O divácké kulise
Fantastická! Celkem 100 400 diváků, což znamená v této sezoně pohárový rekord, překonaný o 34 400 diváků! „Všichni sportovci, kterých jsem se ptal, byli u vytržení a říkali mi: Kam se hrabe Německo,“ líčil Michal Šlesingr.
Biatlon v ČeskuVýsledky všech akcí |
Vítězi tohoto pohárového kola tak jsou nejen Slovinec Fak, Němka Dahlmeierová, Běloruska Domračevová, norská štafeta či ruská dvojice, ale i desetitisíce fanoušků.
„Zní to neskromně, ale čekali jsme, že jich přijde tolik,“ tvrdí Jiří Hamza, šéf svazu. „I když to, co naši závodníci vyvolali, nám pořád hlava nebere. Že se lidé rvou o lístky na biatlon, je nádherný sen.“
O novoměstské organizaci
Sice ne zcela dokonalá, což při takových davech ani nikdy být nemůže, přesto na vysoké úrovni.
„Dokázali jsme dát dohromady tisíc lidí, kteří mají jediný zájem: aby tu dalších 35 tisíc lidí bylo v pohodě,“ říká Hamza. „Jsem na ně hrdý, i na všechny ty bezejmenné lopaťáky, protože se tu namakali přímo neskutečně.“
Podívejte se na atmosféru v Novém Městě:
O české reprezentaci
Ve všech sedmi pohárových kolech letošního ročníku stáli Češi alespoň jednou na stupních vítězů, což historie nepamatuje. V Novém Městě přidala k pátečnímu stříbru štafety v sobotu Veronika Vítková bronz ve sprintu, navíc Michal Šlesingr a Gabriela Soukalová dojeli o víkendu pátí.
„Hodnocení může být jen pozitivní. Ukázali, že se umí vypořádat s tlakem, který byl doma obrovský, a to je příslib pro mistrovství světa,“ bilancoval kouč Ondřej Rybář.
Jistě, Ondřej Moravec čekal mnohem víc než dva pohárové body. „Ale i on patřičnou výkonnost má,“ přesvědčuje trenér.
O české jedničce
Na této pozici se usadila Veronika Vítková, nyní už čtvrtá žena pořadí Světového poháru. V neděli zároveň prokázala vnitřní sílu, když zvládla psychicky náročnou situaci, kdy jí do terčů nastřílela Němka Hildebrandová. Při čekání na nápravu minutu tuhla na střelnici. „Prostála jsem tam celou věčnost.“ Poté však minula jediný terč. „Zvládla to velmi profesionálně,“ chválil Rybář.
O extremistce Soukalové
Nedělní extrémní nečas v podobě sněhové vánice opět jednou dělal dobře Gabriele Soukalové: „Když jsem na ty rány neviděla, padaly mi tam líp, než když jsem na ně viděla,“ říkala.
Letos se i její forma pohybovala z extrému do extrému. „Páté místo je povzbuzením, zase mě to bude víc bavit,“ ujistila po stíhačce.
Střelba jí vychází, potřebuje zrychlit běh. „Během sezony se na tom výrazně pracovat nedá, spíš až na jaře,“ povídá kouč Zdeněk Vítek. Hamza tvrdí: „Za rok uvidíme zase starou dobrou Gabču.“
O zdravém nemocném Šlesingrovi
Není celou sezonu zcela zdráv a už je s tím vnitřně smířený, přesto měl velký podíl na stříbru štafety a 4. a 11. místem v individuálních závodech znovu vybojoval pozici v Top 10 celkového pořadí Světového poháru. Michal Šlesingr si v Novém Městě vynahrazoval, o co předloni při světovém šampionátu přišel. „Škoda jen, že jsem na neděli nestihl zregenerovat, jak bych potřeboval,“ litoval.
O mužích a ženách v záloze
Mladičká Eva Puskarčíková v cíli stíhacího závodu radostně vymrštila pěst, 14. místo je jejím dosud nejlepším umístěním v kariéře. „Pro Evičku to byl nádherný závod. Viděli jste, jak je šťastná? Naši mladí se chytají,“ těší Rybáře. Dříve v sezoně přece skončila Jitka Landová desátá v Ruhpoldingu a Michal Krčmář patnáctý v Pokljuce.
Ve fázi probouzení se údajně nachází veterán týmu a olympijský medailista Jaroslav Soukup. „Umí v zimě dlouho spát, ale jakmile přijde velká akce, bývá nachystaný,“ připomíná Hamza. Sám Soukup tvrdí: „Je to lepší. Ale jsem skromný a snažím se zlepšovat postupně.“
V neděli na sebe upoutal pozornost i tím, že po střelbě za nula zamířil na trestné kolo. „Asi byla má hlava z těch podmínek hotová a šel jsem na to kolo automaticky. Ale v půlce kola mi to došlo a vrátil jsem se.“
O cestě na mistrovství světa
Český tým vyhlašoval, že Nové Město je pro něj prvním vrcholem sezony, nicméně tím opravdovým bude až šampionát v Kontiolahti, netradičně takřka na konci sezony. „Tam vše směřujeme,“ říká i Vítková.
Po Světovém poháru v Oslu dostanou jediný týden na dotvoření formy. Vydržet se silami až do března přitom bývá obtížné. „Často se pak závodí jen na vůli,“ vzpomíná Vítek. „Na Pokljuce už budeme i proto jen ladit, tréninku bylo dost přes léto – a forma se zdá být stabilní.“
Ve Finsku potom mohou české biatlonové hody pokračovat.
