Dříve, když ještě byla Denise Herrmannová „pouze“ špičkovou běžkyní na lyžích, to měla jednodušší. „Ale jen běhat mě už nenaplňovalo.“
Před pouhými 19 měsíci, v sedmadvaceti letech, se tedy stala biatlonistkou.
Do současné sezony vstoupila ještě v německém týmu B a vykládala: „Moc ráda bych se kvalifikovala na olympiádu do Koreje.“
Soutěž o cenyTipujte nejlepší biatlonové střelce  Kdo v české reprezentaci nejlépe střílí? Hrajte o biatlonové oblečení a části z olympijské kolekce. Tipujte ZDE |
A teď je dvojnásobnou vítězkou Světového poháru v Östersundu, kde původně vůbec neměla být!
Sezonu zahájila minulý týden ve Sjusjoenu v druholigovém IBU Cupu. V úvodním sprintu netrefila vestoje ani terč a skončila čtyřiačtyřicátá. Napodruhé vyhrála. Načež jí zavolal spolkový kouč Gerald Hönig: „Laura Dahlmeierová je nemocná, pojedeš v Östersundu místo ní.“
A tak žena z německé strany Krušných hor, kde vyrůstala kousek od českých hranic v Oberwiesenthalu, vyrazila do Švédska na Světový pohár. Ve sprintu minula jen jeden terč - a proťala cíl první. A ve stíhačce obhájila první příčku navzdory nástrahám v podobě čtyř položek.
„Jste zaskočena takovým úžasným vzestupem?“ ptali se jí.
„Ne, to ne. Jdu po své cestě krok za krokem,“ odvětila, odmlčela se a dodala: „A tady to byl obří krok.“
Who could have thought before the race that Denise Herrmann, who had never finished Top 15 in @IBU_WC before, was going to win the race? Amazing performance despite one missed target. https://t.co/30yM68fY07
Otec hrál v NDR ligovou házenou, ona od šesti let lyžovala. Mezi běžkyněmi na lyžích se propracovala na pozici nejlepší Němky, v zimě 2014 byla druhá ve Světovém poháru sprinterek a devátá celkově, pyšnila se i olympijským bronzem ze štafety.
Přesto se rozhodla k razantní změně sportu a odchodu do biatlonu. Do sportu, jenž je v Německu mnohem populárnější než běh na lyžích.
Poprvé to s malorážkou zkoušela v Ruhpoldingu v roce 2012. „Už tam mě to fascinovalo,“ líčí. Tehdy se ještě k přestupu neodhodlala, až na jaře 2016. „Nechtěla jsem si jednou vyčítat, že jsem to nezkusila.“
Investovala nesčetné hodiny do střeleckého tréninku. Učila se také běhat s flintou na zádech. „S těmi čtyřmi kily navíc jsem měla najednou úplně jiný pocit.“
V minulé sezoně ještě Herrmannové rány na střelnici létaly cik-cak, přesto ji nechali občas nahlédnout do Světového poháru. Osmnácté místo bylo jejím maximem.
Nyní přišel průlom.
Denise Herrmannová během stíhacího závodu v Östersundu.
Není první z elitních běžkyň na lyžích, kdo se vydal do biatlonových sfér. Švédka Magdalena Forsbergová přešla v 26 letech, načež se stala šestinásobnou šampionkou Světového poháru v biatlonu. Němka Kati Wilhelmová opustila běh ve 22 letech a při druhé kariéře s malorážkou se ozdobila třemi olympijskými a pěti světovými zlaty.
Biatlonistky se naopak do závodů běžkyň vydávají spíše jen na exkurze. Tak skončila Kaisa Mäkäräinenová čtrnáctá na mistrovství světa klasiků a její krajanka Mari Laukkanenová pátá v pohárovém sprintu.
„Denise mi připomíná Kati,“ srovnává německý šéftrenér Hönig svoji nejnovější kometu s Kati Wilhelmovou.
Herrmannová se ohradí: „Ale já nejsem druhá Kati, já jsem Denise. A chci dokázat, že Östersund nebyla náhoda.“
Ze Švédska se kvalifikovala do týmu pro hry v Koreji. Přesto vzhledem k velké německé konkurenci nemá jistotu, že se tam vejde mezi čtyři vyvolené do závodů.
„Střeleckou stabilitu stále postrádá,“ uvědomuje si Hönig.
Hned však dodává: „Potřebuje se jen vyzávodit a víc pochopit strategii i stavy na střelnici. Potom může dokázat velké věci.“
