Na mistrovství světa v Hochfilzenu parkuje u buněk osm kamionů: dva norské, švédský, německý, francouzský, ruský, rakouský a kanadský. Uvnitř se jejich servismani snaží „ve svém“ připravit co nejrychlejší lyže.
Kamiony putují od štace k štaci.
Další reprezentace se naopak musí spokojit se skromnějšími buňkami, které jim přidělí organizátoři. „Jen vybalování věcí z našich aut nám po příjezdu do destinace trvá až čtyři hodiny, zatímco jiné země už mohou testovat,“ říká český šéfservisman Tom Žídek.
„Navíc se při překládání mohou lyže poškodit. A jde také o zdraví. Přijdeme tu do buňky a je tam šíleně zakouřeno.“
Vůz dostanou od sponzorů?
Podle manuálu biatlonové unie IBU musí mít všechny buňky kvalitní odvětrávání, což ne každý z organizátorů dodržuje. „Výpary z prášků a dalších prostředků na přípravu lyží potom ničí plíce servisáků, i když pracují s maskami. A to rozhodně nechceme,“ vykládá šéftrenér Ondřej Rybář. „Naopak v kamionu si můžete odvětrávání nechat vyrobit zcela podle svých potřeb.“
Ještě předloni se Rybář kamionu bránil. Nyní dospěl k názoru, že jej Češi potřebují, aby udrželi krok s největšími konkurenty.
U BUNĚK. (Zpředu) francouzský a německý kamion, za nimi auto českých servismanů
S velkou pravděpodobností se jej v příští sezoně skutečně dočkají.
Takový kamion sice stojí miliony korun, ale šéf svazu Jiří Hamza tvrdí: „Máme ho dostat sponzorsky od české speditérské firmy, takže nás nebude stát v podstatě nic. Budou nám ho převážet z místa na místo podle plánu, který dodáme.“
Tato varianta vyhovuje i Rybářovi, který si nepřál, aby kvůli kamionu přibyl do realizačního týmu neznámý řidič, tedy člověk, kterého nemají „prověřeného“.
„Stejně tak si Rakušané najali logistickou firmu, která jim kamion doveze vždy na místo, odstaví tam návěs – a po závodech ho zase odveze,“ poukazuje.
Co se týče vybavení, inspirovat se Češi nechali tím v německém kamionu, ale plánují i teleskopické vysouvání, umožňující zvětšit vnitřní prostor, jaké si prohlédli u Švédů.
Sedm národních týmů, které už si kamiony pořídily, má v jejich nitru i další věc, která se stává trendovou: stroj na výrobu struktur lyží.
Váží 800 kilogramů, přijde na dva miliony korun a od podzimu jsou jeho majiteli i Češi. Hned vedle německého kamionu je zaparkován v dodávce Žídkova servisního týmu.
„Z toho stroje mám velkou radost,“ ujistí Rybář. Zatímco bývalý šéfservisman českého týmu Daniel Müller se mu bránil, jeho nástupce Žídek o něj naopak velmi stál.
Už i Češi vymýšlejí struktury
Češi se tak už nemusí spoléhat jen na struktury lyží, které dostanou od jejich výrobců. „S tímto strojem rozvíjíme nyní vlastní vývoj a výzkum struktur,“ říká Rybář. „Hledáme lepší, než mají ostatní. Přitom vymyslet novou strukturu je ohromně složitý proces spousty pokusů a omylů, není to práce na jeden měsíc.“
Tom Žídek a stroj na struktury lyží.
Žídek, v minulosti pracující u Kanaďanů, se jejich tvorbu učil jedenáct let, navíc od elity v tomto oboru. „Když ty zkušenosti nemáš, tak jsi totálně v háji, i kdybys udělal třeba milion verzí struktur,“ povídá.
Know-how jejich výroby si každý tým úzkostlivě střeží. „Neřeknu, jak testujeme a jak brousíme, jaký k tomu máme počet kamenů a diamantů,“ říká Rybář. „Ale každopádně je ta mašina pro náš tým ohromným krokem dopředu.“
Jaký bude ten další?
„Tréninkový pás. V červenci by měl do Jablonce dorazit,“ zmíní šéftrenér pohyblivý pás na přípravu na kolečkových lyžích.
Zatím může chodit okukovat ten rakouský. V Hochfilzenu ho Landertinger a spol. mají k dispozici v budově hned vedle tratí.
