Světový pohár biatlonistů dospěl ze Skandinávie do Alp, ale trať pro páteční sprinty dávali organizátoři v rakouském Hochfilzenu dohromady složitě jako puzzle.
„Jsou tam zledovatělá místa, kde si neumím představit, že tudy pojede vedle sebe víc závodnic. Jen s problémy jsem tam při tréninku projela sama,“ líčí Gabriela Soukalová.
Na týmovém hotelu v nedalekém Leogangu má oči vodnaté. Ráno byly pro změnu červené. „Dva měsíce už s očima bojuju, Slzí a trošku zlobí,“ říká.
„Možná jde o nějakou alergii,“ uvažuje šéftrenér Ondřej Rybář.
Jeho svěřenka se snaží, seč může, aby tato komplikace její psychiku ani v nejmenším nerozhodila. Relaxuje u komedie z operního prostředí a v autě cestou na stadion i z tréninku ostatním zpívá odposlouchané melodie. Večer vítá na hotelu své rodiče i rodiče přítele Petra Koukala, kteří přijeli do Rakouska fandit, a chvíli s nimi posedí.
Soukalová: Ať jedu co nejdřív
Ve středisku, ležícím v nadmořské výšce 1 000 metrů, se mezi předpokládanými 35 tisíci diváků očekává i invaze českých fanoušků. V této sezoně pohár do Nového Městě na Moravě nezavítá a Hochfilzen přece není od hranic tak daleko.
Jen ta trať kdyby byla lepší.
Na některých místech zdejších okruhů zbylo po středečním prudkém dešti pouhých 15 centimetrů sněhu. V noci na čtvrtek se ochladilo.
„Takže trať pak zmrzla na beton,“ popisuje kouč Zdeněk Vítek, zatímco jeho neteř, čerstvě 27letá Veronika Vítková, vypráví: „Byl tam dopoledne led. Potom po trati projelo víc lidí a zlepšila se, jenže plotny se v zatáčkách postupně zvětšovaly. V jedné blbé vracečce musíme sjezd jezdit kristiánkou. Tam dost možná někdo skončí až pod mezí.“
Pod mezí znamená na trávě.
Také proto Soukalová vyslovila přání: „Chtěla bych startovat co nejdřív, aby bylo na trati v prvním kole co nejmíň lidí.“ Trenéři její přání splnili, ji i Vítkovou nasadili do první losované skupiny. Jelikož obě patří mezi závodnice pohárové Top 10, mohou je díky tomu nasadit do jakékoliv skupiny dle vlastního uvážení.
Vítek: Na žluté číslo jsem nebyl zralý
Už v roce 1990 se Jiřina Adamičková stala šampionkou Světového poháru, jenže tehdy žluté číslo vedoucí závodníci poháru ještě nedostávali.
Doposud jej v historii oblékali pouze dva čeští biatlonisté.
Soukalová si tuto roli osahala při olympijské zimě 2014, kdy byla jeho majitelkou od prvního podniku v Östersundu do poloviny ledna, dlouhých pět pohárových kol.
Naopak Zdeněk Vítek v prosinci 2000 vlastnil v italské Anterselvě žluté číslo na jeden jediný závod. Vybojoval ho senzačním vítězstvím v zahajovacím vytrvalostním závodě, navzdory jedné minele s náskokem 1:06 minuty!
„Bylo mi třiadvacet, do žlutého čísla jsem spadnul rovnýma nohama a byl z toho trochu vedle,“ vzpomíná. „Vždyť já tu dvacítku vyhrál o hroznou šlupku.“
Na startu následujícího sprintu cítil, jak s ním cloumá i nervozita. „Najednou mě sledovalo mnohem víc lidí, než jsem byl zvyklý.“ Minul dva terče, skončil desátý a žluté číslo opět odevzdal.
Trenér českých žen Zdeněk Vítěk v časech, kdy ještě sám závodil
„Nebyl jsem tehdy na žluté číslo ani zralý, ani připravený. Gábina je v úplně jiné pozici. Je zkušená, něco zažila a ani v této situaci není poprvé. Vypadá dobře. I když v tréninku je svázanost jiná než potom v závodě.“
V 11.33 vyrazí Soukalová s číslem 6 na trať sprintu, hned po Fince Mäkäräinenové. Startovní čísla dalších Češek? 14 Vítková, 17 Puskarčíková, 43 Landová, 55 Charvátová. Na startu bude celkem 107 biatlonistek.
Gabriela Soukalová v Hochfilzenu nikdy na individuálních stupních vítězů nestála, není to vyloženě „její“ areál. Dovede být nervózní. Ale chce se rvát. „Věřím, že pak bude i o čem povídat.“
