Jenže všechno bylo jinak.
Mistr světa se jmenuje Martin Ponsiluoma.
Pětadvacetiletý muž je dalším z produktů švédského biatlonového boomu, dlouho však zůstával skryt za Samuelssonem, Öbergovou, Nelinem či Perssonovou.
Jeho maximem na mistrovství světa bylo dosud 23. místo. V poháru skončil loni celkově třiatřicátý. Teprve v této zimě se mu povedl průlom do širší světové špičky a pravidelně atakoval nejvyšší příčky, v průběžném pohárovém pořadí sprintu mu před závodem patřilo 6. místo.
Přesto byl až do pátku pro mnohé takřka nepopsaným listem.
Kdo? Ponsiluoma? Jo, ten je vážně výtečným běžcem, ale tolikrát v minulosti si přední umístění odstřelil. A to jeho příjmení. No jen si to zkuste. Jazykolam pro některé komentátory.
Biatlon je lepší než běh
Příjmení má ve skutečnosti finské, podle vlasti otce Jyrkiho, jenž se do Švédska přestěhoval za svojí láskou, načež v barvách Tre kronor skončil osmý v běhu na lyžích na olympiádě v Albertville 1992.
Syn Martin coby dítko školou povinné prokazoval, že podědil tátovy geny, na běžkách válel, jenže v deseti letech jej sousedka zlákala do biatlonového klubu Tullus. Začal trénovat v Östersundu a záhy měl jasno, který sport si zvolí: „Biatlon mi připadal mnohem napínavější než běh na lyžích, kde jsou výsledky až příliš předvídatelné.“
 |
Skutečnost, že nyní on (a nejen on) pokazil očekávaný norský biatlonový triumf, mu vlastně dala za pravdu.
Ještě ve středu norský Dream Team vládl smíšené štafetě stylem start–cíl. Nuda, neslo se tehdy u trati. „To se jim to dominuje, když mají první dva muže i první dvě ženy z celkového pořadí svěťáku,“ povídal Michal Krčmář.
Před pátečním sprintem se někdejší král biatlonistů Martin Fourcade, nyní v roli experta pozorovatele, nechal slyšet: „Pro mě je favoritem číslo 1 jednoznačně Johannes Bö.“
Kdo také jiný, že? Mladší z bratrů Böových letos znovu obléká žluté číslo pohárového lídra. Nicméně nezvykle mnoho střeleckých chyb v lednových závodech jej před šampionátem přimělo k zásadnímu rozhodnutí.
„Během sedmi kol poháru jsem zjistil, že potřebuju změnu,“ zvěstoval Bö na Instagramu. Načež dorazil do Slovinska s novou, zkrácenou pažbou u své malorážky.
Found out during the first 7 world cups that I needed a change..
**
A NEW RIFLE
Fingers crossed, hoping for the best
Thank you @gjermundshaug_vaapentilpassing for making this rifle in time for World Champs. Also a big thanks to @athletics3d and @skytefokus for helping me out on such short notice with all adjustments and painting.
I will show you the rifle color and more pictures in the next days, so stay tuned!
„Ty máš ale koule. Měnit zbraň takhle těsně před mistrovstvím!“ napsal mu na Instagramu německý soupeř Erik Lesser.
Bö přiznával: „Neznám nikoho, kdo to někdy v minulosti udělal. Ale věřím svým instinktům. Snad půjde o geniální tah a pochválím sám sebe, jak chytře jsem to vymyslel. Anebo si řeknu, že jsem tím nejhloupějším biatlonistou pod sluncem.“
Soupeři jen spekulovali: Co vlastně Johannes s tou svojí flintou provedl? Vážně udělal dobře? Nebo se mu změna vymstí?
„Pokud mu jen nějakým způsobem zkracovali pažbu, nemuselo by to být až tak diametrálně odlišné. Mnohem zásadnější by bylo, jestli měnili i úchopy,“ dumal Krčmář.
Sprint měl napovědět.
We will take these conditions for the men's sprint later! Crisp, cold day in @BiatlonPokljuka ☀️
_________
Thibaut/IBU #biathlon #pokljuka2021 https://t.co/J5wkuKKXri
Favorit přeladil na plán B
S číslem 28 přijel Johannes Bö na ležku – a dvakrát minul.
„V tu chvíli jsem dočasně přišel o radost ze života,“ vykládal norský velikán. Jistě, v posledních šesti letech jako jediný dokázal získat zlato ze sprintu na vrcholné akci (MS, ZOH) i s jednou chybou, ale se dvěma?
Dvě jedničky za dvě nuly. Jak se Krčmář rozpumpoval a odměňoval |
„Z plánu A, že budu bojovat o titul, jsem musel v hlavě přeladit na plán B a zachránit aspoň relativně solidní výchozí pozici pro stíhačku,“ líčil.
Vestoje se nemýlil, běžecky byl na trati opět suverénně nejrychlejší, ovšem stupně vítězů mu zůstaly zapovězeny. Šampiona Ponsiluomu na ně doprovodili Francouzi Simon Desthieux a Emilien Jacquelin.
Michal Krčmář, který po lednové covidové léčbě potěšil sám sebe čistou střelbou a 11. místem, v převlékárně za cílem zkoumal výsledky právě s Jacquelinem, Švédem Samuelssonem a Italem Hoferem. „Pohlédli jsme na sebe a řekli si: Hele, a kde jsou ti Norové?“
Kde? 4. Johannes Dale, 5. Johannes Bö, 7. Sturla Lägreid, 9. Tarjei Bö.
„Johannes to asi skousne docela těžce, zato ti ostatní norští kluci budou v pohodě,“ soudil Krčmář. „Oni vědí, že v biatlonu se to občas zamíchá. Dnes každá chybička rozhodovala.“
Ponsiluoma vyrážel na trať už s číslem 6. Měl minimální informace o mezičasech protivníků. „Takže i když se mi povedlo zastřílet obě položky čistě, vůbec jsem netušil, na co mi to může stačit.“
Během třetího kola na něj švédští trenéři zavolali: „Johannes střílel ležku za dva.“
Jednoho soupeře si tedy mohl odškrtnout. Nakonec i všechny ostatní. „Ale to čekání v cíli byly strašné nervy,“ tvrdil. Stříbrný Desthieux se sem přiřítil až s číslem 62.
Saknar ord efter dagen... STORT tack till alla er som hör av er!
Ponsiluomu odvedli na stupně vítězů a když z nich sestoupil, svěřoval se: „Pořád to nechápu. Já jsem mistr světa. Ale na krku mám tuhle medaili, tak je to asi pravda.“
Aby se ujistil, dotkl se rukou své zlaté placky.
Pro švédský mužský biatlon právě vyválčil první individuální zlato z mistrovství světa od roku 1958.
„Dneska se mi bude těžko usínat,“ usmál se. Tušil, že emoce budou v jeho mysli tančit čardáš.
