Jaké to je stát se dvakrát ve dvou dnech evropskou šampionkou?
Super, dobrý je to (zasměje se).
Už vám dochází, čeho jste o víkendu dosáhla?
No ještě asi úplně ne. Jsem hlavně ráda za ten dnešek, že se mi povedlo zlatou medaili ze sprintu obhájit.
Byl to pro vás snový šampionát. Nejprve ve čtvrtek bronz ve vytrvalostním závodu, pak o víkendu dvě zlata. Pro televizi Mezinárodní biatlonové unie jste hovořila o nejlepším dni života.
No zrovna téhle otázce jsem moc nerozuměla nebo ji spíš neslyšela, protože tam lidé tak křičeli, že jsem ani nevěděla, na co odpovídám. Ale je to samozřejmě hrozně super. Jsem ráda, že mi to dneska vyšlo i se čtyřmi střeleckými položkami a šesti chybami.
Když jste stála na startu, věřila jste, že první místo ze sprintu můžete udržet?
Už kvůli té mé střelbě jsem si to určitě nemyslela. Jsem ráda, že se to povedlo.
Byl to pro vás třetí závod během čtyř dnů. Jak náročný byl?
Dost, už jsem se cítila docela unavená, ale měly jsme bezvadně připravené lyže, což mi dost pomáhalo. Z kopce jsme vždycky všechny přefrčely.
Začala jste skvěle, když jste první položku vleže zvládla čistě.
To bylo super, za to jsem byla ráda. Ale naopak mě mrzí, že jsem i tu druhou nedokázala zastřílet čistě, protože v ležkách už si docela věřím.
Následující tři střelecké položky pro vás vždy znamenaly dvě trestná kola. Co se stalo?
Vůbec nevím. S trenérem jsme o tom ani nemluvili, takže vážně ani netuším. Nemyslím si, že bych na střelnici přijížděla moc rychle, nervozitou to taky nebylo. Jsou to takové moje rány, moje chyby. Mám ve střelbě ještě ohromné rezervy.
Do závěrečného okruhu jste vyjížděla na třetím místě se ztrátou sedmnácti vteřin na vedoucí Kanaďanku Bankesovou. Věřila jste, že ještě můžete vyhrát?
Já hlavně vůbec netušila, že ztrácím tak moc. Když jsem uviděla Rusku, říkala jsem si, že bych ji ještě mohla dojet, ale nemyslela jsem si, že předjedu i Kanaďanku. Pomohly mi i bezvadně připravené lyže. Na Modříňáku jsem ji dojela a pak už jsem věřila, že to z kopce do cíle udržím, že vyhraju.
Na víkend dorazili do Nového Města rodiče. Museli z vás mít obrovskou radost.
To je pravda, maminka to se mnou už v sobotu oplakala.
Nebyla jste to v neděli jen vy, komu se dařilo. Simona Maříková doběhla šestá, mezi muži triumfoval Milan Žemlička před Ondřejem Šantorou.
Za Simču jsem hrozně ráda, že se jí ten víkend takhle vydařil, protože si to zaslouží. Je pořád nemocná a vždycky se z toho vyhrabe a je ještě silnější, než byla. A kluci? S holkama jsme pak litovaly, že jsme nezůstaly u tratě a fandily jim jen na pokoji, protože jsme do počítačů, na kterých jsme závod sledovaly, hrozně křičely.
Vypadá to, že český biatlon má o svou budoucnost postaráno.
No, já doufám, že tyto výsledky na světovém šampionátu aspoň z půlky zopakujeme a nebude to jen tak, že se nám dařilo doma v Novém Městě. Sezona ještě nekončí.
Už víte, čím se za dvě zlata odměníte?
Zatím ne. Strašně ráda bych se ale odměnila tím, že v úterý udělám zkoušku, ale to asi na tomhle nezávisí. Už jsem zase zpátky v realitě, vím, že ji potřebuju udělat, takže mám zase myšlenky na školu. Ale když ji zvládnu, asi se potom něčím odměním.
Trenéři seniorské reprezentace odhalili sestavu pro nadcházející mistrovství světa v Hochfilzenu. Vy v ní nakonec chybíte. Nemrzí vás to trochu?
Určitě mě to nemrzí. Opravdu si myslím, že je obrovský skok mezi juniorskou a seniorskou kategorií. To, že jsem vyhrála juniorské mistrovství Evropy, ještě neznamená, že bych měla jen na to seniorské světové. Ráda bych samozřejmě jednou na světovém šampionátu startovala, ale až budu psychicky a fyzicky připravená. Ještě mám před sebou strašně moc práce.
