Tři dny, tři závody a tři dost odlišné zážitky? Bylo to tak ve vašem případě na Pokljuce?
Páteční sprint byl superden. Sobotní stíhačka už nebyla tak povedená, ale i body za 21. místo se počítají. Není to tak, že bych ten závod úplně zazdil, i když ho samozřejmě nehodnotím pozitivně. A v nedělní štafetě jsem se hlavně pral sám se sebou, už jsem toho měl fakt dost. Na střelnici jsem při ní letos poprvé cítil, že mi docházejí síly, a musel jsem hodně bojovat, abych střelbu zvládl.
PROGRAMbiatlonové sezony |
Páté místo ze sprintu bylo naopak pro vás důkazem, že pokud dáte dvě nuly, přidáte dobrý běh a někteří z favoritů zachybují, nejsou stupně vítězů vůbec vzdálené?
Jo, když se pohybujete kolem 10. běžeckého času a zastřílíte za nulu, máte velkou šanci, aby výsledek dopadl takhle dobře. Těší mě zároveň, že to v pátek nebyla jen jedna vlašťovka a že ten vysoký standard letos v sobě mám.
Čím jste si vysvětloval, že jste na výbornou střelbu z pátku i z předchozích závodů ve stíhačce nenavázal a pětkrát minul?
Mohlo to být tím, že mi ten den prostě nesedl, ale současně na rovinu říkám, že asi trošku zapracovalo i nastavení mé hlavy. Věděl jsem před stíhačkou, že jsem zase schopný jezdit vepředu, a mohl tam proto zafungovat takový ten chtíč, že se mi může povést opravdu pěkný výsledek, což vás dokáže poněkud svázat a dostat do křeče.
Nebo vyhecovat. Nemohl jste tempo v prvním kole stíhačky přepálit, což se pak podepsalo na chybách na střelnici při úvodních ležkách?
Nemyslím si. Když jsem se později podíval na běžecké časy, tak jsem první kolo jel nejpomaleji ze svých pěti kol v tomto závodě. Ano, trochu jsem se v jeho průběhu dral dopředu, ale jen proto, že tempo bylo fakt pomalé a nechtěl jsem ztrácet čas. Pokud jste odhodláni mířit k medailím, nemůžete vyčkávat a musíte jet závod od začátku do konce naplno. A jestliže jsem měl do stíhačky tak dobrou výchozí pozici, chtěl jsem útočit dopředu a ne jet v defenzivě a jen bránit výsledek ze sprintu.
V neděli pak bylo sedmé místo české smíšené štafety víceméně odrazem toho, na co české kvarteto v tomto složení mělo, protože závod nikdo z vás čtyř vyloženě nepokazil?
Já se netroufám odborně hodnotit výkony ostatních, i když si myslím, že byly slušné. Rozebírat mohu hlavně sebe. A sebe mám vyhodnoceného tak, že jsem týmu zrovna moc nepomohl, ani jsem mu to úplně nepokazil. Od druhého běžeckého času na mém úseku až ke mně nás bylo deset namačkaných v 25 vteřinách. Ale určitě je ve mně víc, než jsem ve štafetě předvedl.
Štěstí na kalibry se srovnalo. Davidová líčila: Dolovala jsem ke konci síly |
Ve Světovém poháru jste celkově patnáctý, pevně zabudovaný v druhé desítce. To je při srovnání s trápením v minulé sezoně potěšující zpráva.
Když to mohu porovnat s předcházejícími pěti lety, tak mojí poslední sezonou, kdy jsem se pohyboval celkově takhle vysoko, byla zima 2016-2017. Od té doby šlo spíše o nárazové výsledky a nic moc konstantního. Jasně, může se to zase všechno rychle změnit, ale momentálně mě těší, že jsem nějakou kvalitu v těch čtyřech kolech svěťáku ukázal.
Jak vaše tělo reagovalo na Pokljuce na vysokou nadmořskou výšku?
Já tu byl už od 22. prosince, kdy jsem sem odjel i s rodinou, a od té doby jsem odtud jen odlétl na exhibici na Schalke a zpět, takže tělo reagovalo dobře. I když jsem ke konci roku proležel čtyři dny v posteli s virózou, výška mi nedělala v závodech žádné problémy. Možná byla trochu znát v neděli, ale taková únava se kumulovala u každého.
Vy jste se s virózou včas vypořádal, ovšem seznam českých marodů byl i tak velmi dlouhý a o víkendu se prodloužil ještě o Štvrteckého a Karlíka. S obtížemi se skládaly týmy pro Světový pohár i pro IBU Cup. Co s tím?
Těžko říct. Já mohu za sebe prohlásit, že jsem udělal maximum, abych se ochránil. I když jsem se v prosinci vrátil ze svěťáku ve Francii, nebyl jsem pak tři dny v kontaktu s přítelkyní a s malým, protože ti také chytli před Vánoci nějakou virózu. Bydlel jsem jinde než oni, ale stejně na mě něco skočilo. To si musí každý z těch kluků a holek říct, jestli i oni udělali maximum, aby nic nechytili. A pokud ano, a přesto onemocněli, prostě se tak stalo.
Při rozsáhlé epidemii chřipky a dalších respiračních onemocnění je složité se bacilům vyhýbat.
Ty viry jsou vzduchu a jak je teplo, snáz se přenášejí, protože mráz je neničí. Náš týmový doktor Libor Vítek nám říkal, že u nich v nemocnici je nyní dost podobná situace jako při první velké vlně covidu. Někdo si sice řekne, že jsme sportovci, a že jsme tím pádem odolnější, ale ono je to spíš naopak. Jak tvrdě trénujeme a závodíme, naše imunita je v tomto období oslabenější, a o to víc se musíme hlídat.
Co bude dál? Tým míří do Ruhpoldingu, ale s kým?
Pokračují tam všichni čtyři kluci, co byli tady. Kuba Štvrtecký už je dva dny zase bez teplot, snad to s ním bude vypadat líp. A přijede za námi Víťa Hornig, který se po nemoci dal do kupy a doma už trénuje. Tomáš Mikyska začal trénovat trochu později, trenéři raději nechtějí v jeho případě nic uspěchat. Měl by se do svěťáku vrátit až v Anterselvě. Ten návrat nefunguje tak, že se uzdravíte a druhý den můžete závodit.
