Přitom oslavy prý byly "přiměřené výsledkům". A že je Soukalová měla!
Na domácím mistrovství světa si třiadvacetiletá biatlonistka dojela se smíšenou štafetou pro bronz. V seriálu Světového poháru vyhrála čtyři závody - na zlatý prosincový sprint v Pokljuce navázala v Chanty-Mansijsku hattrickem v pohárovém finále.
Slavila na banketu v místním divadle, pak se česká ekipa přesunula do místního klubu. Pilo se šampaňské, víno. A výtečná zpěvačka Soukalová tentokrát - nezpívala. "Volali mě, ale odolala jsem!"
I euforii zatím odolává. "Zvykat si na vítězství je ošemetné, zvlášť v tom našem sportu," řekla s vážným výrazem ve tváři. "Dva týdny předtím v Oslu jsem byla pětatřicátá... O to víc si vážím, že jsem dokázala udržet takovou stabilitu."
Přesto si vzpomínky na cílovou rovinku v Chanty-Mansijsku přehrávala v hlavě několikrát. "Ten moment, kdy člověk protne cílovou pásku, ten byl asi nejvýznamnější."
Postupně si také uvědomuje, jakou smršť vlastně na Sibiři předvedla. "Čím víc se blížím domů, tím víc mi dochází, že to je realita," přiznala. "Až si říkám, že to musí být nějaký renonc. Ale je snem každého sportovce počkat na všechny v cíli. Až dojedou..."
Gratulace by nespočítala. Nejcennější? "Nedá se to říct. Ale ty od nejbližších potěší vždycky nejvíc," přiznala. Po náročném závěru sezony si dopřeje den klidu od tréninku. Znovu na běžky chce vyrazit ve středu. "Déle bych stejně nevydržela."
A v pátek a v sobotu česká biatlonová hvězda sezonu uzavře - v Jablonci ji čeká domácí šampionát.
