Vrací se dokonce už coby vítězka českých kontrolních závodů.
Natěšená. Usměvavá.
Ale i proměněná. A poněkud nejistá.
Co všechny ty poslední měsíce se mnou provedly?
„Každopádně mě životně posunuly,“ povídá 28letá biatlonistka. „Často říkám, že se mi vlastně nestalo nic až tak hrozného, že jsou i mnohem horší věci. Přesto mě události kolem operace dostaly o dost dál v mém smýšlení o sportu i životě celkově.“
Ačkoliv má k dispozici tréninková data, která může porovnávat s minulými sezonami, nechce z nich vyvozovat kdovíjaké závěry. „Žádné testy nejsou jako opravdový závod. Ale snad to nebude vypadat, že jsem se flákala. Zvládla jsem, co bylo v plánu,“ hlásí, byť zároveň přiznává: „Když jsem se na jaře začala vracet, doufala jsem, že budu v listopadu v ještě lepším stavu. Ale musím to brát tak, jak to je.“
Především v posilovně musela s ohledem na ploténku značně slevit z předešlých zvyklostí. Učila se být na sebe opatrnější.
„Jsem typ, který se neumí moc šetřit a do všeho chci jít naplno,“ vysvětluje. „Občas mě trenéři museli brzdit. Docela mi zaměstnávalo hlavu, jak mám číst vlastní tělo, co mi opravdu vadí a co sice bolí, ale mohu to dělat. Postupně jsem zjistila, jaké činnosti jsou pro mě red flag (červená vlajka).“
Makala stejně jako ostatní, říká Dostál o Davidové. A co jeho nový trenérský parťák? |
Omezovat musela v létě také běh, protože otřesy při dopadech jí nedělaly dobře. „Tím víc jsem tedy jezdila na kole,“ povídá. Soucítila s Italkou Lisou Vittozziovou, která kvůli zranění zad vynechala dokonce celou minulou sezonu a v létě se podobně jako ona pokoušela o comeback.
Co bylo pro obě nejdůležitější? Že po protrápeném období znovu nacházely ve svém sportu radost. „Před operací jsem se naopak dost uzavřela do sebe, nesledovala jsem biatlon a nechtěla mé problémy ani s nikým řešit,“ líčí.
Na olympiádě v Pekingu 2022 skončila čtvrtá v hromadném závodě a šestá ve vytrvalostním, v němž si až poslední dvacátou ranou odstřelila zlato.
„Teď mi připadá, že čtyři roky od Pekingu uběhly extrémně rychle, i když se toho tolik mezitím přihodilo,“ vypráví. „I co se týče přípravy, připadá mi, že jsme teprve před chvílí začali trénovat a najednou je sezona. Mám pocit, že se třikrát vyspím a najednou bude zase konec sezony.“
Ta letošní má jednoznačný vrchol v olympijské Anterselvě.
Na místě, kde v lednu 2019 ovládla poprvé v kariéře závod Světového poháru. Kde při světovém šampionátu o rok později slavila bronz se smíšenou štafetou. Kde jí vysoká nadmořská výška na rozdíl od jiných vyhovovala a šestkrát tu doběhla v pohárové top 10.
Jenže, pouze na olympiádu se upínat nechce.
„Nerada se soustředím jen na jednu akci v sezoně,“ říká. „Jasně, olympiáda je můj hlavní cíl, ale závodů okolo je spousta a já chci i v nich dobře zazávodit. Tak aby má výkonnost byla kontinuální.“
Jsem pyšná, že jsem se z toho nezbláznila. Voborníková o psychickém zdraví |
K tomu má dopomoci také nová pažba. Velká část českého týmu přešla na takové, kde jsou zásobníky blíž ke komoře, aby tím urychlovali střelecké položky. I Davidová se po dlouhém váhání nechala k výměně přesvědčit.
„Svou pažbu jsem měla opravdu hodně starou a zásobníky na ní až úplně vzadu,“ popisuje. „Teď se asi bude vymýšlet hodně podobných inovací – a zároveň se některé budou zakazovat. Bude pochopitelně záležet, jak se kdo dokáže s novou pažbou sžít.“
Proto si doma schovala i tu starou. Jako pojistku.
„S novou je zatím má střelba občas lepší, občas horší. Ale snažím se. A kdyby byl nějaký velký průšvih, k té staré se vždycky mohu vrátit.“
