Mnozí by z toho ještě dva roky žili.
Mareček vůbec ne. Že se na začátku roku mezi juniory stal v Soldier Hollow mistrem světa a v Pokljuce mistrem Evropy? Daleká historie, kterou vůbec neřeší, ba ještě ji snižuje.
„Nebyla tam úplně nejsilnější konkurence. Toho výsledku si vážím, ale do budoucna nic neznamená,“ říká na rovinu.
Sám totiž ví, že to nejtěžší ho v biatlonu právě čeká – přechod z juniorů mezi muže bývá pro většinu nadějných sportovců tou nejtěžší disciplínou vůbec.
A Čechům na rozdíl třeba od Norů nebo Francouzů dělá historicky větší problém. I Ondřeji Moravcovi, Michalu Šlesingrovi nebo Gabriele Soukalové několik let trvalo, než se do špičky podívali.
„Kdybychom věděli, jak to Norové nebo Francouzi dělají, že okamžitě dokážou závodit i mezi elitou, bylo by to super. Ale mají do detailu zmáknutou přípravu, asi ještě lépe než my,“ zamýšlí se Mareček.
On sám je třeba vrstevníkem Erika Perrota, který už ve Světovém poháru dokázal dojet třeba osmý ve sprintu v Ruhpoldingu.
VÝSLEDKY: Přehled závodů v biatlonové sezoně 2022/2023 |
„Fandím mu a obdivuju, jak rychle se dokázal nahoru probojovat, v jeho věku je to neuvěřitelné. To samé třeba Martin Uldal, který se mnou závodil právě na tom mistrovství světa a pak v Oslu ve Světovém poháru dojel dvacátý ve sprintu. Rád bych se jim přiblížil,“ zasní se Mareček.
Má pro to všechny předpoklady.
Vždyť oba dva v minulosti ve své věkové kategorii porážel.
Biatlonisté (zleva) Michal Krčmář, Markéta Davidová, Tereza Voborníková a Jonáš Mareček na tiskové konferenci Českého svazu biatlonu před sezonou.
Aspoň jeden závod s Moravcem
V lednu to přitom už budou dva roky, co se Mareček poprvé objevil ve Světovém poháru. A byla to dost bláznivá honička, prožil tehdy možná nejhektičtější dny svého života.
„Pamatuju si to moc dobře. Pro mě to asi byla nejhorší sezona, na závody moc rád nevzpomínám, protože jsem se dost trápil. Ale na tenhle závod konkrétně vzpomínám moc rád, protože jsem ho mohl jet s Ondrou Moravcem, totální legendou, čehož si strašně vážím. Jsem fakt moc rád za to, že jsem si s takhle významným člověkem mohl zajet aspoň jednu štafetu,“ říká Mareček.
Zachránce české štafety. Nic podobného jsem nezažil, líčil cestovatel Mareček |
Tehdy ve čtvrtek odjel na jihu Německa v Arberu závod IBU Cupu, aby se vůbec mohl kvalifikovat do Světového poháru. Když se to povedlo i díky dvěma nulám na střelnici a 36. místu, sedl do auta a jel 400 kilometrů na sever do Oberhofu.
Jen proto, aby pomohl české štafetě, která kvůli covidu řádícímu v mužském týmu neměla čtvrtého potřebného člena.
A neztratil se.
Český biatlonista Jonáš Mareček v závodě štafet v Oberhofu.
V běhu pochopitelně 19letý junior zaostával i kvůli čtvrtečnímu startu a náročnému přesunu, zato až na jednu chybu střílel perfektně. V cíli z toho bylo osmnácté místo, ale pro mladého kluka zážitek do konce života.
„Ondru Moravce obdivuju za všechno, co dokázal, jak úžasnou měl kariéru. Je to pro mě významný člověk,“ říká Mareček.
Premiéru v individuálním závodě si pak odbyl letos na konci minulé sezony, v Otepää dojel 48. ve sprintu, v Oslu pak 72. To do áčka ale zatím jen nakukoval, což se v této sezoně má změnit.
„Ještě by mohl absolvovat sezonu mezi juniory, ale proč? V juniorech už sebral všechny tituly, mety by měl mít výš. Proč by šel prvoligový hráč hrát krajský přebor?“ srovnává nový kouč mužů Michael Málek. „Bude to pro něj škola, musí sbírat zkušenosti, ale silově je připravený, jen musí stabilizovat střelbu. Ale má potenciál se pořád zlepšovat, to rozhodně.“
Kdo jiný než právě Málek by to měl vědět.
Vždyť to on Marečka čtyři roky trénoval nejprve v dorostu a poté u juniorů. Zná ho zdaleka nejlépe ze všech.
„Během těch let přirozeně výkonnostně rostl, ale i teď v každém testu na pásu zajíždí lepší časy, jde nahoru. Kde má strop? To je věštění z křišťálové koule,“ usměje se kouč.
Střelecky nejlíp v životě
Přípravu každopádně Mareček prožil až na pár drobných nemocí takřka bezchybnou.
Spolu s Mattem Emmonsem – novým trenérem střelby – se pak snažil zapracovat na své asi největší bolístce, tedy nevyrovnané práci na střelnici.
Změny v biatlonovém SP: více bodů pro vítěze a výsledky bez škrtů |
Mareček je totiž sice mistrem světa ve vytrvalostním závodě, o kterém se často říká, že je hlavně střelecký, taky ale v závodě dokáže i osmkrát minout.
„Mám ji hodně na houpačce,“ uznává sám. „Záleží, jak mám zrovna nastavenou hlavu, někdy se trápím a nedokážu se z toho vyhrabat, jindy si věřím a je to super. S Mattem jsme ale hodně na psychice zapracovali, dokáže člověka fantasticky na střelbu připravit, poradil mi i s nastavením pažby, s metodikou střelby. Jsem si jistý, že jsem na tom střelecky nejlíp v životě.“
Což se solidním Marečkovým během dodává fanouškům lehký optimismus.
Ten sdílí i kouč Málek, podle kterého je jeho svěřenec hodně podobným typem, jakým byl v mládí Michal Krčmář. I on se ve svých začátcích se střelbou občas trápil a byl schopný si závod totálně odstřelit.
„Ale čím je starší, tím kvalitnější střelbu má, Jonáš by měl být stejný případ. Je talentovaný, nebojí se rychlosti, což je super, má to shůry dáno. Jen občas není tak důsledný, jak by měl být. Má své teorie – jako třeba: že když to nejde na tréninku, půjde to v závodě, nebo že čím dá víc nul, tím je pravděpodobnější, že přijde jednička. Ale to jsou teorie dobré tak na hru s kostkami,“ směje se Málek.
Chci mít čisté svědomí. Jasně, že alkohol během sezony vadí, říká Krčmář |
Na druhou stranu, souvisí s tím i nastavení hlavy, které Marečkovi může být jen ku prospěchu.
Je to totiž velký flegmatik, který si z ničeho nic moc nedělá. Špatný závod ho příliš nerozhází, což mu v budoucích bitvách může velmi pomoct.
„Je to jeho velká devíza, tolik nad špatným závodem nepřemýšlí a nebere si ho. Jen se musí poučit,“ říká Málek.
O tom hlavně bude jeho první sezona mezi elitou.
Jsem špatný student. Biatlonista Mareček o škole, sezoně i budoucnosti |
Mareček spolu s Tomášem Mikyskou, Mikulášem Karlíkem nebo Ondřejem Mánkem patří k nové nastupující mužské generaci, která má být zářnou budoucností českého biatlonu.
První velký test pro ni může přijít třeba už za rok při světovém šampionátu v Novém Městě na Moravě. Když se ve Vysočina areně konal světový šampionát v roce 2013, Marečkovi bylo dvanáct.
„A chodil jsem tam fandit Emilu Svendsenovi, který bojoval proti Martinu Fourcadovi. Kdybych si na stejném místě o jedenáct let později zazávodil, bylo by to skvělé,“ říká.
A nemusel by být jen tak do počtu.
