Proč Šlesingr přišel o SP v Novém MěstěStředeční vyšetření magnetickou rezonancí odhalilo příčinu silných bolestí zad, a ta zpráva nebyla dobrá: „Michal Šlesingr má zlomený příčný výběžek druhého bederního obratle.“ Na start při Světovém poháru v Novém Městě mohl zkušený český biatlonista rázem zapomenout. |
S přibývajícím věkem je frekvence jeho zdravotních potíží čím dál častější. Ve vyhřáté buňce se muž, přezdívaný Boušek, otočí k mladíkům z týmu a povídá: „Rekreační sport bolet nemusí, ale ten profesionální bolí. Je to blbé, ale buďme féroví k těm mladým zájemcům: Prostě to bolí. Pořád. Byli jste varováni.“
Mohl jste v průběhu kariéry udělat víc pro to, abyste nyní nebyl tak často nemocný či zraněný?
Je fakt, že když jste v pohodě, některé věci až tolik neřešíte, třeba cvičení na záda. Ale zranění, které mě postihlo teď, není následkem zanedbané rehabilitace. Jednoduše mi na Pokljuce ulítla kopyta, hodil jsem na ledu záda - a bylo to v háji.
Kdy jste si začal uvědomovat, že už nejste na lyžích ten mladý bujarý kluk?
Já si pořád připadám mladej. Tedy v mysli. A vždycky jen do chvíle, než uvidím startovku, ve které jsou uvedené ročníky narození.
Rakušan Mesotitsch závodí v IBU Cupu dokonce i ve 42 letech.
On ještě jezdí? To je démon. Ale vždycky jde jen o jednu vlaštovku. Björndalen byl taky držák. (Do hovoru vstupuje Ondřej Moravec: „Ale nebýt Mesotitsche, tak je teď Boušek nejstarší a já třetí nejstarší.“)
O cenu za výdrž nejspíš nestojíte, že?
Spíš si říkám, proč nám už neotevřou veteránskou kategorii. Ne, vážně, čím dál jasněji si uvědomuji, že se ten náš sport nedá dělat do nekonečna. Zvlášť když se vám začnou nasčítávat zdravotní problémy.
Michal Šlesingr na trati stíhacího závodu v Oslu
Která část těla trpí nejvíc?
Ego. Říkáte si: Ty jo, takoví mladí zobáci a oni mě zašlapou do sněhu.
To stejné si možná říkali biatlonoví veteráni, když jste na ně vlétl při mistrovství světa 2007 a odvezl si z Anterselvy stříbro a bronz.
No jo, jenže já vzpomínkami nikdy moc nežil.
Michal ŠlesingrNarozen: 3. února 1983. Medaile z MS:
Juniorský mistr světa 2002. Světový pohár:
|
Cítíte tedy, že se blíží konec vaší kariéry?
Letos jsem měl blbou přípravu, musel jsem doléčit EB virus (mononukleózu), trénoval jsem proto v nízkých intenzitách a těžil spíš jen z objemu nabraného v předchozích letech. Nečekal jsem, že se mi hned první svěťáky pojedou dobře. Na druhou stranu, v analýzách jasně vidím, že běžecky jsou přede mnou kluci, se kterými jsem ještě před rokem neměl žádné problémy. To mi dává určitý signál.
Jaký?
Jestli už na to nejsem starej. Vnímám, že konec kariéry je otázkou velmi krátké doby. Naše Viktorka roste, půjde příští rok do školy a mnohem víc než dřív řeší, že táta není pořád doma. (Michal Krčmář s úsměvem prohodí: „Počkej, ty tady oznamuješ konec kariéry a nám jsi to ještě ani neřekl?“ Šlesingr se usměje: „Čekal jsem, až přijdeš.“)
Pokud v roli závodníka skončíte, zůstal byste u týmu v jiné roli po vzoru Zdeňka Vítka?
Jenže jako co? Na servis lyží zrovna cit nemám, drobné rozdíly neucítím. A já a trenér? Nevím, jestli na to mám buňky. Navíc by šlo zase o další cestování.
Představu, co chcete dělat po kariéře, však nejspíš máte.
Chtěl bych si nejdřív dát rok od biatlonu pohov, užít si život s rodinou, vypadnout z toho kolotoče a dělat, na co jsem neměl čas.
Tím se neuživíte.
Jasně, něco určitě dělat budu. Rád bych byl sportu dál nějakým způsobem nápomocný. Už teď se s dalšíma klukama věnujeme projektu elektronického deníku pro biatlonové týmy. Založili jsme si na to i firmu.
Chtěli byste s ní expandovat také do dalších sportů?
Už se nám to daří, pracujeme pro svaz lyžařů, jednáme s dalšími. Našli jsme díru na trhu. Je totiž spousta aplikací, které vám pokrývají tréninky, ale žádná, která by byla specifická pro profesionální sport. Chceme, aby ta naše sbírala a analyzovala data tak, aby byla konfigurovatelná pro každý sport a abychom poskytli komplexní formu plánování tréninku. Tomu bych se klidně mohl do budoucna věnovat.
A co sportovní diplomacii? Jsou to přesně dva roky, co jste stál u zrodu velké ofenzivy proti ruskému dopingu v biatlonu. Těší vás, jak celá tato akce dopadla?
Osobně bych byl rád radikálnější, aby se ty věci řešily ještě rychleji a efektivněji. Ovšem chápu, že to diplomaticky není jednoduché a že při tom procesu narážíte na spoustu překážek. Nikdo nemá kouzelný proutek, abychom řekli: Bim bam a teď budeme mít od dopingu čistý stůl. Každopádně jsem rád za všechny ty změny, které v IBU proběhly.
Přiznejte, skutečně jste během těch dvou let nezapochyboval, že tento boj vyhrajete?
Hele, to už bylo (s korupcí v IBU) tak v háji, že jsem byl přesvědčen, že pozice prezidenta IBU Besseberga a jeho přístupu k dopingu je neudržitelná. Jen jsem neuměl říci, jak dlouho bude trvat, než padne.
Michal Šlesingr na olympijských hrách Pchjongčchangu.
S Martinem Fourcadem a Lowellem Baileym jste vytvořili triumvirát hovořící jménem závodníků. Někteří fanoušci vám pak vyčítali, že víc než na trénink myslíte na politiku. Vadilo vám to?
Ať si každý myslí, co chce. Podle mého svědomí jsme my, sportovci, za náš sport také zodpovědní. Určitě ta práce byla pro mě i nějakou zátěží. Určitě mě zaměstnávala. Ale bylo nutné, abychom se jako sportovci zmobilizovali a vytvořili tlak na IBU.
Vnitřně jste cítil, že něco musíte udělat?
Asi tak. Bylo nás pár, co jsme tomu byli ochotni věnovat čas a úsilí, protože to mělo smysl. Kdyby každý jen držel pusu a krok a čekal, až za něj tu špinavou práci udělají ostatní, nikam se nepohneme.
