Ale teď jsou hrdiny prvního týdne šampionátu v Novém Městě.
Julia Simonová – tři starty, tři zlata.
Sturla Holm Lägreid – triumf ve sprintu, stříbro ze stíhacího závodu.
„Přijel jsem sem jako norská šestka a teď jsem mistr světa. Tak už to u nás v Norsku někdy chodí,“ smál se 26letý biatlonista po sobotním triumfu.
Do posledních 900 metrů sprintu vjížděl se ztrátou 0,2 sekundy na Johannese Böa, skvostným finišem ji smazal a jásal.
„Připadá mi, že všechny ty zpomalovací retardéry, přes které jsem v průběhu sezony musel přejet, byly ve skutečnosti jen testy mé síly,“ říkal. „Teď stojím na vrcholu a mohu si to jen užívat. I kdybych byl nemocný po zbytek šampionátu, přesto budu šťastný.“
PRVNÍ! Sturla Holm Lägreid skáče na zlatý stupínek medailového pódia po sprintu v Novém Městě. Obklopují ho krajané Johannes Bö (vlevo) a Vetle Christiansen.
Ve skutečnosti neonemocněl, na rozdíl od krajanky Karoline Knottenové běhající celou noc se střevní chřipkou po trase WC–postel–WC. Přesto většinu noci probděl, adrenalin ze zlatého dne mu dlouho nedovolil usnout, do říše snů se ponořil až po druhé hodině v noci.
„Tentokrát to nebude můj den,“ usoudil, než vyrazil na trať nedělní stíhačky. Nakonec si v ní ale jen prohodil pořadí s Böem, přičemž z třetí pozice opět jistil norský triple Vetle Christiansen.
Ještě při příjezdu na poslední střelbu byl přitom Lägreid přesvědčený, že další medaili nezíská. Po úvodní nepovedené položce za dva se z nejlepších pozic vytratil a jen pomalu se propracovával zpět.
Když dorazil na střelnici počtvrté, byl průběžně čtvrtý, medaili měl téměř půl minuty vzdálenou. Stihl si však všimnout, že Christiansen před ním dvakrát chyboval a průběžně třetí Tarjei Bö dokonce čtyřikrát.
„Dostal jsi druhou šanci, nepromarni ji!“ promlouval sám k sobě. A nepromarnil. Na trati předstihl tuhnoucího Christiansena a v cíli slavil stříbro podobně bujaře jako sobotní zlato.
„Před mistrovstvím jsem se vyrovnával s tlakem, že kluci z našeho týmu toho dokázali v sezoně víc než já,“ rozhovořil se pak. „Ale včas jsem ho dokázal setřást.“
Norky ji vzaly mezi sebe
Simonová byla pod tlakem mnohem delší dobu. Způsobilo ho obvinění, že odcizila částky 1 000 a 2 000 eur z kreditních karet kolegyně Braisazové-Bouchetové a dalšího člena týmu. Což však opakovaně popírá a hovoří naopak o krádeži identity.
Vedoucí Julia Simonová uniká své krajance Justine Braisazové-Bouchetové ve stíhacím závodě na mistrovství světa.
Vzhledem k třeskuté atmosféře ve francouzské reprezentaci se na sezonu připravovala mimo ni. „Hodně jsem trénovala sama doma a zkoušela některé nové věci,“ popisovala.
Pak požádala norský tým, zda by ji dočasně nevzali mezi sebe. Což norská jednička Ingrid Tandrevoldová hned kvitovala: „Julia se zeptala, jestli by s námi mohla strávit nějaký čas, a my samozřejmě řekli: Ano, proč ne? Trénovat s nejlepšími biatlonisty světa je vždy prospěšné.“
Od té doby si ty dvě výborně rozumějí. „Trávily jsme s Ingrid a s Karolinou Knottenovou spoustu času a hodně debatovaly o životě. To mi pomohlo,“ řekla Simonová.
Hanna Öbergová nechtěla české jídlo, Češi zase nemilovali masové kuličky |
Naopak vztah s Braisazovou-Bouchetovou zůstává velmi chladný. Podání ruky po závodě ano, víc nic. „Chováme se k sobě jako profesionálky,“ tvrdí Braisazová.
Simonová dostala otázku na toto téma po nedělní tiskové konferenci, ale odvětila: „Nechci odpovídat. Bavme se jen o sportu.“
Braisazovou chytla do léčky
Ve stíhacím závodě Braisazová-Bouchetová Simonovou rychle dojela, načež spolu po trati kroužily tři kola. Až do klíčové třetí položky. „Věděla jsem, že nemohu Justine porazit na trati, tam je příliš silná. Ale já jsem silná na střelnici,“ líčila.
MS v Biatlonupříloha iDNES.cz |
Proto nachystala Simonová psychologickou léčku. První ránu při položce vstoje vystřelila tak extrémně rychle, že všichni užasli.
„Jako by pálila od boku, bylo to cosi monstrózního,“ konstatovala exmistryně světa Sandrine Baillyová, expertka francouzského Eurosportu. Celá položka trvala pouze 17,7 sekundy.
Braisazovou-Bouchetovou tím skutečně vykolejila z koncentrace, starší z Francouzek udělala dvě chyby. Simonová si naopak pochvalovala: „V letošní sezoně poprvé cítím kontrolu nad zbraní. Poznám, kdy si mohu dovolit střílet rychle a kdy musím zpomalit.“
Julia Simonová odjíždí ze střelnice ve stíhacím závodě na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě.
Zbytek závodu se stal spanilou jízdou dominátorky šampionátu.
„Při poslední položce jsem měla v hlavě tolik věcí, pocitů a emocí,“ líčila Simonová. „Užívala jsem si fanoušky v zádech. Mám ráda, pokud mi hodně lidí fandí a já jim můžu předvést dobrou show. Když jsem odstřílela, zažívala jsem čiré štěstí. Byl to jeden z mých nejlepších závodů v životě. Už zase.“
Na posledních stovkách metrů zpomalovala, děkovala za pomoc členům francouzského realizačního týmu rozestavěným u trati.
Usmívající se Davidová: Musím se pochválit, koncentraci jsem tentokrát zvládla |
Za cílem si uznání vysloužila rovněž od Markéty Davidové, deváté ženy stíhačky: „Julia je hustá. Moc jí ta vítězství přeju, prošla si velkými problémy. Na vrchol roku se však připravila skvěle, a co předvádí na střelnici, je neskutečné.“
Zatímco žádný muž už letos na svatý grál sedmi zlatých medailí z jediného šampionátu dosáhnout nemůže, Simonová zůstává ve hře o tento až „nadpozemský“ počin, k němuž měl loni v Oberhofu tak blízko Johannes Bö.
„Ne, nad sedmi zlaty vážně nepřemýšlím,“ mávne rukou.
„Teď si musím dobře odpočinout. Potom uvidíme, co přinese budoucnost.“
Dva bronzy navzdory velkému smutkuKdyž v neděli večer stoupaly k nebi opět tři norské vlajky, bronzový Vetle Christiansen si náhle skryl hlavu do dlaně a po tvářích se mu řinuly slzy. Je snad dojatý nad historickým triumfem Norů, kdy se poprvé v historii vrcholných akcí podařilo jedné zemi obsadit prvních pět příček? Nebo mu došlo, jak blízko byl ke světovému zlatu?  Později sám vysvětlil příčinu svých emocí. A ta byla smutná. Velmi smutná. „V pátek mi volal táta, že umřel dědeček,“ řekl stále dojatý norské televizi NRK. Ztrátu blízkého během světovém šampionátu navíc neprožívá poprvé, loni v Oberhofu se také musel vypořádat se smrtí prarodiče. Tentokrát provázela Christiansena kromě smutku i hořkost. „Děda se ve středu díval na smíšené štafety a nechápal, proč je nejedu. Řekl jsem mu, že musí počkat na víkend. Ale to už mě neviděl.“ Mentální sílu svého týmového kolegy, který se navzdory smutné zprávě dokázal zkoncentrovat na dvě bronzové medaile, ocenil i staronový mistr světa Johannes Bö: „Předvedl opravdu skvělý výkon. Po takové události získáte trochu nadhledu a dojde vám, že světový šampionát není tak důležitý.“ |
