Generační obměna, ke které v Česku dochází, je bez ohledu na nedělní radostný výsledek nesporná.
Gabriela Koukalová scénu opustila. Z dalších závodníků, kteří táhli tým při šestiletém biatlonovém boomu, jsou nyní třicátníci. Zdravotních problémů u nich přibývá. Změna přípravy, kterou u žen od léta provádí hvězdný norský kouč Egil Gjelland (byť má jít o „běh“ na delší trať), v úvodu sezony plody nepřinášela. Velké trápení prožívala především Veronika Vítková.
S výjimkou „rakety“ Markéty Davidové a občas Evy Puskarčíkové jsou zatím reprezentanti na trati pomalejší než loni, někteří výrazně. Ti mladí se naopak potýkají s nevyrovnanou střelbou. A nyní v Oberhofu Češi ani nevyužili kvótu pěti mužů a žen na startu, protože při zdravotních komplikacích části týmu neměli z B-týmu adekvátní náhradu. Rovněž výsledky béčka v druholigovém IBU Cupu byly v prosinci nevýrazné, což ukončilo až nedělní třetí místo Adama Václavíka, který se však objevil v sestavě B-týmu pouze „na hostování“.
A přece přízeň českých fanoušků neklesá a biatlon si mezi sporty drží velmi lukrativní pozici ve sledovanosti. Ba co víc, ta při úvodních čtyřech kolech Světového poháru pravidelně překonávala i čísla z úvodu loňské olympijské zimy.
Drtivá většina pohárových závodů dosáhla v České televizi průměrné sledovanosti 400 až 650 tisíc diváků a více než 20procentního podílu na trhu. Navíc další diváci vyhledali souběžné přenosy Eurosportu.
Pro porovnání, utkání Ligy národů fotbalistů Česko vs. Slovensko mělo průměrnou sledovanost 385 tisíc diváků, semifinále MS florbalistů proti Finsku 241 tisíc, finále Ligy mistrů mezi Realem a Liverpoolem (na ČT4) 312 tisíc.
Navíc při třetím pohárovém kole v Novém Městě přišlo přímo do areálu za čtyři dny úctyhodných 101 351 diváků. Nikde jinde na světě jich tolik nechodí. Vytvořili úžasnou atmosféru, kterou titulek magazínu Mezinárodní biatlonové unie výstižně popsal dvěma slovy: „Prostě bláznivé.“
Čím si taková čísla a neustávající přízeň vysvětlit?
Zaprvé: biatlon se coby technicky skvěle zpracovaný i mediálně prezentovaný sport mnoha zvratů a emocí stal atraktivním (nejen) televizním lákadlem. Což nedělní divoká ženská štafeta, ve které Češky oscilovaly mezi druhým, čtrnáctým a konečným třetím místem, jen dokázala. Zásluhou mnohých videostěn u trati je zároveň přitažlivější i sledování závodů na místě.
Zadruhé: během šestiletého boomu se Češi naučili fandit tomuto sportu jako celku a užívat si také soubojů největších osobností Fourcada, Böa, Wiererové, Kuzminové, Mäkäräinenové a dalších. Proto chtějí být u příběhu těchto hvězd i nadále.
Zatřetí: po letech takřka neustálých českých úspěchů se prozatím ukazuje, že většina skutečných biatlonových fanoušků je tvory věrnými, přejícími a chápajícími, že i méně úspěšná léta musí přijít. S vědomím velmi malé šíře základny, která v Česku ještě nedávno byla, takový scénář v předstihu nastiňovali i šéfové svazu. Jeho předseda Jiří Hamza v rozhovorech nezastíral, že v minulosti udělali také chyby, z nichž se snaží poučit.
Ale ani při prosincovém tápání v Novém Městě diváci reprezentanty nezatratili, naopak bouřlivě povzbuzovali všechny, včetně těch dobíhajících na 50. místech.
Odliv některých „sezonních“ fanoušků, kteří kterémukoliv sportu dopřávají pozornosti jen v éře vítězství, je jevem běžným a očekávatelným. Přesto divácké jádro biatlonu zůstává silné. Jen si po odchodu Koukalové a během generační výměny musí fanoušci zvyknout na to, že emotivní závody jako ty nedělní budou po nějakou dobu patrně méně časté a fandit se bude spíše snaze Čechů probít se do Top 10.
Co se stane se sledovaností biatlonu dál, ve výhledu tří či pěti let, záleží nejen na formě současného A-týmu, ale i na okysličení reprezentace. Ani ne tak z dnešního „béčka“, nýbrž z týmu juniorů. V této zimě předvedli některá slibná umístění v Junior IBU Cupu.
V juniorském týmu už působí i závodníci vzešlí z let boomu.
A v budoucnu by jej měli oživit.
