Nejprve v sobotu přivezla českou smíšenou štafetu do cíle prvního úseku na pátém místě, s minimálním odstupem na třetí příčku.
V neděli pak ještě lépe rozjela ženskou štafetu a předávala druhá, když na posledních metrech předstihla i Norku Arnekleivovou.
Ve finském středisku, kdy se stmívá už po druhé hodině odpolední, si biatlonistky musely na tento závod počkat až do půl šesté večer.
„To už bylo v té tmě docela dlouhé čekání,“ svěřovala se Jislová. „Snažily jsme se samy sebe marně přesvědčit, že jsou teprve tři odpoledne a ne půlnoc, ale moc to nefungovalo. Máte pak pocit takového hodně promarněného dne, kdy od rána nemůžete nic moc dělat a musíte šetřit energii, zato po závodě jste celí nabuzení a probuzení v době, kdy bychom už měly spát, abychom dobře zregenerovaly.“
Jessica Jislová se připravuje na střelbu během ženské štafety v Kontiolahti.
Přesto, radost z vašich dvou povedených úseků by měla převládat, ne?
To ano. Jsem až překvapená, jak mi to šlo. Přesto má počáteční vystoupení radši hodnotím opatrně, protože moc nevím, co od sebe letos očekávat. Takže ano, za začátek jsem fakt ráda, ale není nic vyhráno a je strašně moc závodů před námi. Každý závodník má vstup do sezony jiný. Někteří potřebují více času, aby se do závodního rytmu dostali. Ve druhém a třetím kole svěťáku se ještě poměr sil dost změní, až se další lidé rozjezdí.
Každopádně vy jste v minulosti nemívala úvodní kolo výsledkově kdovíjak přesvědčivé a vaše výkonnost narůstala až v průběhu prosince. Proto by současné výkony měly být dobrou zprávou.
Asi jo. Na druhou stranu nevím, co od sebe čekat třeba ve třetím kole, které se mi dřív jezdívalo nejlíp. Ale věřím, že bylo dobrým rozhodnutím zůstat na celém dlouhém měsíčním soustředění ve finském Vuokatti a nevracet se odtud domů jako ostatní. Měla jsem pocit, že potřebuju mému lyžování věnovat víc - a doufám, že tu odvedenou práci zúročím i v dalších závodech.
Při tak dlouhém pobytu na severu nebyla skandinávská tma chvílemi až příliš ubíjející?
Mně lyžování ve Vuokatti hodně bavilo a navíc i počasí tam bylo takové, že jsem žádnou depresi ze tmy nepociťovala. Hlavně jsem byla ráda, že jsme se už konečně zbavili kolečkových lyží. Také proto jsem nechtěla domů, protože jezdit v Čechách zase na kolečkových lyžích mě vůbec nelákalo.
Jaký byl pak v neděli ten pocit vlastní síly, když jste na trati unikala Švédce Magnussenové a potom i předjížděla Norku Arnekleivovou?
Moc hezký. Takový jsem dlouho neměla. Hodně za něj vděčím i lyžím. Po oba dny patřily k nejlepším, co byly na úseku k vidění, což se mi za poslední roky stávalo málokdy. I klukům ze servisu jsem šla pokaždé po závodě pogratulovat. Hned se mi závodí mnohem líp, když můžete i trochu víc kalkulovat a dovolit si držet se s kvalitními lidmi mnohem víc než dřív.
Protože na kvalitních lyžích zároveň šetříte vlastní síly?
Loni jsem se hodně bavila o tom, že Němky, které měly častokrát velmi kvalitní lyže, tím ušetřily v průběhu sezony spoustu sil. To bychom i my potřebovali mít takovou jistotu v tomhle jinak značně nejistém sportu. Potom jste rázem i mnohem klidnější na střelbu. Všechno je v biatlonu propojené.
Biatlon Kontiolahti 2024/25: program a výsledky SP v biatlonu |
Chvála na lyže zaznívala rovněž od ostatních reprezentantů. Co se změnilo v servisním týmu?
Nevidím úplně do zákulisí přípravy, ale celkově jako tým mnohem lépe komunikujeme. Přijde mi, že všichni ze servisu jsou teď v příjemném rozpoložení, a to dokáže ovlivnit spoustu dalších věcí. Servismanství je o týmové spolupráci, která momentálně funguje. Doufám, že nám to takhle vydrží.
V ženské štafetě jste předávala na druhém místě, načež při úseku Markéty Davidové český tým dokonce i chvíli vedl. Až pak se závod pokazil. Co se dá vzít do budoucnosti z báječně rozehrané štafety, která však dobře nedopadla?
Popravdě mě utvrdila v myšlence, že máme s holkama na to jezdit na čele a mít se štafetou hezké výsledky, že se nemusíme ostatních elitních států bát a můžeme patřit mezi ně. Snad jsme si to zase trochu připomněly. Pořád doufám, že se štafetou uděláme opravdu hezký výsledek. Potenciálem je náš ženský tým někde úplně jinde, než ukazujeme dosavadními výsledky.
Celý úvodní pohárový blok v Kontiolahti je takovým malým mistrovstvím světa s pěti závody pro každou kategorii v devíti dnech. Jak vám vyhovuje takhle náročný start do sezony?
Jsem ráda, že jsme na rozdíl od některých minulých let nezačínaly vytrvalostním závodem. Kontaktní závody mě vždycky motivují vydat ze sebe maximum, proto věřím, že pro mě byly dobrými stavebními kameny před individuálními starty. Díky nim budu lépe vědět, jak si síly co nejlépe rozvrhnout.
Jessica Jislová během smíšené štafety v Kontiolahti.
To může být i oříšek, ne? Aneb jakým tempem vyjet ve středu do vytrvalostního závodu, když víte, jak dobře vám to zkraje sezony běhá.
Obzvlášť když vytrvalostní závod je tentokrát zkrácený (z 15 na 12,5 km). Ještě nedokážu říct, jakým tempem se do něj pustím, spíš se rozhodnu podle momentální situace. Není to až tak úplně závod pro mě, radši mám kolem sebe co nejvíc lidí – a ve vytrvalostním závodě často za celých 15 kilometrů nepotkám nikoho, s kým bych mohla jet.
Přesto jste v něm zásluhou skvělé střelby zajela na mistrovství světa v Novém Městě váš nejlepší výsledek v podobě 11. místa.
To ano, ale chtěla bych z něj mít dobrý pocit, že ho zajedu i běžecky dobře. Na tom se letos pokusím zapracovat, abych zlepšila běh v závodech, v nichž si tempo musím určovat sama.
Nemám důvod se bát. Voborníková o záhadné nemoci i víře v lepší sezonu |
Na konci závodního bloku v Kontiolahti bude na programu hromadný závod. Ještě nikdy se nejel takhle brzy v sezoně.
Je zvláštní nasadit ho do programu hned tady. Líbilo se mi, když jste si body pro první hromaďák museli vybojovávat celá první tři kola a až potom jelo za odměnu před Vánoci třicet nejlepších hromaďák. Když je v programu takhle na začátku, i rozdíly v celkovém pořadí poháru budou od začátku větší. Vůbec nevím, proč tam ten masák strčili už teď, i další lidé se nad tím pozastavují. Kdybychom po sprintu jeli klasicky stíhačku, zazávodilo by si v ní mnohem víc lidí, což by jim pomohlo dostat se do závodního rytmu.
A nakolik se vám zamlouvá největší pravidlová změna - úprava nasazování do individuálních klání, podle které ti nejlepší pojedou s vysokými startovními čísly?
No... ti nejlepší by si naopak zasloužili výhodu, že mohou jet hned po nástřelu, tedy v nejlepším možném zapracovaní do závodu, jaké je možné. Měli by mít právo vybírat si, kdy je pro ně ideální startovat. Nové pravidlo je daní za to, že biatlon je populárním sportem a my ho chceme divákům ještě víc zpopularizovat. Ale asi bychom měli hledat kompromis mezi těmito dvěma pohledy. Možná se to po letošku ještě trochu změní.
Třeba nasazováním nejlepších doprostřed startovního pole?
Byla jsem součástí petice sportovců, kteří se snažili najít aspoň nějaký takový kompromis. Uvidíme. Pravidla se pořád mění a uzpůsobují. Je možné, že až se současná změna vyzkouší, dojde příští rok k další úpravě.
