Přitom před startem bylo k optimismu předaleko. Vlastně už od chvíle, kdy v pátek doběhla sprint.
„Co se to děje s těmi mými zády? A proč?“
Bolest neustávala, naopak se stupňovala. Navíc se jí začala vrážet do nohy.
„Mám sice problémy se zády docela často, ale aby byly až takhle šílené... Asi to bude trochu i nervové, noha mě brní. To se mi ještě nestalo,“ hlásila.
Ujali se jí fyzioterapeutka Eliška Němečková a lékař Libor Vítek. „Zkoušeli jsme všechno, co se dá a co je k dispozici. Fyzio, tejpy i nějaké obyčejné prášky proti bolesti. Ale moc nepomáhaly,“ líčila.
Záda poté bolela Davidovou i v sobotním dopoledni, když se chystala na stíhačku.
Davidová ve stíhačce bojovala o stupně, po pokažené poslední ráně končí pátá |
Trenér Lukáš Dostál byl ráno před snídaní nakupovat a z obchodu dovezl i chrochtací růžové prasátko pro štěstí. Pohladila ho, nechala zachrochtat, snažila se naladit do pozitivna.
Pak se rozběhla, vyrazila do stíhačky coby sedmá žena sprintu, pohltilo ji vzrušení z boje na trati. „Při závodě jsem naštěstí tu bolest až tak nevnímala,“ prozradila.
Na trati prvního kola ji předskočila Slovinka Lampičová, šinkanzen mezi biatlonistkami, ta však měla později nastřádat při čtyřech položkách dokonce deset (!) trestných kol. Davidová zalehla k první ležce na stavu číslo osm, skolila čtyři terče, zatímco ten pátý... ouha, nezbělal.
„Zase jednou kalibr,“ oznamoval kouč Lukáš Dostál.
Bezchybných položek kolem ní bylo naopak relativně dost, dočasně se tedy propadla na 16. místo. Ovšem jen na chvilku. Od té chvíle už to bylo jen lepší a lepší.
„Makula letí.“ „Běh má přímo neskutečný.“ Takové hlášky zněly v českém táboře v průběhu druhého kola. Předjížděla soupeřky, stahovala i ztrátu na vedoucí Němku Preussovou. Druhý nejrychlejší čas kola budiž důkazem jejího skvělého počínání na běžkách.
„Ani jsem si moc neuvědomovala, jak jsem rychlá,“ tvrdila později. „Prostě se mi jelo v pohodě. A také jsem využívala lidi kolem sebe.“
Pravda, byla tu i malá obava: Nezahltila se rychlým kolem natolik, že se strhující tempo odrazí na druhé položce vleže?
Kdepak, zapisovala z ní nulu. Posunula se na devátou příčku.
A utíkala dál.
Markéta Davidová ve stíhacím závodě v Hochfilzenu
„Lyže jsou zase super,“ pomyslela si. Jen vzpomínkou zůstal pátek, kdy byl sníh v Hochfilzenu přemrzlý, pomalejší a pocity z běhu tudíž neměla příjemné. „Dnes mi to pod nohami i docela odjíždělo,“ ocenila v sobotu.
Také neustálé dohadování okolo kvality lyží, které doprovázelo celou její předchozí sezonu, jako by zůstalo jen vzdálenou vzpomínkou. Do české servisní party se v létě vrátil Šimon Kubina a Davidová mu nyní s úsměvem sdělovala: „Všechny velké úspěchy jsem měla, když jsi patřil do týmu. Navázali jsme, kde jsme skončili.“
Veleskok vpřed v podání JislovéTo ale byla stíhačka. Jessica Jislová se v ní posunula vpřed pořadím o 29 míst, z 56. místa po sprintu na 27. v cíli. „Podobně jsem do stíhačky v Hochfilzenu startovala zezadu předloni a potom v ní poskočila o spoustu míst (26), tak jsem si to dnes zopakovala,“ libovala si. Ve speciální statistice zhodnocující jen sobotní výkon, se našla na jedenácté příčce. Větší posun pořadím zaznamenala jen Moldavanka Stremousová, ta s čistou střelbou vylétla ze 48. na 18. místo. Jislová minula jediný terč až při své poslední položce. „Tam už zaúřadovala únava. Byla jsem vyklepaná, tak jsem se tu stojku jen snažila ustát a odjet s co nejmenším počtem chyb,“ tvrdila. Pozitivním počinem byl pro ni i jedenadvacátý nejlepší běh dne, byť zároveň sdělovala: „Mám hodně unavené svaly. Proto jsem jela takticky, vždy za někým schovaná a snažila jsem se hlavně si pohlídat střelbu.“ |
I třetí položku předvedla bezchybnou, dál stoupala pořadím, teď už na páté místo, předváděla parádní závod. V jeho čtvrtém kole se posunula na čtvrtou příčku, necelých deset sekund za medailovými posty.
Tak ještě jedna stojka. Chybovaly na ní průběžně druhá Preussová i třetí Knottenová. Davidová zasáhla první, druhý, třetí i čtvrtý terč. Pokud trefí i ten pátý, vyrazí ze střelnice na druhém místě za jasně vedoucí Francouzkou Jeanmonnotovou.
Jenže terč zůstal po výstřelu zářit černě.
„Zase těsná rána mimo, na deset hodin,“ poznamenal Dostál.
„Asi byla ta rána malinko rychlejší, než měla být. Měla jsem ji odložit,“ usoudila později Davidová.
Rychle zkontrolovala situaci. Byla opět pátá, 12 sekund od stupňů vítězů, před ní se hnaly po trati Jeanmonnotová, Voigtová, Preussová a Halvarssonová.
„Původně jsem si před poslední stojkou myslela, že jsem trochu dál v pořadí. Až mě překvapilo, že si při ní stoupám na čtvrtý stav,“ prozradila. „Po pokažené poslední ráně jsem si pak všimla, že Vanessa Voigtová, která dorazila na střelnici až za mnou, najednou odjíždí druhá. Hned mi bylo jasné: Kdybych dala nulu, byla bych na stupních.“
Takhle si dojela pro páté místo, ale i to je výborné, jakési razítko na její návrat mezi elitu v posledních dvou týdnech. Upevnila si čtvrté místo v celkovém pořadí poháru, kráčela na květinový ceremoniál.
A ach ano, záda se opět rozbolela, ačkoliv radost z povedeného závodu tu bolest v mysli aspoň trochu tlumila.
„Není to úplně super,“ oznámila. „Doufám, že ta záda zase povolí. Brání mi i v normálním fungování, takže nic moc. Uvidíme, co s nimi dokážeme udělat.“
V neděli měla původně vyrazit na trať ženské štafety. Nastoupí však?
„Ještě jsme ji neřešili,“ podotkla bezprostředně po stíhačce. „Musíme to celé v týmu probrat. Vím, že v současném stavu pokračovat nemohu, že jsem na limitu.“
Byla by škoda její zatím skvěle se rozbíhající sezonu jakkoli pokazit.
Hodinu po závodě už zákulisní informace zněla: Štafeta bude nejspíš bez Markéty Davidové.
Sestava nahlášená trenéry posléze tuto informaci potvrdila. Český tým nastoupí v sestavě Jislová, Charvátová, Voborníková, Otcovská.
