„Když jsem na jaře dostal tuhle nabídku, bylo to velké překvapení a zároveň výzva, kterou jsem bral se zdravým respektem,“ naráží bývalý kouč juniorů na posun k dospělé reprezentaci. „Věděl jsem, že je před námi spousta práce. Myslím, že směřujeme správně, a doufám, že se to ukáže na závodech.“
České reprezentantky si nové duo trenérů pochvalují, k Dostálovi si většina z nich postupně vybudovala důvěru. „Je fajn, že alespoň s jedním trenérem můžu mluvit česky,“ cení si Tereza Voborníková. „Čiko (přezdívka Dostála) se ze střeleckého trenéra transformoval do všeho, radil nám s technikou i posilovnou.“
Nemám důvod se bát. Voborníková o záhadné nemoci i víře v lepší sezonu |
I samotný 31letý Dostál kvituje spolupráci s druhým koučem Lucou Bormolinim. „Snažíme si navzájem pomáhat. Když jeden vidí, že druhému něco trošku utíká, tak zasáhne. Od toho tam jsme dva. A funguje nám to.“
Znali jste se už předtím?
Měl jsem o něm povědomí a párkrát jsem ho viděl na střelnici, takže jsem věděl, jak vypadá. Nijak extrémně jsme se spolu nebavili, občas jsme se pozdravili, možná jsme prohodili pár slov. Ale neznali jsme se.
Pro závodnice jste vytvořili individuální přípravné plány, na tom jste se oba shodli?
Vždycky předtím, než něco změníme, si řekneme, kam se chceme ubírat a co je potřeba ještě dotrénovat. Tímhle způsobem spolu komunikujeme a bez problémů to funguje. Většinou to ale není úplně individuální plán udělaný pro každou biatlonistku sólo. Je to nějaká kostra, od které lehce uhýbáme dle jejich potřeb.
Kontroverzní změny i návraty maminek. Co čeká biatlon v nové sezoně? |
Například Lucie Charvátová si pochvalovala, jak jste jí pomohl se střelbou.
S Luckou to bylo ze začátku trošku náročnější, ona nemá ráda velké změny. Ale když jsem jí vysvětlil, že změna bude k lepšímu, tak kývla a byla i ráda, že se s její střelbou něco provedlo. Přeci jen není dokonalá střelkyně, u ní je potřeba na tom hodně pracovat. Asi i sama usoudila, že je potřeba podpořit střelbu i úpravou pažby. Ale ještě pořád to není dokonalé.
U mužů se mluvilo o tom, že proti loňské sezoně zařazují do tréninků víc střelby ze zátěže. Je to u ženského týmu podobné?
Rozhodně, všichni jsme se vydali stejnou cestou. Za mě je to dobře, rád tímhle způsobem trénuju, protože se nejvíc blíží závodnímu zatížení.
Noví reprezentační trenéři Lukáš Dostál a Ondřej Moravec.
Jaký byl přechod od juniorů k dospělé reprezentaci?
Tím, že jsem většinu holek znal, nebyl extra náročný. Samozřejmě jsem věděl, že na ně nemůžu reagovat jako kamarád, ale musíme si najít společnou řeč. Něco mezi kamarádem a profi trenérem. Ale ke každé se musí přistupovat trochu jinak. Chvilku trvalo, než jsme našli společnou řeč.
Markéta Davidová se netajila tím, že měla k předchozímu trenérovi Egilu Gjellandovi blízko a že ji mrzelo, když končil. Bylo získání její důvěry jednou z výzev?
Určitě. Když jste s někým šest let, vytvoříte si k němu pouto. Pořád cítím, že to není stoprocentní, a asi to úplně stoprocentní nebude, přece jenom jsem tady první rok. A i když Markétu znám velmi dobře, tak v tomhle je to složité. Její důvěra se získává těžko a já to chápu. Nebo… jsem s tím v pohodě, pracuju s tím.
Takže to chce jen víc času?
Ano. Víc času a určitý způsob jednání. Ale já to respektuji. Myslím si, že jsme na dobré cestě. Jsme schopni se spolu za každých okolností bavit.
Na mladé už zákazy neplatí, zjistil Moravec a říká: Musím změnit sebe |
Proběhla z vašeho pohledu příprava na novou sezonu podle plánu, nebo nastaly nějaké komplikace?
U Markéty a Lucky proběhla bez problémů. Terka Voborníková byla akorát v září nemocná, což ji trošku pozdrželo. Ale počítáme s tím, že forma se dostaví maličko později, začátek závodního programu bude mít lehce upravený. Jinak si myslím, že holky, až na výjimky, odvedly, co jsme plánovali. Udělali jsme pro to maximum.
Chystali jste přípravu spíš směrem k olympijským hrám v roce 2026, nebo byste se rádi dostali na úspěšnější vlnu už od začátku?
Je potřeba, aby byl sportovec dobře mentálně naladěn, což znamená, že tahle sezona by se, když to všechno půjde dobře, měla povést. Kdyby byla tragická, tak to směrem k olympiádě nebude nic dobrého. Snažili jsme udělat co nejlepší možnou práci, chtěli bychom co nejlepší výsledky. Že bychom už v tuhle chvíli přemýšleli o olympiádě, se asi říct nedá. Samozřejmě někde vzadu v hlavě tam je, trošku už člověk plánuje, jakým způsobem nastavit trénink pro příští rok a tak dále. Ale že bychom upravovali plán přímo pro olympiádu, to ještě ne.
Mimochodem, jak vznikla vaše přezdívka Čiko?
Dal mi ji můj první trenér Jirka Žák. Jednou jsem jedl banán s nálepkou Chiquita a od té doby to tak je.
