Jak moc vás těší ocenění Biatlonistky roku a také výhra v anketě iDNES.cz o nejlepší výkon sezony?
Chtěla bych moc poděkovat čtenářům, že je ten můj výkon bavil nejvíc. Tyhle ankety jsou ale až ty další věci, které přijdou s úspěchy, pro které celý rok pracujeme.
Za světové zlato ocenění Biatlonista roku. Davidová ovládla tradiční anketu |
Máte za sebou už teď hodně úspěšný rok se třemi vrcholy. Na začátku roku jste se stala mistryní světa ve vytrvalostním závodu, v létě jste na letním mistrovství světa brala dvě zlata a k tomu jste zvládla státnice na České zemědělské univerzitě. Co bylo nejtěžší?
Asi se to nedá úplně srovnávat. Všechno bolelo, ale všechno tak trochu jinak. Něco psychicky, něco zase fyzicky. Já jsem strašně ráda, že jsem to všechno zvládla, že jsem nemusela prodlužovat školu, že se všechno dalo skloubit. Moc děkuju České zemědělské univerzitě za podmínky, které mi vytvořili. Bez toho by to nešlo.
Markéta Davidována letním MS v biatlonu.
S čím je pro vás těžší bojovat? S psychikou, nebo s fyzičkou?
To se střídá, asi se nedá říct jedna varianta. Některé závody jsou psychicky náročné, protože je člověk unavený, jiné jsou zase náročné fyzicky kvůli trati.
Momentálně jste v mezidobí mezi finální přípravou a prvním startem sezony, která vás čeká v sobotu v Östersundu. Jak se cítíte?
Tak nějak normálně, jako každý rok. Já na sobě nepoznám, jestli je to lepší, nebo horší než loni. A čísla ode mě taky neuslyšíte. (úsměv)
V testovacích závodech v Norsku jste v hodně slušné konkurenci skončila šestá a osmá. Co vám závody ukázaly?
Co ukázaly, to nevím. Byly to první závody, které vždycky bolí a vždycky jsou nepříjemné, podobné to bylo i letos. Jsem ráda, že jsem se trefila (na šesti položkách udělala jen dvě chyby), ale nedělala bych z obou závodů žádné závěry. Doufám, že se mi bude trochu líp běhat, k sezoně to ale podle mě zatím nic neukazuje.
Byla příprava na olympijskou zimu v něčem jiná?
Nebyla, byla úplně stejná. Byl s námi víc Egil (Gjelland, trenér), ale to je změna oproti minulému roku, který byl ještě víc ovlivněný covidem. V porovnání s tím předloňským rokem to bylo víceméně stejné.
Až na jednu destinaci, poprvé jste si vyzkoušela Livigno.
A musím přiznat, že to bylo super. Bylo fajn jet na místo, kde jsem já třeba nikdy nebyla.
Co se vám tak líbilo?
Všechny ty hory kolem, je to tam vážně krásné. Měli jsme krásné počasí, i když biatlonové podmínky nebyly úplně ideální, zase nám to vynahrazovaly ty krásné dlouhé běhy, které jsme tam mohli dělat donekonečna. A hlavně, po iks letech to zase bylo něco jiného, což na tom bylo to nejlepší.
Jaký nejdelší běh jste podnikla?
Nejdelší měl asi tři hodiny, ale kilometrově to nebylo moc, protože je tam velké převýšení, takže žádné velké rekordy.
Teď před prvním závodem už na vás padá nervozita?
Jo, ty první závody jsou vždycky víc nervózní, když člověk neví, do čeho jde. Nebo… víte, do čeho jdete, ale nevíte, jak na tom budete. Na druhou stranu, už je to nějaký ten pátek, kdy tyhle první závody zažívám, tak snad to bude lepší.
Biatlon na prahu sezony. S obměněným servisem i velkými ambicemi |
Akorát vás teď hlasatel bude hlásit jako mistryni světa.
Jo… ale to už většinou stojím na startu a nevnímám to.
Doteď jste si různá soustředění i závody zpestřovala učením. Čím ten čas vyplníte teď?
Psaním diplomky. (smích) V podstatě se nic nezměnilo, končím ještě jeden obor Výživa zvířat. Pro mě to v průběhu let nikdy komplikace nebyla, i když mi škola nějaký čas brala. Státnice jsem zvládla na jaře, takže už letošní příprava byla relativně bez školy.
Umíte si představit, že byste jednou žádnou školu nestudovala?
Asi to někdy nastane, protože jestli nechci být věčný student, jednou to přijde. Teď mi škola ale i trochu chybí - ty hodiny, učení. Sice píšu diplomku, ale nemusím se učit. Každopádně asi nepůjde studovat do nekonečna.
Máte před sebou olympijskou sezonu. Taky nepoužíváte slovo olympiáda jako Ester Ledecká?
To slovo neslyším ráda, ale žádné pokuty za něj v rámci týmu nemáme. Je to pochopitelně největší vrchol, ale nemyslím si, že bychom celou formu směřovali jen k olympiádě. Ráda bych podávala stabilní výkony v průběhu celé zimy.
Jednou z vašich výhod může být, že nemáte problémy s vysokou nadmořskou výškou. A trať v Pekingu vysoko je. Čím to je, že výšku tak dobře zvládáte?
Myslím si, že je to vrozená věc. Buď se s tím člověk narodí a nemá s tím problém, anebo naopak, špatně to snáší.
Spousta reprezentací si stěžuje na to, že v Pekingu nikdy nezávodili, trenéři neví, jak trať skutečně vypadá. Je to velká nevýhoda?
No, já jsem ani v Pchjongčchangu nebyla před olympiádou a bůhví jaká nevýhoda to nebyla. Lepší pochopitelně je, když víte, kam jedete, ale v tomhle jsme na tom všichni kromě Číňanů stejně. Zas tak velký problém to není, možná větší problém je, že je to opravdu vysoko. S tím už ale nic neuděláme, musíme bojovat.
