"Pohádka? Tak bych to nenazval," klopí oči. Dobrosrdečný dříč z Jilemnice mluví tiše a zrak upíná ke kulaté placce v dlani. Stejně jako ta loňská z Ruhpoldingu má bronzový odlesk. A pro něj nesmírnou cenu. "A větší atmosféru. Českou."
Před jedenácti měsíci v Ruhpoldingu minul ve vytrvalostním závodě jediný z dvaceti terčů. Pouze dva biatlonisté měli v součtu běh + střelba lepší výsledek: Slovinec Jakov Fak a Francouz Simon Fourcade.
"Nádherný! Mám za sebou kvalitní přípravu, navíc se mi vyhýbala zranění, všechno si to nějak sedlo," vypravoval.
Za pár měsíců později pohoda vyprchala. Soustředění českého týmu ve Slovinsku zakončil jeho drsný karambol na kole, skončil v bezvědomí, obě kosti pravé ruky zlomené, jedna ze zlomenin otevřená. "Ze dvou dnů po pádu si pamatuju asi dvě hodiny. Možná je to i dobře."
Po operaci ho čekal dlouhý rozhovor s Martinem Smetanou, zkušený ortoped mu netajil: Možná přijdeš o celou sezonu. Objevily se hlasy, že tak vážné zranění by mohlo ukončit jeho kariéru.
Od lékaře je pracovitý biatlonista nikdy přímo neslyšel. "Spíš jsme mluvili o tom, že pokud tělo zareaguje dobře, ke konci sezony bych si mohl zazávodit."
Víc nepotřeboval. Stačil náznak optimismu, kterého se držel jako klíště. "Pořád jsem přemýšlel, jak se dát do kupy. Co všechno proto udělat."
Několik týdnů přitom nebyl schopný sám se učesat, problémy mu dělalo mytí zubů, naučil se držet lžíci levou rukou. Hodiny denně rehabilitoval, cvičil. V říjnu se poprvé postavil na lyže, nejdřív bez hůlek. Z Dachsteinu se vrátil nadšený. "Docela dobrý to bylo."
Plaše působící introvert si na slova nikdy nepotrpěl. Jeho stav se však rapidně zlepšoval. "Jen mi dýl trvá, než se poskládám na ležku."
Jinak šlo všechno jako po másle - dle plánu naskočil do kolotoče Světového poháru v Oberhofu, nedávno v Anterselvě skončil ve sprintu překvapivě desátý. "Psychicky mi to dodalo hodně sebevědomí."
V Novém Městě si vychutnával domácí atmosféru, v klidu se připravoval na dnešní sprint. Jenže ve středu za ním trenér Ondřej Rybář přišel se zvěstí: Nastoupíš do smíšené štafety místo Michala Šlesingra. A jéje, pomyslel si.
Víc než o výzvě předvést se v domácím prostředí přemýšlel o zodpovědnosti. "Forma ještě není jako loni, bál jsem se, že to nemusí dopadnout úplně dobře. Abych to ostatním nezkazil."
Před nervozitu svůj úsek zvládl bravurně, s jedním dobíjením vestoje vytáhl české kvarteto na svém úseku ze šestého na čtvrtou příčku. Na Ondřeje Moravce stihl zakřičet jenom stručné: Pojeď! Z mixzóny pak sledoval, jak Moravec suverénně sestřeluje terče. "Věřil jsem mu."
Závěr jeho pohádky je tak - opět bronzový.
I když, novoměstský šampionát je teprve na svém startu... O víkendu čeká další biatlonová řež. A domácí naděje se ve dvojboji "sprint - stíhací závod" opět pokusí o úspěch. Suverénní rychlostřelec Ondřej Moravec si po štafetě nestihl v cílové rovince zajet pro českou vlajku: "Třeba se to povede v dalším závodě."
