Bylo to úchvatné drama.
A pro Markétu Davidovou také nekonečné čekání. Už byla dávno v cíli a její poslední hrozba se ještě ani nepostavila do startovní brány. Kdo? Laura Dahlmeierová, černá klisna závodu ve sluncem zalitém italském středisku.
RozhovorBudu do šesti? Do tří? Ne, já vyhrála. Davidová o senzačním triumfu |
Při jízdě bývalé biatlonové královny „Makula" trnula. S napětím ve tváři sledovala její přesné rány i tenčící se rozestupy.
„To čekání bylo hodně dlouhé. Myslela jsem si, že mě Laura porazí," vyprávěla dvaadvacetiletá blondýnka, už s poklidným úsměvem, na tiskové konferenci.
Seděla mezi Finkou Kaisou Mäkäräinenovou a Norkou Marte Olsbuovou Röiselandovou. Dahlmeierová se totiž do trojlístku nejlepších nakonec nevklínila. Přitom jela ještě podle posledního mezičasu o vavřín!
Hnala, aby odstrčila Davidovou na druhé místo. Jenže deset, dvacet metrů před cílem výrazně zpomalila.Takřka zastavila. Prostě „vytuhla“ a dál už nemohla. „Cílová čára mohla přijít o pár metrů dřív," přemítala poté, co se po dlouhých desítkách sekund zvedla ze sněhu v cílovém prostoru.
Pomalý finiš ji připravil o vítězství i o pódium. Tak nicotné zlomky času v Anterselvě rozhodovaly.
„I tak jsem naprosto spokojená," tvrdila Dahlmeierová. Vždyť do své top formy se po vleklých zdravotních patáliích teprve vrací, ještě nedávno se rozjížděla v IBU Cupu. Uvažovala i nad koncem kariéry. Teď jsou chmury patrně zažehnány.
A to byl ostatně leitmotiv, který spojoval čtvrteční hrdinky. Davidová napravila bídný výsledek z Ruhpoldingu, kde byla ve sprintu padesátá. Mäkäräinenová si zase dokázala, že stále může jezdit o přední umístění. „Tohle druhé místo chutná, jako kdyby to bylo moje první pódium," culila se, možná v narážce na Davidové absolutní poprvé.
Talentovaná Češka se dočkala premiérové výhry ve Světovém poháru a sedíc vedle biatlonových hvězd rozverně prohodila: „Takhle pomalu střílím vždycky. Zatím to není moje nejsilnější stránka."
Na podložce nestrávila tolik času kvůli nějakým technickým potížím, jen si s pečlivostí hlídala každou ránu. To finská legenda se svou malorážkou zápasila, na stojce tím patrně promarnila rozhodující sekundy. „Před čtvrtou ranou jsem měla potíže se zbraní, bylo to k vzteku," řekla ihned po závodě pro finskou televizní a rozhlasovou společnost YLE.
Na tiskové konferenci už ale Finka zářila. Působila tuze vděčná, že může opět sedět před novináři jako jedna ze tří nejlepších biatlonistek dne.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2018/2019 |
„Mám za sebou hodně těžkých týdnů a bylo náročné věřit, že se sem dokážu vrátit. Snažila jsem se soustředit na trénink, dělala jsem všechno co nejlépe a doufala, že to vyjde,“ vracela se k černé výsledkové sérii, zaviněné mizernou střelbou, táhnoucí se od prosincového Nového Města na Moravě.
A co Olsbuová Röiselandová? Tu těšilo, že po dvou bramborových umístěních ze sprintu se ve své parádní disciplíně vešla na stupně vítězů.
„Letos mi sprinty opravdu jdou. Byla jsem po Vánocích dvakrát čtvrtá, chtěla jsem zastřílet poslední střelbu čistě a dostat se na pódium,“ popisovala svůj zdánlivě jednoduchý plán. Vyšel do puntíku.
