Takové pocity ji už dávno přešly. Znovu závodí s lehkostí a radostí. V pátek v Novém Městě byla ve vytrvalostním závodě devátá. Ale na kontě už má z této zimy i vítězství ze stíhačky v Hochfilzenu.
Její návrat do Světového poháru nebyl ani lehký, ani jasný. Naštěstí je zvyklá, že biatlonoví bozi jí nepřipravují právě lehký osud.
Poprvé se s ním prala už před sedmi lety.
Tehdy se svou kolegyní z týmu Dorotheou Wiererovou bojovaly proti sobě o velký glóbus. Už předtím nebyly přítelkyně a antipatie jen prohloubil pocit Vittozziové, že italská federace protežuje její konkurentku.
Wiererová celkové prvenství v seriálu získala, zatímco její konkurentka se v následující sezoně začala propadat do hluboké psychické krize. Ta se po nepovedené olympiádě v Pekingu 2022 ještě prohloubila.
„Připadalo mi, že jsem dostala definitivní k. o.,“ vyprávěla Vittozziová o svém nejtemnějším období. „Začala jsem se bát závodů. Necítila jsem z nich žádnou radost. Jen strach. Tolik strachu před startem. Dostávala jsem záchvaty paniky, uvažovala o konci s biatlonem.“
Teprve v novém olympijském cyklu se začala probíjet zpět ze zóny bezbřehého pesimismu.
„Její deprese trvala skoro čtyři roky,“ spočítá bývalá česká reprezentantka Eva Puskarčíková, která má díky partnerovi Thomasi Bormolinimu přehled o dění v italském týmu. „Naštěstí s novým trenérem našli, co bylo při střelbě špatně, a začalo se jí zase dařit. Změna kouče jí pomohla i mentálně.“
Strach, deprese, panika. Padla jsem na dno, vyprávěla mistryně světa Vittozziová![]() |
Urovnala také své vztahy s Wiererovou, které byly dlouho pod bodem mrazu. „To už je dávno pryč, respektujeme se,“ ujistila.
Přesto zůstaly svými protiklady. Extrovertní Wiererová a vedle ní tichá Vittozziová. „Můžou tak působit, Lisa je víc uzavřená, ale mezi svými se umí otevřít,“ upozornila Puskarčíková.
V sezoně 2023/2024 byla Vittozziová jako vyměněná. Najednou položky stabilně nulovala a jen třikrát z 21 závodů skončila mimo nejlepší desítku. V hlavě zvládla i napnutý souboj o křišťálový glóbus a tentokrát už se stala nejlepší biatlonistkou Světového poháru.
Jenže pak přišly zase trable.
Před minulou zimou ji začala z neznámých důvodů bolet záda. Brzy bylo zjevné, že závodění nepřipadá v úvahu. Znovu se ocitla na dně. Před letargií ji zachránily pouze domácí olympijské hry.
„Nevím, co bych dělala, kdyby nebyly na horizontu,“ neskrývala.
Trénovat začala až v dubnu, nějakou dobu pobyla i v Ruhpoldingu s Němkou Franziskou Preussovou. „Franzi mi během zimy často psala. Náš sport je hodně soutěživý a zas tolik empatických lidí nepotkáte. Tím víc jsem si její péče vážila,“ ocenila soupeřku, se kterou už zase bojuje na pohárových tratích.
„Ještě v létě si Lisa nebyla jistá, co jí záda dovolí. Ale teď je bez bolestí a psychicky dobře naladěná. Jen ještě nedokáže jezdit top závody tři týdny v kuse,“ sdílel v Novém Městě své postřehy italský novinář Giorgio Capodaglio.
O nynější mentální pohodě Vittozziové svědčí úspěšná a superrychlá střelba. Položku vleže je schopná vybílit za 19 sekund, což mnozí biatlonisté nezvládnou ani vestoje.
I v běhu se vrátila mezi nejrychlejší a už zase s ní soupeřky musí počítat při každém závodě.
„Lisa je takový fénix povstalý z popela,“ vyzdvihla Puskarčíková.
Domácí olympijské hry, kvůli nimž Vittozziová překonala v kariéře další nástrahu, vypuknou v Anterselvě za dva týdny. Tam chce dosáhnout na poslední úspěch, který jí v komplikovaném příběhu chybí: na individuální medaili s pěti kruhy.
Dosavadní výsledky můžou vyhlášenou výrobkyni tiramisu a milovnici čokolády uklidňovat, že se nevracela zbytečně.


























