„Byla to asi rána vedle z vyplašení, že by ta nula náhodou mohla dopadnout,“ vyprávěla po sprintu Charvátová. „Já už si v duchu v průběhu té stojky říkala... padá, padá, padá, dobrý je to. Jenže před posledním výstřelem jsem se nervově trochu stáhla a tu ránu strhla.“
S jistou nadsázkou a úsměvem vzápětí dodávala: „Kdo ví, možná je dobře, že jsem dneska ty dvě nuly ještě nedala, protože v kombinaci s mým dnešním špatným během by z toho nebyl takový supervýsledek, jaký bych po čisté střelbě očekávala. Takže si je pošetřím na jindy a až se mi všechno sejde, bude to pěkné.“
Tentokrát se jí velmi solidní střelba nesešla s dostatečně rychlým během, na který jsme u ní bývali zvyklí.
Sprint si podmanila Jeanmonnotová, nejlepší českou střelkyní opět Charvátová |
Skončila třiadvacátá.
Proto pronesla v cíli větu, která byla pro ni ještě nedávno nepředstavitelná: „Dnes jsem byla lepší střelec než běžec.“
Že to na měkké trati nebude v jejím podání dobré, se obávala už po čtvrtečním tréninku.
Tušení se potom v pátek potvrdilo.
„Už když jsem se dnes ráno probudila, cítila jsem, že ten den nebude ideální. Na trati jsem od začátku vnímala, že na to tentokrát na lyžích silově nemám.“
Navíc zde bylo riziko pádu ve značně nepříjemných sjezdech.
„Snažila jsem se jet kontrolovaně a nešla jsem do toho úplně po hlavě. Chtěla jsem z těch zatáček hlavně bezpečně vyjet. Ale dovolím si říci, že ve sjezdech jsem přesto moc neztrácela. Problémem bylo, že do toho dlouhého kopce mi to nejelo.“
Na potíže s kvalitou trati si stěžovaly i jiné závodnice napříč týmy.
„Byla taková humpolácká,“ podotkla Charvátová. „Organizátoři zvolili úpravu ve stylu mouchy snězte si mě. Prostě trať ponechali tak trochu osudu a ani v průběhu závodu do ní nezasahovali. Plotny bylo vidět, ale v nich byl podklad dost hrbolatý. Nešlo je najet tak, abych přesně viděla, kde je jaká nerovnost. Trápil se asi každý.“
Aby však nedošlo k mýlce. Horší výkon na trati v podobě 38. běžeckého času nebyl důvodem ke kdovíjakému zklamání.
Potřetí v řadě byla nejlepší Češkou v cíli.
Potřetí předvedla velmi dobrou střelbu. Po sprintu v Östersundu (0-1) a stíhačce tamtéž (0-0-1-1) také v zahajovacím ženském závodě v Hochfilzenu (0-1).
Udržela se v nasazované červené skupině patnácti nejlepších závodnic celkové klasifikace poháru, ve které v předchozích letech nikdy nebyla.
Jak se začít trefovat? Charvátové pomohli kouč i přítel: Prostě šikovné české ručičky |
A zároveň získala i za 23. místo veledůležité další body, které by jí měly pomoci ke startu v hromadném závodě příští týden v Le Grand-Bornand.
„To mě těší, na to rozhodně nesmím zapomínat,“ ujistila. „Výsledek do top 20 bych brala ještě víc, ale ani teď nejsem nešťastná nebo nespokojená. Prostě si jen uvědomuju, že se střelbou za jedna jsem v minulosti byla zvyklá končit výš.“
Na mistrovství světa 2020 v Anterselvě skončila s takovou bilancí ve sprintu na bronzovém postu, v Hochfilzenu 2015 pátá.
„Asi musím poněkud snížit běžecké nároky, co na sebe mám,“ uvažovala. „Holt už nejsem nejmladší a úplně každý den mi to jít nemusí. Každopádně střelba mi dělá radost. Díky tomu nemusím jít s nějakou obavou ani do sobotní štafety.“
Do ní vyběhnou Češky v östersundské bronzové sestavě Jislová, Charvátová, Voborníková, Davidová.
Předpověď počasí zlepšení podmínek na trati nevěští. „Do konce víkendu už lepší nebude,“ říká Charvátová. „Ale ve štafetě je aspoň ten zdejší kopec kratší. Zato ty dvě nebezpečné zatáčky ve sjezdu zůstanou.“
Davidová je zase rychlá. Kámen úrazu je střelba, říká Běžecký čas měla velmi dobrý, šestnáctý nejlepší. „Ale je to biatlon,“ prohodila Markéta Davidová po 40. místě ve sprintu, za které brala jediný pohárový bod. Střelba byl její problém. Nikoliv ta vleže, kterou zvládla parádně. Zato vestoje vyrobila hned zkraje položky tři chyby. „Špatná poloha,“ poznamenal kouč Dostál. „Celou položku měla nahoře.“ Když to Davidová po závodě slyšela, reagovala: „Přitom jsem si na polohu dávala pozor. Vzala jsem si čas, abych si stoupla dobře, protože jsem tu s tím předtím trochu bojovala. Myslela jsem, že jsem si plán udělala dobrej, při nástřelu mi všechno hezky sedělo, tak jsem se při závodě snažila všechno udělat stejně. A bohužel šlo rány mimo.“ Specifikem Hochfilzenu je nájezd na střelnici po výjezdu do kopce, s čímž má nejedna biatlonistka potíže. Ovšem Davidová je zkušená harcovnice, v minulosti tady skončila i druhá a třetí. „Ten nájezd mi ani moc nevadí,“ říkala. „Jen nejsem schopná střelbu z tréninku přenést do závodu.“ Zato z běhu by mohla mít po všech předchozích zdravotních peripetií radost. „Jo, za něj jsem ráda, i když i ten bych si dokázala představit ještě lepší,“ podotkla. „Ale teď je mým největším kamenem úrazu střelba.“ |
