Krčmář, poslední mohykán ze Soči: Síly jsou. Ještě se necítím na sportovní důchod

V sezoně 2016 - 2017 skončil Michal Krčmář ve Světovém poháru celkově na 17. místě. Nyní drží průběžně čtrnáctou příčku, a útočí tak na své nejlepší umístění na konci sezony. Letos je jedním z osmi biatlonistů, kteří dosud bodovali ve všech pohárových startech. Třikrát se vešel do první desítky, osmkrát do té druhé. Tak jako v sobotní stíhačce v Novém Městě, v níž obsadil 16. místo.

Dá se říci, že si držíte určitou stabilitu pohárových umístění?
Jo, držím. Dneska se rozhodně nebiju chválou do prsou, ale nejsem z výsledku ani nějaký smutný. Pořád si myslím, že to je docela vysoký standard a že dovedu zajet dobré závody, kde se pohybuju vepředu. Tentokrát jsem se do poslední stojky rval o pěkné umístění (v první desítce). Bohužel, pak jsem vyrobil dvě chyby, což mě odsoudilo do trochu zadnějších pozic.

Nechtěl jste v bitvě o první desítku tu poslední střelbu až příliš urychlit a zariskovat?
Já nevím, těžko říct. Nevím, proč mi tam ty dvě chyby vyskočily. Střílel jsem tu položku tak, abych ji měl pod kontrolou. Tohle by se mi stávat nemělo, to mě mrzí.

Michal Krčmář (13) během stíhacího závodu v Novém Městě na Moravě.

Co říkáte vaší běžecké formě? Držíte si výkonnost z mistrovství světa, nebo už cítíte, že ke konci sezony sil rychle ubývá?
Furt jezdím kolem desátého až patnáctého běžáku dne, což jsou na mě super časy, takže forma asi drží a ani mé pocity na trati nejsou špatné, ačkoliv dnes jsem měl trochu krizi ve čtvrtém kole. Ještě nějaké síly mám a dokážu mezi závody regenerovat, proto věřím, že i v nedělní smíšené štafetě můžeme zajet velice dobrý výsledek.

V sestavě ze šampionátu

Jak pojedou Češi v neděli

Do nedělní smíšené štafety v Novém Městě nominovali trenéři stejnou sestavu, jaká na světovém šampionátu v Oberhofu vybojovala cenné páté místo, tedy Voborníkovou, Davidovou, Krčmáře a Mikysku.
V odpoledním singl mixu se pak představí Jislová s Marečkem.

Sobota byla v Novém Městě mimořádná kvůli dodatečnému medailovému ceremoniálu štafety z her v Soči 2014. Co jste říkal tomu, že se české ženy konečně dočkaly?
Když už to takhle dopadlo, je krásné, že holky mohly dostat medaile právě tady, před všemi těmi úžasnými lidmi. Odložený ceremoniál je většinou takové štěstí v neštěstí, ale tohle prostředí jim určitě dodalo krásné emoce.

Jak vy osobně vzpomínáte na olympijské Soči, kde jste byl tehdy v pozici nejmladšího českého muže? Že budete oslavovat v týmu pět medailí, o tom se vám před začátkem těchto her ani nesnilo.
Byl to pro mě famózní zážitek. Mám vzpomínky na Soči stejně vysoko jako na moji vlastní medaili z Pchjongčchangu, protože tehdy se dařilo celému týmu a atmosféra v něm byla skvělá. Soči bylo to nejlepší, co se českému biatlonu mohlo stát. Já tam byl coby zelenáč v pozici, že se ode mě nějaké velké výsledky nečekaly, ale náramně jsem si užíval výkony ostatních. S oblibou říkáme, že jsem tam byl v roli kustoda.

A teď už jste posledním z tehdejšího týmu, kdo ještě závodí.
No, teď nevím, jestli to je dobře, nebo špatně. (směje se) Ale každý má sportovní kariéru různě dlouhou a já se rozhodně ještě necítím, že bych měl jít do sportovního důchodu. Jen se podívejte na čtyřicetiletého Edera. Uvidíme, co mě ještě čeká.