Stěhování tehdy organizovala v Letohradu manželka. Věřil jejím schopnostem. „Když se Verča do něčeho pustí, tak jede.“
Sama ho uklidňovala: „V pohodě, já všechno zařídím.“
Přesto klidný nebyl. Neustále se mu v hlavě přemílalo: Já lítám po světě a Verča musí doma řešit tolik věcí. „Chtěl jsem jí co nejvíc pomoci. A bál jsem se, aby se něco nestalo.“
Začátkem ledna se jim narodila dcera Rozálka. Pospíchal k porodu ze soustředění v Pokljuce, ale nestihl ho. „Rozálka přišla na svět ve chvíli, kdy jsme byli někde před Vídní.“
Vzápětí poprvé v sezoně dosáhl v Ruhpoldingu na stupně vítězů.
„Ondra se loni ocitl v neznámé situaci. I když je typem, který umí dát věcem řád, valilo se toho tehdy na něj příliš,“ vzpomíná šéftrenér Ondřej Rybář. „Takové chvíle s životem přicházejí, musel se s nimi naučit vypořádat. Letos je už zase o kus dál.“
Český biatlonista Ondřej Moravec při vytrvalostním závodě ve švédském Östersundu.
Jistě, občas se Moravcovi nechce od manželky a dcery odjíždět. Ale tím víc se potom na ně těší. „Z rodiny čerpám energii,“ říká. „Biatlon je teď pro mě snazší. Poslední dva měsíce se jím opravdu bavím.“
Ve Světovém poháru je čtrnáct sezon. Michal Šlesingr patnáct. Je jim 32 a 33 let, jsou na scéně velmi dlouho, do většiny středisek se rok co rok vracejí. Hledání motivace pro ně může být čím dál složitější.
„Ne, zrovna u těchhle kluků se o to nebojím. Oni mají ten sport vážně rádi,“ soudí Rybář.
Stačí, když se zaposloucháte, jak zaníceně a dlouze Moravec hovoří o nácviku rychlejší manipulace se zbraní, a hned pochopíte. Toto je jeho svět, kde se už opět cítí dobře.
„Zkoušet v tréninku nové věci mě motivuje,“ povídá. „Zrychlování střelby mě v létě hrozně bavilo. Posouváte své hranice a zkoušíte, co vám hlava dovolí. Dřív jsem měl rozdíl mezi stojkou a ležkou až deset vteřin. Chtěl jsem zjistit, kde to prohospodařuju.“
Ve čtvrtek při vytrvalostním závodě v Ostersundu nechal na střelnici tři trestné minuty, což byla v dalším větrném dnu ještě solidní bilance. Jenže v součtu s až jednačtyřicátým během na víc než 17. místo nestačila.
Šlesingrova motivace do další kariéry je na první pohled prostší než u parťáka. „Jsem soutěživý typ, co se rád poměřuje. To mi stačí. Navíc cítím, že mám v sobě pořád neprodaný potenciál,“ říká trojnásobný medailista ze světového šampionátu.
Nemocí, které Šlesingra připravily o lepší výsledky například na mistrovství světa v Novém Městě nebo na hrách v Soči, bylo během kariéry víc než dost. Tělo stárne, určité činnosti jsou pro něj obtížnější.
„Ale na druhou stranu jsem už na spoustu věcí adaptovaný a otupělejší. Leckterou bolest snáz přetrpím. Díky tomu vydržím trénovat ve větší únavě delší dobu, než když jsem býval mladší.“
Stejně jako Moravcovi mu chuť do další dřiny dodá každý pobyt s rodinou. Dceři Viktorce budou už čtyři roky.
„Ale Ondra je jiný případ než já, extrémnější,“ soudí. „Coby otec od rodiny cítí teď opravdu velký rozdíl oproti minulosti, protože on měl předtím jen ten biatlon. Naopak pro mě nikdy nebyl biatlon tím jediným. Proto jsem dřív měl i tu koncentraci občas trochu rozptýlenou.“
Mimosezonními outdoorovými kousky je Šlesingr pověstný, holduje paraglidingu nebo sjezdu divokých řek. Letos okusil v Itálii i basejumping.
„Věřím mu, že má tyhle činnosti částečně pod kontrolou a zbytečně při nich neriskuje,“ říká Rybář. „Je to jeho volný čas. Nohu si můžete zlomit třeba i cestou na nákup.“
Podle šéftrenéra by mohly Šlesingrovi jeho adrenalinové „odbočky“ svým způsobem i prospět. „Zjišťuje, že některé chvíle nejsou v biatlonu až tak krizové jako ty, které řeší právě při těchto svých aktivitách. Díky tomu pak může mít chladnou hlavu při závodě a nedělat zbrklá rozhodnutí.“
Ve čtvrtek to bylo málo platné. Pět ran mimo jej navzdory výbornému běhu, sedmému nejrychlejšímu, odsunulo na 25. místo.
„Do závodu jsem šel trochu rozháraný, nekoncentrovaný,“ vyprávěl za cílem. „Těsně před startem mi ze stojanu spadla puška a dost mě to rozhodilo. Měl jsem to pak v průběhu závodu v hlavě, což samozřejmě bylo špatně.“