Za pět dní od Hochfilzenu je zase mnohé jinak?
Trochu mi spadl kámen ze srdce. Říkala jsem si, že i podle statistiky to přece musí někdy zase vypadat líp než doposud. Jsem ráda, že jsem Hochfilzen tak nějak přebojovala.
I v hlavě bylo nutné ho přebojovat?
No, popravdě, moje hlava mi teď připadá nějaká slabá.
Proč?
Vůbec nevím. Sama se tomu podivuju. Už jsem své slabší výkony ani neměla na co svádět. Bylo to nějaké divné období. Možná proto, že jsem v Hochfilzenu ode všech poslouchala: Jo, tohle je přece tvůj Hochfilzen, tady ti závody vždycky šly. Možná na mě dolehla tíha okamžiku.
Braisazová-Bouchetová vítězí, Lampičová slaví průlom. Charvátová devatenáctá |
A po příjezdu do Le Grand Bornand jste se jí zbavila?
Na trénincích se mi tu nestřílelo kdovíjak dobře, ale uklidňovala jsem se: Ježišmarjá klid, vždyť kolik nábojů už jsi za život vystřelila, musíš to nějak udolat. Potom jsem asi sama ve své hlavě zabojovala, nějak se vzchopila a přesvědčila se, že nemám proč panikařit ani proč se nervovat.
Načež jste se předchozí skepse zbavila?
Trochu. Ale stejně jsem si těsně před závodem říkala: Hlavně, ať to nedopadne jako minule, ať, ať, ať... takové úvahy jsou nejhorší.
Musíte je zkusit z hlavy vypudit. Sama přece s oblibou říkáte, že člověk se nemá otáčet do minulosti a má hledět raději na přítomnost.
Já vím. Jen mě to vše předtím nějak sejmulo. To jsou ty mé věčné vzestupy a pády. Doufám, že šlo o krátkodobější výpadek a mělo by být zase líp, protože před sezonou tomu všechno nasvědčovalo.
Koneckonců Le Grand Bornand je také střediskem, kde jste v minulosti zajela vydařené závody.
Jo, byla jsem tu jedenáctá v hromaďáku. Mám to tady ráda. A dnes se nám na závod povedlo i o dost lepší počasí, než jaké tu často bývá.
Lucie Charvátová po startu sprintu v Annecy.
Pravda, v minulosti jste tu prožily i hustý slejvák, nebo totálně zmrzlou trať, na které se nedalo zatáčet.
Čtvrtek také nebyl nic moc, když klukům pršelo a v noci do toho začalo sněžit. Pak trať ujeli, udělalo se na ní mejdlo, které nebylo kdovíjak stabilní, ale nic extrémního, lyžování nakonec bylo v pohodě. Nepotvrdily se ani všeobecné obavy, které se šířily od minulého týdne, že v Le Grand Bornand nebude dost sněhu a závody zruší. Když jsme sem přijely, byly kopce zasněžené a hory krásně nasvětlené. A dnes to byla kolem nás moc pěkná idylka.
I příjemné prostředí má na psychiku pozitivní vliv.
Cítila jsem se najednou v závodě líp. Předtím jsem od začátku sezony bojovala s nízkými tepy a nebyla se schopná v závodě kousnout, což se potom odráželo i na stavu mé hlavy. Nechápala jsem, proč se mi jezdí tak blbě. Jasně, mé běžecké časy zkraje sezony zase až tak blbě nevypadaly, ale pocitově mi můj běh v Hochfilzenu připadal divný, utahaný. Dnes to bylo o něčem jiném. V posledním kole jsem se kousla na krev, tepy jsem měla o dost vyšší, konečně jsem předváděla zase takové správné závodní pojetí.
Přitom jste měla velmi kvalitní 13. běžecký čas nejen dnes, ale už ve stíhačce v Hochfilzenu.
Jenže pocitově to bylo úplně odlišné. Dnes jsem se na lyžích cítila mnohem lépe, od čehož se odvíjela i střelba.
Bylo zvláštní jít na start z českého týmu jen ve třech, když se tým smrskl kvůli zranění Markéty Davidové a nachlazení Jessiky Jislové?
Zvláštní to bylo na nástřelu, kde jsem zpočátku nastřelovala z týmu jediná a připadalo mi, že ostatní na mě koukají, jestli nastoupím z Češek jen já sama. Bohužel, tak jsme dopadly. Nemoci tu létají. Ani na našem hotelu není situace ideální, spousta lidí s tím bojuje. Nikdo sice není extrémně nemocný, ale kašlíčků a rýmiček je dost. To se odrazilo i na vyšším počtu lidí, kteří ve sprintu nestartovali.
Ale vy jste zdravá.
Jako řípa. (směje se)
A co klasická předvánoční únava?
No musím říct, že po každém závodě jsem unavená víc a víc. Nepamatuju, že mé tělo bývalo ve stavu, že si šlo odpoledne lehnout, až z toho usnulo. Mám toho docela dost.
Také už nejste 22letá debutantka ve Světovém poháru.
Právě. Říkám si, že na vině bude věk. I dnes v cíli mi povídali: Tak se trochu raduj. A já jim odpovídala: Ty jo, já se ani nemůžu usmát, jak jsem utahaná.
V sobotu vás čeká stíhačka a v neděli bude pro vybraných 30 žen na programu hromadný závod. Už jednou jste ho v Le Grand Bornand úspěšně zvládla. Co byste řekla repete? Nebo takhle radši nepřemýšlíte?
Jo, samozřejmě, hromaďák je můj cíl. Loni v Kanadě jsem se do něj dostala za 16. a 20. místo ve sprintu a stíhačce. Teď by to také chtělo, abych ve stíhačce minimálně udržela výsledek ze sprintu, jinak to s hromaďákem nedopadne.
Lucie Charvátová stoupá před zraky fanoušků v Le Grand Bornand.
Už se těšíte i na Vánoce, nebo nastanou příliš nahonem, když dvaadvacátého dozávodíte, teprve třiadvacátého budete doma a hned přijde Štědrý den?
Jak už se svěťákem jezdím dost dlouho, jsem navyklá, že občas nám to termínově takhle naknop vyjde. Jednou se dokonce závodilo v Novém Městě i 23. prosince. Bude to nahonem, ale dárky nějak stihnu zabalit. Zaplaťpánbůh moderní doba nevyžaduje, abychom je chodili kupovat do obchodu. Vše mám podchycené, na Vánoce se těším – a už 26. zase vyrazíme pryč.
Kam?
Máme domluvený na trénink Obertilliach.
Pro celý tým?
Ne, týmové mělo být Nové Město, ale to se nekoná, takže jedu trénovat sama. Bylo těžké něco sehnat, ubytování na tohle období je potřeba zarezervovat někdy v květnu, jinak bývá vše obsazené. Obertilliach by měl být vhodný i směrem k Lenzerheide, kde se uskuteční mistrovství světa ve vysoké nadmořské výšce. Tak v ní teď zkusím být deset dní i v Obertilliachu. Je to trochu risk, nevím, jak potom budu (po návratu dolů) vypadat v prvních lednových závodech. Ale ve vysoké výšce jsme teď dlouho nebyly a já s ní mívám problémy, proto se na ni pokusím před mistrovstvím víc adaptovat. Snad to pak budu mít v únoru díky tomu jednodušší.
