"Potřebovali tehdy všechna tato světla ve svých studiích, aby nasvítili obří repliku letištního terminálu," informoval Aki Karpinnen z firmy Angel Films, která umělá slunce pro biatlonisty v Kontiolahti instalovala.
"A co je dobré pro Hollywood, musí být dobré i pro závodníky, fanoušky a televizní stanice, ne?" dodal Karpinnen.
"Hankse mám rád a Terminál je skvělý film. Střelnice byla osvětlená výborně, neměl jsem žádný problém se zaostřením," tvrdil Michal Šlesingr, medailista z mistrovství světa.
Přesto dojel až na 37. místě. Neměl střelecký den, třikrát minul. "Třeba vleže jsem dostal tik, škublo to se mnou. Tělu někdy neporučíte."
Noční závody příliš nemiluje. "Nejradši závodím dopoledne, po obědě už mívám rozhozené biorytmy," podotkl. Jenže i v biatlonu závodů pod světly přibývá. V Německu při nich používají k osvětlení speciální balony naplněné heliem.
V Kontiolahti zářila hollywoodská slunce jen na stadionu, zatímco v lese vedla stopa podél podivně načervenalých světel, navozujících atmosféru duchařských filmů. "Některé tmavé zatáčky byly docela divoké," řekl Šlesingr.
České ženy však právě tady procitly z dlouhodobé "ospalosti". Vejnarová skončila desátá, Rezlerová dvanáctá – což byl pro takřka rozpadlý reprezentační tým až nepředstavitelný výsledek.
A blízko měly k naprosté senzaci: po třetí položce totiž bezchybně střílející Rezlerová vedla! "Tři nuly po sobě, to jsem snad v životě nedala," vyprávěla. Až na poslední střelbě dvakrát minula.
"Klidně tam napište, že jsem tele," pronesla v cíli. "Úplně jsem to zkazila."
