Dvě nesmírně lákavé výzvy.
Škoda, že do sebe tak narážejí.
Čtyřiatřicetiletá Kaisa Mäkäräinenová, excelentní běžkyně mezi biatlonistkami, si věří, že v závodech bruslařskou technikou obstojí mezi specialistkami běžkyněmi. Vždyť při svých ojedinělých startech v jejich Světovém poháru už skončila v roce 2014 i devátá.
Jenže teď před ni postavili volbu: Boj o velký glóbus, či start v Lahti?
Musela si vybrat. „A já se neumím rozpůlit,“ tvrdí.
Biatlon vyhrál.
„Ráda bych startovala v Lahti. Ale dveře už jsou nejspíš uzavřené,“ říká Finka v tunelu, kudy v Anterselvě kráčí z pátečního střeleckého tréninku k buňkám.
Mohla na šampionátu klasiků nastoupit ve štafetě a snad i v závodě na 30 kilometrů volně. Jenže stavitel finského týmu běžkyň Reijo Jylhö se nespokojil s vědomím, že v Ruhpoldingu utíkala zbylým biatlonistkám „o parník“. Požadoval přímou konfrontaci s finskými specialistkami při Světovém poháru běžkyň.
Poslední možností byla o tomto víkendu bruslařská desítka ve švédském Ulricehamnu.
Ještě před týdnem se Mäkäräinenová přikláněla ke scénáři, že vypustí biatlonový pohár v Anterselvě a nastoupí k „souboji sportů“ v Ulricehamnu.
Přišly však dva triumfy v Ruhpoldingu, po nichž se ocitla na dohled žlutého čísla pro vedoucí biatlonistku poháru. Absence v Itálii by ji z této pozice srazila.
Proto změnila názor.
Přijela do Anterselvy.
Vzápětí tu prodělala jednodenní střevní chřipku a ve čtvrtečním vytrvalostním závodě skončila až patnáctá. „Byla příliš zesláblá,“ říká její životní partner a snoubenec Jarkko Siltakorpi, profesí učitel na prvním stupni. „Ale čtyři nejlepší ženy jsou v bitvě o glóbus stále tak natěsno. Bude to velmi vzrušující.“
ZLOM V RUHPOLDINGU. Dvě výhry napomohly tomu, že se rozhodla odcestovat do Anterselvy.
Ještě v Ruhpoldingu se Mäkäräinenová odmítala o své volbě bavit. Teď se ochotně zastaví a rozhovoří: „Nelituji, že jsem sem jela. Bylo to správné rozhodnutí. Chci se soustředit na biatlonové mistrovství světa v Hochfilzenu a potom na velký glóbus. Vkládat do tohoto programu více běžkařských bloků by nejspíš nebylo dobré.“
Vítězství jsou droga
Od běžkyň kdysi ve dvaceti letech přišla. Coby biatlonistka se stala finskou národní hrdinkou i sportovkyní roku. Když vítězila v neděli ve stíhacím závodě, sedělo u obrazovek 900 tisíc Finů. A když nyní oznámila, že se neúčastí v Ulricehamnu víceméně vzdává možnosti startovat v Lahti, v anketě společnosti TV3 se 75 procent dotázaných vyslovilo, že si přesto přejí, aby tam byla nominována do štafety.
KAISA JINAK. V kalendáři biatlonové unie a v civilu.
„Naše média jsou úplně poblázněná, chtějí mě v Lahti, od začátku sezony to řeší. Radši ani nečtu noviny,“ říká Mäkäräinenová. Siltakorpi vysvětluje, jak finská média neustále stavějí běh na lyžích a biatlon proti sobě. „Vyvolávají umělou, až hloupou rivalitu. Přitom Kaisa má spoustu přátel v týmu běžkyň a v létě často trénují spolu.“
Podle Jussi Roponena, komentátora listu Helsingin Sanomat, je Mäkäräinenová nyní výkonnostně druhou či třetí nejlepší finskou běžkyní v bruslařském stylu. Štafeta Suomi slavila na minulém mistrovství světa stříbro, očekávání jsou v zemi obrovská.
„I proto je férové, že bez přímé konfrontace nakonec nebude nominována,“ tvrdí Roponen.
„Kaisa na tom je letos běžecky výborně, ale určitě sama dobře ví, proč se takhle rozhodla,“ vykládá český šéftrenér Ondřej Rybář. „Začalo se jí dařit i střelecky, v Ruhpoldingu v závodech dominovala. A vítězství jsou droga.“
ŠAMPIONÁT BIATLONISTŮ 2015. Před domácím publikem v Kontiolahti ho Mäkäräinenová „zachraňovala“ bronzem z vytrvalostního závodu. Vlevo stříbrná Gabriela Soukalová, uprostřed senzačně zlatá Jekatěrina Jurlovová.
Už v zimě 2015 zvažovala Mäkäräinenová ukončení kariéry, opakovaně však loučení odkládala. Momentálně plánuje konec až po hrách v Koreji 2018.
„Umí jít tvrdě za svými cíli,“ říká Rybář. „Po nevydařených závodech se sice dokáže hodně uzavřít do sebe, ale jinak je to kamarádská, sympatická holka.“
S partnerem loni dostavěli ve městě Joensuu dům, dřevostavbu, na které hojně pracovali i sami. „Hlavní dveře mají skleněné s imitací pěti biatlonových terčů,“ obdivoval Rybář, když u nich byl na návštěvě.
Kdysi si Mäkäräinenová „přivydělávala“ také coby sportovní reportérka místního listu Karjalainen. Nyní si ve volném čase dálkově dokončuje univerzitní vzdělání, na Pedagogické fakultě v Joensuu studuje matematiku a fyziku.
UŽ DVAKRÁT.... Mäkäräinenová coby absolutní šampionka Světového poháru v letech 2011 a 2014. Proč by takové pocity nemohla zažít i do třetice?
„Měli jsme úžasné Vánoce, s perfektními sněhovými podmínkami,“ vypráví její životní partner. „Kaisa doma během nich odjezdila spousty vydařených tréninků. Nikam necestovala, srovnala se - a vítězství v Ruhpoldingu byla výsledkem.“
Vidina šampionátu v Lahti se jí ještě definitivně nerozplynula, finští trenéři běhů ji údajně zařadí v nominaci mezi náhradnice.
„Tak možná když půlka týmu onemocní, povolají mě,“ zasměje se.
Tlak volby, kterou musela učinit, již pominul.
