Nejprve přišel senzační triumf mladičké české biatlonistky ve sprintu v Anterselvě 2019.
Pak mistrovství světa na Pokljuce 2021 a zlato z vytrvalostního závodu, který se tehdy započítával i do pohárové klasifikace.
Potom vítězný vytrvalostní závod v Östersundu na samém počátku sezony 2021/2022.
A teď se v 27 letech raduje po sprintu v Kontiolahti. Velké chmury minulé sezony nahrazuje spontánním smíchem.
Paráda Davidové ve sprintu! Na střelnici neminula a slaví vítězství |
„Už jsem skoro zapomněla, jaké to je stát na stupních vítězů,“ říkala bezprostředně po závodě. „Je to skvělé, fakt super. Mám pocit, že tahle medaile byla zatím nejvíc vydřená ze všech. Moc si jí vážím.“
O dvě a půl hodiny později, už na hotelu, se pro iDNES.cz svěřovala: „Ještě jsem se nezastavila, pořád to vítězství vstřebávám.“ Trochu chraptěla, s hlasivkami mívá v zimních měsících opakovaně problémy. „S těmi už to asi lepší nebude,“ pousmála se šampionka sprintu.
Markéta Davidová odjíždí ze střelnice..
Cítila jste už na nástřelu, že dnes je den, kdy by vám závod měl sedět?
Úplně ne. Spíš jsme si s holkama říkaly, že tyhle večerní starty jsou strašné, protože celý den jen čekáme a čekáme, až si budeme smět večer zazávodit, pořád je tu tma, ven chodíme v podstatě jen za tmy, je to prostě takové pochmurné. Už se těšíme na další kolo dolů do Hochfilzenu, kde snad zažijeme víc sluníčka.
Přesto, věřila jste před startem, že by tentokrát mohl být váš výkon dobrý?
To jo. Doufala jsem, že dám nulu vleže, na ležkách se v Kontiolahti cítím dobře. A pro stojku jsem měla plán, že ji zkusím na střelnici vystát, protože s ní tady celou dobu dost bojuju. Ale když jsem se potom při závodě postavila do polohy, věděla jsem, že je dobrá a že mi stačí neudělat nějakou velkou chybu na spoušti a i ta nula by měla být.
Tou dobou jste nejspíš měla hlášení z trati, že běžíte velmi rychle. Mihla se vám před stojkou v hlavě myšlenka: Teď střílím o opravdu dobrý výsledek, možná můj nejlepší za hodně dlouhou dobu?
Popravdě jsem na trati vůbec neslyšela, co mi kdo hlásil. Navíc jsem věděla, že skoro všechny dobré závodnice vyrážely na trať až za mnou. Takže i když jsem později dojela se dvěma nulami do cíle, řekla jsem si: Mohlo by to dopadnout do první desítky. Pak jsem si pomyslela: Kdybych se dostala na květinový ceremoniál, bylo by to fajn. Vůbec mě nenapadlo, že bych mohla dopadnout až takhle skvěle.
V posledním kole jste zaznamenala pátý nejlepší běžecký čas. Cítila jste tedy během něj, že se ještě můžete ždímnout a že máte dost sil na zrychlení?
Úplně takhle ne. Jen jsem se snažila maximálně využít toho, že jsem konečně zase dala dvě nuly, aby byl můj konečný výsledek co nejlepší. A také jsem měla super lyže, ty mě hodně podržely.
Markéta Davidová dojíždí do cíle sprintu v Kontiolahti, její čas už žádná ze závodnic nepřekoná.
Jaké bylo potom čekání v cíli? Věděla jste, kdo ještě může vaše vedoucí postavení ohrozit?
Vůbec jsem na to nekoukala. Šla jsem se do buňky převléct a nesledovala jsem, jak se závod dál vyvíjí.
Až když proběhla cílem nebezpečná Elvira Öbergová a ani ona vás nepředstihla, začala jste věřit, že vyhrajete?
Ne, ani tehdy jsem nic nevěděla.
Tím větší byl tedy potom šok, že jste první?
No právě. Všichni z týmu mi pořád říkali jen dobrý, dobrý... a pak mi najednou oznámili, že je to úplně dobrý.
Kdo vám sdělil, že jste vyhrála?
Přišla za mnou do buňky Verča (stará se o mediální aktivity týmu) a řekla mi: Asi tě budou chtít všichni na rozhovor.
Markéta Davidová slaví na pódiu vítězství ve sprintu v Kontiolahti.
Při tom pro Mezinárodní biatlonovou unii jste byla celá rozesmátá. Kdy naposledy jste se po závodě takhle spontánně smála?
To už bude nějaký pátek.
Po protrápené minulé sezoně je tohle vítězství pro vás nesmírně důležitým důkazem: Ono to zase jde?
Jde o začátek sezony a zatím jen o jeden závod, proto bych z toho ještě nedělala velké závěry. Mám každopádně velikou radost, jak jsem ten sprint zajela. Že dopadl vítězstvím, je super bonus. Ale i kdybych nevyhrála, měla bych radost, že se mi po dlouhé době závod takhle povedl.
Dá se říci, že i v samotném Kontiolahti se vaše forma vyvíjela? První štafeta byla velkým zklamáním, druhá štafeta vzkříšením, vytrvalostní závod lepším průměrem a najednou přišel průlom ve sprintu?
Šlo o takový klasický začátek sezony, kdy se rozjíždíte a teprve zjišťujete, kde jsou vaše limity.
A osaháváte si, jak nastavit ideálně tempo na trati?
Ano. Tak to bývá každý rok, že ze začátku teprve hledáte, jaké tempo bude nejideálnější. První závod (smíšená štafeta) se mi tady jel fakt hrozně, tehdy to ještě vůbec nebylo ono. Možná i proto, že si tělo dostatečně nepamatovalo ty závodní zápřahy.
V neděli vás na konci náročného devítidenního bloku pěti startů čeká hromadný závod. Kolik sil do něj zbylo?
Já s ním vlastně už ani moc nepočítala.
Nevěřila jste, že si ho vyjedete?
Nebyla jsem si jistá poté, co se mi vytrvalostní závod moc nepovedl (30. místo). Za což může i skutečnost, že je v Kontiolahti systém pro postup do hromaďáku jiný než klasický. (První patnáctka z celkového pořadí minulé sezony má garantované místo na startu, k ní přibudou další závodnice podle bodů z Kontiolahti až do celkového počtu 30 biatlonistek).
Běžecká forma by se vám do neděle vytratit neměla a kontaktní závody máte ráda.
To je pravda, ale zase startujeme až ve čtvrt na sedm večer (finského času) a ty tratě mi tu moc nesedí. Ale samozřejmě jedeme dál - a uvidíme, jak to dopadne.
