by se měla trať postupně zrychlovat,“ vysvětluje, přesto netrpělivě vyhlíží startovní listinu: „Jsem dost zvědavý, jak se rozhodnou ostatní týmy.“
Francouzi, Finové a Italové volí pro své nejlepší hned první skupinu. Češi a Norové naopak poslední. Také Němci se kloní k variantě rychlejší trati v pozdější fázi závodu.
Štafeta je minulostí.
Velkou „loterií“ čísel naopak už ve čtvrtečním večeru začíná druhé dějství šampionátu.
