„Věřila jsem, že by tenhle rok už ty dvě nuly mohly přijít, vždyť jsem na ně čekala tak dlouho. Ale že přijdou právě ve štafetě, na to bych si nikdy nevsadila,“ svěřovala se šťastná Charvátová.
Tereza Voborníková na vás přitom prozradila, že jste se před závodem ostatním v buňce preventivně omlouvala pro případ, že byste štafetu zkazila.
No, odcházela jsem na start s takovým tím „No, kdyby mi to nevyšlo, tak...“ Po nepovedeném Oberhofu byla moje sebejistota zase v trapu a nebyla jsem si jistá, jestli z toho dneska dokážu něco vykouzlit. Doufala jsem, že jednodušší střelnice v Ruhpoldingu mi pomůže, ale že to bude až takhle dobré, mě vážně nenapadlo.
Nejlepší střelba a páté místo Češek ve štafetě. Vítězství urvaly Norky |
V Oberhofu to předtím nebylo dobré ani na tréninku?
Ne, tam ať udělám, co udělám, netrefím v závodě nulu, ani kdybych stála na hlavě. V tréninku samozřejmě občas jo, ale jinak mám historicky psychiku už tak špatně nastavenou, že jakmile slyším slovo Oberhof, je to bída. Trošku jsem se i bála, abych se nedostávala pod tlak tím, že si budu namlouvat: V Ruhpoldingu se ti naopak v minulosti dařilo, tady se přece musíš trefit. Proto jsem k dnešní štafetě radši přistupovala dost rezervovaně. Nedivte se mi, za celou kariéru jsem mockrát zažila, jaké je to oklepávat se z každé nepovedené štafety.
Ovšem tahle nepovedená nebyla. Naopak byla takříkajíc životní.
Už když jsem začala nastřelovat, trefila jsem ze stoje čtyři ležákové terče a vypadalo to, že mi tu dneska všechno sedí. Což byla před závodem pozitivní zpráva.
A JEĎ! Bezchybná Jessica Jislová (vlevo) předává v Oberhofu štafetu budoucí bezchybné střelkyni Lucii Charvátové
Načež v závodě platilo: 10 ran, 10 zasažených terčů.
Má nejhorší rána ze stoje byla pořád dva centimetry uvnitř v terči. Když mi to potom Čiko (trenér Dostál) ukazoval, viděla jsem, že rozhodně ani jedna nebyla na hraně, žádný kalibr. Šlo o jednu z nejlepších závodních položek, jakou jsem kdy dala.
Ani jste nebyla před tou stojkou nervózní?
Jasně, že byla. Před střelnicí jsem jela na nějakém druhém třetím místě, ale nechala jsem se radši takticky předjet, abych se v tom střeleckém balíku víc schovala. Dokonce jsem ještě vnímala, jak holky začaly docela rychle střílet, přitom já ještě neměla ani jednu vystřelenou ránu. Ale potom jsem se naštěstí do té položky rozpoložila tak, že jsem šla pěkně ránu po ráně. Když jsem už měla tři spadnuté terče, lehce jsem se uklidnila a řekla si: Teď už si s tím zbytkem nějak poradím.
DNESKA TREFÍM VŠECHNO. Na stavu číslo pět při střelbě vestoje.
A když zamířila do černého i vaše poslední rána?
Tak jsem měla obří úsměv na tváři a čuměla na to jak blázen.
Zmocnila se vás euforie?
Určitě. Když jsem předtím sledovala, že Jessica (Jislová) dala ve štafetě dvě nuly jak v Oberhofu, tak tady, říkala jsem si: Ta už si v tom svém záznamu nemá ty čisté položky pomalu ani kam evidovat. A teď jsem se konečně dočkala i já. Fakt euforie. Usmívala jsem se na prvního trenéra, kterého jsem uviděla, a frčela dál.
Ta euforie vás pak nadnášela i v posledním kole? Protože v Oberhofu ani váš běh nebyl vůbec dobrý, zato tady jste najednou suverénně uháněla po trati ve skupince čtyř nejlepších.
Bylo to povedené. Možná jsem se trochu bála, jestli jsem nepřepálila první kolo, ve kterém jsem sjížděla asi čtvrt minuty, ale já jsem v Ruhpoldingu fakt jako vyměněná. Už když jsme si tu v pondělí byly zalyžovat, cítila jsem, jak jsem psychicky pookřála. Také jsem si vybavila, jak jsem tady i díky dobrému běhu předloni skončila ve sprintu osmá. Trať mi sedí profilem a navíc dnes byl na ní rychlý, skluzný sníh.
SP v biatlonu v Ruhpoldingu 2026: program, výsledky, český tým |
Pravý opak Oberhofu.
Tam byl naopak čerstvý, měkký, bořila jsem se. A kopec je v Oberhofu strašně dlouhý. Tady jsem se na lyžích i profilově cítila nesrovnatelně líp.
Říkala jste sice, že jste stojku začala střílet pomaleji, přesto jste obě položky zvládla vždy za 25 sekund, což rozhodně není pomalá střelba.
Ne, to není. Letos se všeobecně střílí velmi rychle, ale já v té rychlosti moc neztrácím.
Všem čtyřem členkám týmu se dnes závod náramně povedl, nálada v buňce tedy po něm asi byla vynikající, že?
A jak. Nedopadly bychom líp, ani kdyby i Terka Vinklárková jela bez dobíjení, protože závodnice, se kterými na posledním úseku soupeřila, byly tak moc silné, že konečné páté místo je famózní - a Terka zvládla koncovku naprosto skvěle. Měly jsme velikou radost. Druhou největší v sezoně hned po třetím místě štafety v Östersundu. Vidět všechny lidi kolem sebe tak moc spokojené je krásný zážitek.
SAMÉ ÚSMĚVY. Jessica Jislová, Lucie Charvátová, Tereza Voborníková a Tereza Vinklárková po povedené štafetě.
Pro Terezu Vinklárkovou byl finiš takové štafety doslova křest ohněm, obzvlášť v situaci, kdy bojuje o olympijskou nominaci. Protože kdyby závod pokazila, vůbec by jí to ve hře o milánské hry nepomohlo.
A když ji naopak zvládla takhle skvěle, moc jí to prospěje. Tímhle výkonem si o olympiádu určitě řekla.
Nestartovala Markéta Davidová, které trenéři dopřáli více času na oddych po Oberhofu. O její absenci jste věděly už v předstihu, nebo pro vás byla při úterní nominaci překvapením?
Ne, takový byl plán. Už i v Hochfilzenu se mluvilo o tom, že Makula některé letošní štafety vynechá, takže jsme s tím od Oberhofu počítali a i Terka Vinklárková se na závod mohla psychicky připravit.
Něžný obr vládne. Giacomel pobláznil Itálii, ustojí tlak před domácí olympiádou? |
Teď se těšíte na páteční sprint?
Docela jo.
Po štafetě vám rozmasírovávali křeče. Už jste zase v pořádku?
Já do toho na trati dala dneska opravdu všechno, nezůstalo ve mně vůbec nic. Křeče mě chytly na posledním kopci na přechodu. Sjezd jsem potom jela na napnutých nohách, v něm už to bylo blbé. Věděla jsem, že mě pravá noha moc neposlouchá a doufala, že aspoň zahnu v poslední zatáčce. Naštěstí šlo jen o 200 metrů před cílem. Za cílem jsem potom hodně dlouho ležela na sněhu, když ta křeč nějak zintenzivněla. Ale pak zase odešla. Byla jsem se vyjet, bude to dobré.
Na rozdíl od jiných biatlonistek jste v povánočním čase nezamířila trénovat do vysoké nadmořské výšky. Jak jste tedy byla s vlastním soustředěním v Seefeldu spokojená?
Moc. Podmínky na trénink měli v Seefeldu skvělé. Dost tam vylepšili zasněžovací technologie, takže byly nastříkané sedmiapůlkilometrové okruhy s různými propojkami plus dalších deset kilometrů tratí pro turisty. Nějaké těžší tréninky jsem zvládla, což byl možná také důvod, že v Oberhodu jsem ještě byla trošku unavená. Teď naopak věřím, že má forma směrem k olympiádě vygraduje.
Jsou před vámi ještě dva závody v Ruhpoldingu, příští týden Nové Město a pak už olympijské boje v Anterselvě. Na vašem žebříčku oblíbenosti tratí byste mezi ty olympijské zařadila kam?
Před všechny ostatní, na první místo. Rozhodně i před Ruhpolding.
Výška vám tam nikdy nedělala problémy?
Já celkově vysokou nadmořskou výšku nezvládám zrovna dobře, ale paradoxně v Anterselvě mi díky profilu tratí docela svědčí. Nejsou tam žádné dlouhé těžké kopce, profil je nahoru dolů, takže stihnu během závodu regenerovat. Jezdím v Anterselvě spíš svůj lepší průměr, nemám z ní obavu a věřím, že se i s výškou srovnám. Díky profilu tratí tam nejsem až tak tratná, že červených krvinek nemám tolik jako jiné.
