Jak se vám líbí medaile? Je těžká?
Už mi i spadla! Šel jsem ze stadionu, najednou něco zacinkalo a medaile se vyvlíkla. Je odřená. Pár medailí už doma z juniorských závodů mám, nezměnily se, jsou stejný. Ale tahle má trochu jinou váhu.
Jsou tohle chvíle, pro které má smysl to dělat?
Mít medaili z mistrovství světa u nás doma, to je odpověď na tuhle otázku. Bomba! Jako kdybychom měli zlato.
Poslední střelbu vestoje jste zvládl v expresním tempu bezchybně. Jak jste to prožíval?
Nechci tady vypadat jako machr, ale byla to totální jistota! Věřil jsem si na stojku neskutečně, ležka mi dodala hodně sebevědomí. Na stojce jsem byl s Italem, možná to bude znít hnusně, ale věděl jsem, že to rozhodně nezvládne jako já, prostě jsem to tam nasypal.
Přitom to byl vlastně nejvypjatější moment vaší kariéry.
Určitě. O medaili na mistrovství světa jsem ještě nestřílel.
Jak se vám vyjíždělo na poslední kolo?
Skvěle! Věděl jsem, že by se muselo stát něco hroznýho, musel bych strašně vytuhnout nebo by musel přijít pád, co by mě přibrzdil a pak by třeba došlo na nějaký finiš. Což by pro mě dobrý nebylo, protože na trati jsem se dobře necítil. Ale nestalo se. V polovině kola, na nejvyšším bodu trati, jsem věděl, že to mám v kapse. Že si to v cílové rovince užiju.
Ale pro českou vlajku jste si nezajel...
Jedna tam byla, koukal jsem po ní, ale náskok zas tak velký nebyl. Třeba to vyjde v nějakém jiném závodě.
Dostal jste už nějakou originální gratulaci?
Gratulace zatím nestíhám, ale před závodem mi psal běžec na lyžích Martin Jakš něco ve smyslu, ať si jdu ty medaile vyzvednout. To mě hodně pobavilo.
Pomohli vám domácí fanoušci?
Pro mě to bylo jen pozitivum. I když na střelnici to byl ale hodně velký kotel! Před závody jsem říkal, že v Ruhpoldingu je tribuna o hodně blíž, ale tady je to tak hodně slyšet jako nikde. Mazec! Na nástřelu jsem si říkal: Uvidíme, jaký to bude. Jsem rád, že jsem dokázal diváky vytěsnit a koncentrovat se na střelbu. Zaplať pánbůh, že to tak dopadlo.
Spadne teď z českého týmu balvan očekávání?
Celému týmu se teď určitě bude závodit líp, bude to hnací motor. Mix se letos jel jen jeden, v Östersundu se nám povedl a hodně jsme slýchávali, že i tady je to naše šance. Poslouchá se to hezky, ale hůř se to provádí.
Takže pravdu: Bylo někdy otravné to poslouchat?
Na psychice to nepřidá. Člověk odpoví na otázky, nějak to vstřebá, ale čím je toho víc, trošku to nahlodá. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem před závodem nebyl nervózní. Když jsem si připravoval věci, padla na mě deka. Cítil jsem, že to přichází. Ale na stadionu to nebylo tak hrozný.
Jste rád součástí generace, který si může užít domácí šampionát?
Rozhodně! Pro nás je tohle absolutní vrchol. Pochybuju, že tady někdy bude olympiáda.
