Mistryně světa Markéta Davidová. Jak vám to zní?
Ještě trochu neuvěřitelně. Já nevím. Furt čekám, jestli na prvním místě zůstanu.
Zůstanete. Rozhodně. Plní se vám velký sen?
Úplně nejvíc mě těší, že jsem dneska zastřílela dobře a čistě. A že mi to vyšlo i na první místo? To je něco neskutečného, krásný bonus navíc.
Po víkendových závodech jste přitom byla hodně zklamaná a smutná.
Samozřejmě, dost mě to mrzelo, protože jsem ve sprintu i stíhačce čekala mnohem lepší střelby a výsledky.
Co bylo dnes jinak?
Určitě jsem byla ve větším klidu. Snažila jsem se celý víkend hodit za hlavu, míň nad vším přemýšlet a víc dělat to, co umím, co dělám celou sezonu a celé léto. Jsem strašně ráda, že to takhle klaplo, i když jsem měla i dost štěstí, protože některé rány nebyly zrovna centrové.
 |
Na což se ale historie ptát nebude. Co se vám honilo hlavou před poslední střeleckou položkou?
Byla jsem až neuvěřitelně v pohodě, nějak mě ta situace ani moc nestresovala. Až před tou poslední dvacátou ranou jsem najednou znervózněla. Ta byla nejtvrdší. A když mi terč spadnul, smála jsem se, když jsem odjížděla ze střelnice. Ale ještě nebyl konec, ještě mě čekalo pár kopců na trati.
Jak jste poslední kolo prožívala?
Už jsem byla opravdu mrtvá. Byla jsem ráda, že mám nějaký náskok.
Po projetí cílem jste věřila, že budete zlatá? Největší favoritky už byly tou dobou v cíli, nebo měly na kontě příliš mnoho chyb jako Norka Eckhoffová.
Jenže já ještě nevěřila. Nevěděla jsem, jak kdo z těch dalších holek na trati střílí. Měla jsem číslo 39 a jelo nás 98. Tak jsem radši čekala.
Bezchybná, rychlá, zlatá. Davidová na MS triumfovala ve vytrvalostním závodu |
Kdy jste uvěřila?
Asi až teď.
Už máte na krku zlatou medaili. Jak se vám líbí?
Je super! Když hrála česká hymna, i pár slziček ukáplo. Nádherně to všechno dopadlo.
V jiném než covidovém roce byste medaili hned po závodě nedostala a dekorovali by vás až večer při slavnostním ceremoniálu před tisícovkami fanoušků na Bledu. Mrzí vás, že o tento zážitek zůstanete ochuzena?
Jo, je to takhle bez lidí trochu jiné. Ale na tom zážitku a emocích to neubírá, vážně ne.
Český tým vás hned po vyhlášení vyhazoval na stadionu do vzduchu. Užívala jste si to?
No, já tohle zase tak moc ráda nemám. Jak tam furt lítám nahoru a dolů, ani jim nejsem schopná říci, ať už toho nechají. Tak jsem jen doufala, že jim za chvíli budu připadat dost těžká a přestanou mě vyhazovat.
Hlavu jste si údajně před závodem čistila i online konzultací k diplomové práci. Už se rýsuje?
Rýsuje... Uvidíme. Moc času mi na ní nezbývá. Mám ji odevzdat v půlce dubna. A do konce března budu závodit.
Váš titul mistryně světa by měl zásadně změnit také atmosféru v celém týmu, která byla po prvním týdnu poněkud ponurá. Teď by se vše mělo otočit, ne?
A já budu moc ráda, když se nám tu ještě něco povede. Třeba štafeta s holkama, abychom si zlepšily náladu všechny a nebylo to jen o mě. Uděláme pro úspěch maximum. Ale to děláme pokaždé. Akorát to občas není vidět.
TÝMOVÁ OSLAVA. Markéta Davidová, čerstvá mistryně světa, a bouřlivá oslava českého týmu,
Ke startu v pátečním singl mixu vás na rozdíl od loňska snad přesvědčovat nebudou, ne?
Vůbec nevím, co mají trenéři v plánu, neptala jsem se jich, ani jsme se o tom nebavili. Ale tím, že jsou tady ve smíšence i v singl mixu obrácené úseky a pro nás, holky, by to bylo v součtu zase 7,5 kiláku, šlo by už o docela velkou nálož. Navíc program na Pokljuce byl zatím pro nás trochu víc nahňácaný než pro kluky.
Právě. Loni jste na samém konci šampionátu v Anterselvě byla pořádně vyčerpaná a svěřovala se, že sedm závodů za 11 dnů bylo vážně moc.
Ono to opravdu je moc. A když ve dvou štafetách jedete místo šesti kilometrů sedm a půl, tělo to docela cítí.
Bude večer aspoň velmi decentní oslava zlata?
Nemyslím si, program je furt nabitý a ještě tu strávíme dost času. Budu ráda, když se někdy po večeři dostanu do postele.
Před rokem jste bronz ze smíšené štafety slavily s Evou Puskarčíkovou tak, že jste si přiťukly vodou.
A dneska to asi bude podobné.
