Vrátila jste se na místo loňského pohárového triumfu. Těšila jste se?
Jo, mám to tady fakt ráda. Jen jsem doufala, že nás přivítá trochu lepší počasí. Sněží tu, žádná modrá obloha, okolní hory ani nejsou vidět.
Před rokem, když jste tu vyhrála sprint, panovalo úplně jiné počasí. Takové byste si přála i letos?
To bylo sluníčko a modro, co? No jasně. K tomu by to chtělo ještě tvrdý sníh a bezvětří na střelnici.
A navrch vaše nejoblíbenější startovní číslo 3?
Já už na ta čísla nějak přestávám věřit. Trojku mám moc ráda. Jenže v Ruhpoldingu jsem měla číslo 33 a nedopadla jsem dobře. Takže tu víru na čísla vzdávám.
Pomohly vám před šampionátem dva týdny bez závodů?
Doufám. Aspoň trošku. Konečně jsme zase potrénovali. Když se pořád jen závodí, je to dost náročné. Chtěla bych i během závodů na sobě zamakat, ale to nejde. Takže ten čas od Pokljuky nám pomohl.
Také z pohledu vyčištění hlavy? Utekla jste od předchozího výsledkového tlaku?
Asi jo. Je dobré chvíli přemýšlet nad jinými věcmi.
Zaměřili jste se v přípravě na něco speciálního?
Vyloženě ne. Soustředili jsme se na věci, na kterých pracujeme po celý rok. Snažili jsme se trochu zrychlit moji manipulaci se zbraní, ale to už jsou fakt jen takové drobnosti.
A třeba sekunda k dobru při zastávkách na střelnici?
No... Ono se to vteřinami ani moc měřit nedá. Jde o detaily, které vám ušetří některý pohyb, jenže těžko říct, kdy a jak se to u mě projeví i v podobě ušetření času. Chce to procvičovat delší dobu, nejde se zlepšit lusknutím prstu.
Máte pocit, že vám ty zrychlovací úkony jdou, že jste na ně zručná?
Ono vážně nejde o nic obrovitánského. Moc dobře vím, že při sundavání pušky mám pořád ruce tak nějak všude. Snažíme se tedy, aby ten pohyb byl jednodušší.
V jaké formě jste po soustředění běžecky?
Nevím. Z tréninku to moc nepoznám. Ukáže až závod.
Jak byste charakterizovala vaši dosavadní sezonu? Prosinec, kdy jste skončila ve Světovém poháru dvakrát třetí, byl povedený. Zato leden byl potom jako na houpačce, že?
Je to tak. Měla jsem v sezoně hezké výsledky, ale pak i závody jako v Ruhpoldingu, kde jsem se vůbec nedostala do stíhačky. Což je ostuda a už by se mi to vůbec nemělo stávat. Mrzí mě, že se to touhle dobou pořád děje. Chápu, že nemůžu furt vyhrávat a jezdit na pódium, ale 80. místa by v mém zápisu už být neměla.
Poslední start před šampionátem, hromadný závod v Pokljuce, byl mnohem povedenější. Z tehdejšího 10. místa byste mohla brát sebevědomí i do Anterselvy?
Asi ano. V tom masáku jsem byla hlavně ráda za mé střelby, kromě jedné ležky (0-2-0-0). Zato s během (desátý čas) jsem tam ještě úplně spokojená nebyla. Před Vánoci jsem se běžecky nacházela přece jen jinde. Chtěla bych najít důvod, proč to takhle bylo. Doufám, že těch pár dní tréninku mi teď pomohlo vrátit se do prosincové pohody.
DÍKY ZA FANDĚNÍ. Markéta Davidová zdraví diváky v závěru hromadného závodu v Pokljuce.
Už v pátek přijde na mistrovství světa na řadu sprint, který je momentálně podle mnohých pro vás největší šancí na úspěch. Také si myslíte, že sprint je nyní vaší nejsilnější disciplínou?
Možná. Ačkoliv stejně mám radši masáky. Samozřejmě, že ty dvě střelecké položky při sprintu jsou pro mě ideální, jenže kontaktní závody mě baví víc.
Když se řekne Anterselva, co se vám nejdřív vybaví?
Ta veliká radost, když za mnou loni po vítězném sprintu přišli všichni z týmu. To bylo skvělé. A potom jak mi při masáku (2. místo) holky z týmu fandily u trati. Tyhle emoce, které se mnou sdíleli všichni z týmu, byly bezva.
Tehdy jste před příjezdem na pohár do Anterselvy nejspíš ani nesnila, že byste tam vyhrála, že?
Ani trochu. V cíli jsem fakt vůbec nechápala, co se děje. Protože jsem měla nízké číslo, strašně dlouho jsem tam čekala. Převlékala jsem se a říkala si: Jo, do první desítky by mi to snad mohlo vyjít. Jenže další a další holky přijížděly a nikdo nebyl lepší.
Přitom až do čísla 97, s nímž jako poslední vyběhla na trať Laura Dahlmeierová, jste musela čekat na konečné rozuzlení.
Ale tou dobou, když Dahlmeierová dobíhala, už mi bylo víceméně jedno, jestli skončím první, nebo druhá. Připadalo mi neskutečné už jen to, že jsem pořád nahoře v pořadí a všechny ostatní končí za mnou.
O čem sníte před letošní Anterselvou?
Aby se mi zase závodilo dobře a měla jsem ze závodů radost. Výsledky se od toho odvinou. Ty stejně nejdou dopředu naplánovat a záleží i na ostatních.
