Už před nedělním sprintem se Michal Krčmář hecoval s juniorem Tomášem Mikyskou. „Mladej si myslel, že mě na posledních 50 metrech smázne. Ale pochopil, že ta koncovka není až takovou procházkou růžovým sadem,“ smál se stříbrný olympijský medailista.
Nejen v sobotu a v neděli, ale také nyní ve čtvrtek byl na závěrečné padesátce ze všech aktérů Světového poháru nejrychlejší.
„A díky té povedené koncovce jsem porazil i Fabiena Clauda,“ liboval si. Čímž uhájil pozici v elitní desítce.
Jak si však vysvětlit, že má v závěru tolik sil?
„Je to o hlavě,“ soudí. „O tom, nakolik dokáže přinutit tělo, aby se ještě víc zmáčklo. Což mi docela jde. Dovedu v mysli potlačit bolest posledních metrů.“
Opakem, co se rychlosti týče, bylo jeho první kolo. V něm dosáhl až 41. běžeckého času. Potom přidával. Ve druhém kole byl pětadvacátý nejrychlejší a ve třetím čtrnáctý.
Už v minulosti platil za muže posledních kol. Nemyslí si však, že příčinou je přílišná opatrnost na úvodních kilometrech.
„Nevstupuju do závodu pozvolněji, to vůbec ne,“ ujišťuje. „Snažím se od začátku tlačit na pilu. Ale mé tělo se až během závodu rozjíždí.“
Krčmář o soupeříchO extrémně rychlých Švédech: O zatím pomalejších a chybujících francouzských mužích: |
Než přišel ve čtvrtek na start, sváděl boj se svým obvyklým problémem posledních let. Dostával sám sebe pod tlak.
„Zase jednou mi začaly naskakovat myšlenky typu: ‚Hele, začátek svěťáku jsi měl zatím dobrej, tak si to nepokaž.‘ Vyvíjel jsem na sebe příliš velký tlak. Naštěstí jsem těsně před závodem takové pocity odhodil a řekl jsem si: Prostě jen udělej na trati a na střelnici, co máš, a pak se to sečte.“
Na střelnici byl neomylný, skolil všech deset terčů a s celkovou pohárovou bilancí 40 ran - 39 zásahů patří mezi pět nejlepších střelců seriálu.
„To bych vážně nečekal!“
Pravda, současně si uvědomuje, že v letním přípravném období dokázal předvádět rychlejší položky. „Ale v tuhle chvíli necítím, že bych si mohl dovolit na střelnici zrychlovat. Tak střílím, na co se momentálně cítím.“
V úvodních pohárových kláních obsadil postupně 11., 16. a 10. místo a celkově je devátý. Podobně se mu v minulosti povedlo odstartovat do poháru pouze v ročníku 2018 - 2019, kdy v zahajovacím kole v Pokljuce obsadil 10., 17. a 15. místo.
„Podle mých pocitů je letošní vstup do sezony tím nejlepším, co jsem kdy zažil,“ porovnává. „Baví mě to, motivuje mě, že jsem v závodě, že nehraju druhé housle. A ve sprintu jsem ke konci cítil, že za to mohu vzít, což byl další pozitivní signál.“
S trenérem Ondřejem Rybářem se za cílem shodli: „Nesmím teď řešit celkové pořadí svěťáku, ale raději zkoušet v jednotlivých závodech zariskovat, aby přišel třeba úskok až do úplného popředí.“
Tak míní přistoupit rovněž k sobotní stíhačce. Pouhých sedm sekund ho před jejím startem dělí od 6. místa a jen 1,7 sekundy od sedmé příčky. Stejně tak je namačkané i pořadí za ním.
„Chce to útočit, nejet žádnou údržbu. Tak jako Švédové. Ti do závodu vlítnou, neřeší minutu sem, minutu tam. Zkouší to a ono to občas vyjde.“
Právě velmi rychlý Švéd Martin Posiluoma, navzdory třem ranám mimo terče osmý ve sprintu, by mohl ve stíhačce diktovat tempo početnému vláčku, v němž se může po trati úvodního kola hnát i Krčmář.
„Ale v tom vláčku pojede třeba osm lidí, ta skupina vás vcucne,“ říká český reprezentant. „Věřím, že její tempo dokážu akceptovat. Každopádně to zkusím, i kdybych měl jet od prvního kola šponu. Nebudu se na nic šetřit.“
Kontaktní závody má rád a ve stíhačkách se uměl vyhecovat k obřím skokům vpřed. Ten z Ruhpoldingu 2017, kdy se z 29. místa po sprintu odrazil až na bronzový stupínek, je nejpamátnější.
„Zkusím se chytit toho rychlého vlaku, zase do závodu dám všechno a jestli to vyjde nebo ne, ukáže se v cíli,“ plánuje.
