Vaše střelba vestoje byla kritickým okamžikem štafety. Co se při ní stalo?
Nevím, co se stalo. Všechny rány byly vlevo, ale nemyslím si, že by byly nějak daleko. Bylo to tak těsné, že jsem pokračoval v rytmu. Nechal jsem tam tři a jak jsem šel na dobití, začal jsem se klepat a už to nebylo dobrý.
Pak už jste rány i dost odkládal. Zapracovala nervozita?
Určitě, člověk v tom závodě nervózní je. Ale spíš jsem se s tím chtěl poprat, ne to tam jen tak odstřelit, ale nešlo to.
Před týdnem v Oberhofu jste trestné kolo objel dokonce třikrát. Je tam nějaká spojitost?
V Oberhofu foukalo, tady to bylo spíš o tom, že jsem se možná moc hnal dopředu. Chtěl jsem stáhnout ztrátu a asi jsem se nechal trochu unést a pak jsem to neustál. Ale věřím, že to příště bude lepší.
Alespoň v posledním kole jste předjel pět biatlonistů a ze 17. příčky jste se posunul na dvanáctou.
Tam se to dalo. Zkusil jsem to prostě co nejvíc stáhnout, aby to ještě bylo hratelné.
Štafetu už jste zvládli na osmé, pátém místě. Přináší to pro vás větší tlak?
Spíš je to ta vnitřní motivace, ne že by někdo řekl, že musíme skončit do tolikátého místa. Sami chceme být vepředu.
Věříte, že když to všem sedne, můžete dojet na stupních vítězů?
Určitě. Máme tým na to, abychom jezdili do šestého místa. I tady, kdybych nešel ta dvě trestná kola.
Příští štafeta se jede až na mistrovství světa v Anterselvě.
Tak uvidíme, jak to trenéři nasadí. Doufám, že už to v té době budu zase zvládat.
